"Dobrý den, majore Gagarine" - období zatěžkávacích zkoušek (1948-1954)

9. března 2010 v 11:05 | Jiří Zapletal, Jiří Majer, Jarda Roháček |  Dobrý den, majore ...
Zdroj: www.panoramio.com/photo/7196417
Bratislava
Zdroj: www.panoramio.com/photo/174857
Budova Slovenského rozhlasu v Bratislavě
je architektonicky velice zajímavá stavba, postavená z ocelové konstrukce ve tvaru obrácené pyramidy. Autoři projektu jsou Štefan Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling. Projekt vznikl již v roce 1967, ale stavba byla dokončená až v roce 1983. Stavba obsahuje velkorysé vnitřní prostory, vynikající koncertní síň i vynikající vybavená nahrávací studia. Celková výška budovy až po vrchol antény je osmdesát metrů. Budova je nositelem titulu Stavba století na Slovensku, v kategorii Společenské stavby.

Zkušební vysílání z této budovy začalo v roce 1984 a pravidelně se pak začalo vysílat
Brno, katedrála svatého Petra a Pavla
Po kratičké, několikatýdenní repetici svého angažmá v bratislavském rozhlase po návratu ze Švýcarska a po nuceném půstu sestavil Gustav Brom pro svůj come-back do kavárny Pasáž kapelu v novém, takzvaném švédském obsazení: trumpeta, saxofonová sekce a rytmika. On sám pak hrával před orchestrem se saxofony, klarinet a navíc i zpíval, poněvadž dalšího člena kavárna platit nechtěla. Velké orchestry nebyly tehdy pro mnohé podobné podniky finančně únosné. Do kapely nastoupil saxofonista František Navrátil, krátce tam působili Richard Kubernát, Miloš Machek, Bronislav Horák, Milan Rabas, Slávek Humpolík a další. Později zmenšil Brom svůj big band až na takřka barový sextet - po vzoru sextetu slavného Benny Goodmana. Zmenšené obsazení mu umožnilo angažovat prvořadé hudebníky. Od Vlacha se do Brna vrátil tenorsaxofonista Milan Ulrych, kapele věrný zůstal trumpetista Alfa Šmíd. Nově byli angažováni pianista Lubomír Novosad a kytarista Antonín Julina, z hráčů mladší generace kontrabasista Luděk Hulan a bubeník Ivan Dominák. Zasedli tedy počátkem padesátých let v Bromově sextetu hráči, z nichž každý se významně zapsal do historie českého jazzu. Gustav Brom v tomto obsazení pochopitelně nechává dirigování a věnuje se především zpěvu, hře na klarinet a v tangových sériích přichází vhod i jeho perfektně zvládnutá hra na housle.
V této sestavě se sextet představoval svému publiku v Pasáži, mezitím překřtěné na Slovan, až do roku 1953. Teprve v jeho průběhu rozšiřuje Gustav Brom základní šestici nejprve na těleso středního rozsahu a později na big band. Příčina těchto změn byla zdánlivě vnější povahy. V druhé polovině roku 1953 se vrátil do Vlachova orchestru Milan Ulrych a Bromův sextet, postavený na vyhraněných sólistických kreacích výrazných individualit, tím dostal vážnou trhlinu. Nezbývalo než přestavět soubor na jiný, kolektivnější způsob hry. Okamžitě přechodem na big band ovšem cesta nevedla, poněvadž v Brně už tři velké swingové orchestry byly (Mirko Forteta, Erika Knirsche a jožky Karena) a zápasily s nedostatkem příležitostí k vlastnímu uplatnění. Navíc české big bandy se tehdy ještě nevymanily ze zajetí glennmillerovského stylu, který se již ve své mateřské zemi přežíval, u nás se však dosud žádné nové směry neobjevily.
V této situaci znovuangažoval Gustav Brom altsaxofonistu Františka Navrátila, jemuž právě skončila vojenská prezenční služba, a do stávajícího obsazení dosadil skupinu tří saxofonů - vedle Františka Navrátila zasedli Josef Hruška a Václav Zouzal, kterého zakrátko vystřídal dr. Miroslav Rücker. Trombonem Stanislava Veselého se orchestr posléze rozšířil na devítičlenný soubor středního obsazení
Zemský dům v Brně - Varieté Rozmarýn
(Foto: JIVA)
a v této sestavě přešel počátkem ledna 1954 do kavárny Rozmarýn, kde doprovázel a svými sólovými vystoupeními doplňoval program, po jehož ukončení hrál zhruba dvě hodiny k tanci.
Jaký vlastně mělo prvních patnáct let existence orchestru vliv na formování jeho osobitého projevu, vyzrávajícího v dalším období do technické, stylové a zvukové ojedinělosti sedmého nejlepšího big bandu na světě? Především je nutno konstatovat, že celých těch patnáct roků představuje jakousi prehistorii souboru, jak jej známe z konce osmdesátých let minulého století. Je to čas prvních krůčků, postupného zrání a sbírání zkušeností, období hledání svého vlastního výrazu a týká se především osoby jeho zakladatele, dirigenta a organizačního vedoucího, tedy samotného Gustava Broma. Stylově, repertoárově i co do společenského postavení bychom jen těžko hledali kontinuální souvislosti mezi jeho orchestry z počátku čtyřicátých a první poloviny padesátých i později z let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých minulého století. K zákonitostem vývoje každé jazzové kapely patří, že se její členové musejí soustavně vyrovnávat s rozmanitými stylovými proudy a že se tedy složení souboru musí i permanentně obměňovat. Nicméně právě tato skutečnost byla tou základní kolektivní zkušeností oněch prvních patnácti let, kterou Gustav Brom díky své muzikantské intuici a progresivnímu myšlení rozeného jazzmana i organizátora dokázal proměnit v následujícím období ve výsledek mezinárodní kvality. Vždyť tolik našich orchestrů, kdysi stejně populárních, ba i populárnějších než orchestr Bromův, přestalo už dávno svítit na jazzovém nebi jenom proto, že se věnovalo pouze pěstování interpretačních kvalit v rámci jednoho stylu, a tak ztratilo kontakt s vývojem. Pět poúnorových let bylo v tomto směru pro Bromův orchestr zatěžkávací zkouškou.
Zdroj: www.recyklohrani.cz/katalog-odmen.html/catalog_pos/9
Absolvoval ji s vyznamenáním: odolal režimním tlakům, nepodlehl obecnému dobovému vkusu a navzdory překážkám a nedostatku informačních zdrojů se snažil neztratit kontakt s vývojovými trendy jazzové hudby ve světě za železnou oponou. Vzápětí tento vklad zúročil.
Zdroj: www.arthursclipart.org/music/music/page_03.htm
"Dobrý den, majore Gagarine" - click here
Vzpomínka na Gustava Broma-velkého kapelníka.
Věnováno synovi.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010