Dekameron 8/4 - Pochvala od biskupa

1. března 2010 v 18:30 | Emilia, Riccardo |  Dekameron
Fiesola
Jak všichni víte, byla Fiesola, jejíž kopec odtud vidíme, starým a význačným městem. Ač téměř shořelo, nezstratilo doposud svého významu a



proto má stále svého biskupa.
Zde bydlila nedaleko kostela krásná vdova z vážené rodiny, Monna Piccarda. Ač nebyla bohata, dovedla velmi slušně žíti ze svých prostředků a měla u sebe ještě dva bratry, statné, hezké a mladé muže.
Pohled z Fiesoli na Florencii
Západ slunce nad Florencií
Bedlivě navštěvovala hlavní chrám a poněvadž byla neobyčejně krásná, zamiloval se do ní probošt onoho chrámu takovou silou, že se nemohl ovládati. Byl sice již dosti vysokého věku, ale doposud maldické povahy a při tom podnikavý a drzý. Ve svém chování byl domýšlivý a nepříjemný, takže ho nikdo nemohl vystáti, nejméně však Monna Piccarda. Vyznal jí lásku a jsa odmítnut, nevzdal se naděje. Útočil na ni dopisy a vzkazy a oslovoval ji kdekoliv se mu jen k tomu naskytla příležitost.
Poněvadž se tato věčná trýzeň stala dámě nesmírně protivnou, přemýšlela, jak by se ho mohla zbaviti. Nechtějíc však nic podniknouti bez vědomí svých bratří, svěřila se jim a vysvětlila jim plán, který na potrestání probošta vymyslila. Když pak s ním bratři souhlasili, odešla do kostela. Podle svého zvyku se k ní probošt přiblížil, aby ji oslovil. Vidouc jej přicházeti, tvářila se dáma velice přívětivě a vyslechnouc jeho opětné návrhy, tvářila se, jako by s nimi souhlasila. Pravila: "Měl jste pravdu, důstojný pane, že žádný hrad není nedobytným. Útočil jste na mne tak dlouho, že se cítím pohnuta vzdáti se vám docela."
Radostí jsa bez sebe, prosil probošt, aby hleděla umožniti mu schůzku ještě tohoto večera, aby mohli spolu důvěrně hovořiti. Navrhoval, aby se sešli v jejím domě.
Dáma odpověděla: "Jak víte, důstojný pane, mám dva bratry, kteří jsou dnem i nocí v mém domě, jenž beztak není příliš veliký. Kdybyste přišel ke mně, musil byste se tvářiti jako němý, poněvadž jejich pokoj je těsně vedle mého a snadno by nás uslyšeli. "Probošt ji ujišťoval, že pro jednu noc nebude tak zle, že to vydrží nemluvit a pro příště pak že vynajde jiný útulný koutek, kde budou nerušeni. Dáma byla srozuměna a s líbezným úsměvem se s ním rozloučila.
Měla doma služku, ne již mladou, velmi odporného obličeje. Nos měla rozpláclý, ústa šikmá, rty ohrnuté, zuby pšklivé, oči zapadlé a rudž obličej. Mimo to kulhala na pravou nohu. Jmenovala se Citua, avšak pro tuto nezaviněnou šerednost byla nazývána Ciutazza. Ač byla velmi ošklivá, měla erotické sklony. Dáma ji zavolala a řekla jí: "Prokážeš-li mi dnešní noci službu, daruji ti zítra ráno krásnou košili." "Za košili půjdu pro vás do ohně, madonno," odvětila služebná.
"Nuže dobře," řekla dáma: "přeji si, sbys dnešní noci spala v mé posteli s mužem, který k tobě ulehne a prokazovala mu něžnosti, jež žena prokazuje muži ve svatební noci. Varuj se však vydati ze sebe jediného hlásku, aby tě moji bratři, kteří, jak víš, spí vedle, neuslyšeli. Zítra ráno bude košile tvojí."
"Stačila bych prokazovati něžnosti šesti mužům, tím spíše pak jednomu," odvětila služebná.
Večer dostavil se probošt a mladí muži, jak byli se sestrou smluvili, hlasitým hovorem dávali najevo, že jsou ve vedlejším pokoji. Probošt se proto vplížil jako myš do pokoje dámy a bez jediného slova, v domnění, že ona jest vedle něho, se zmocnil nádhery, po níž tak dlouho toužil. Když za dveřmi poslouchající dáma zjistila, že věc žádoucně pokročila, vyzvala bratry, aby dikončili její dílo. Tito opustili potichu dům a odebrali se na náměstí. Štěstí jim přálo více, než by byli mohli doufati.
Vyhověl rád jejich pozvání. Posadil se s nimi na dvoře a pochutnával si při svitu vína na chladném moku. Po chvíli pravili mladí muži: "A nyní, důstojný pane, ježto jste již ráčil poctíti náš dům svojí vzácnou přítomností, prosíme, abyste se s námi podíval na něco velmi zajímavého." Biskup svolil a mladí muži s celou společností veselých hochů s biskupem v čele se ubírali k pokoji donny Piccardy.
Probošt nelenil a tak v krátké době prokázal více než sedmkrát své souložnici, jak zdatným může býti i muž jeho věku, takže zemdlením v náručí Ciutuzzině usnul. V této situaci ho zastihl biskup se svým průvodem. Probudiv ho svitem pochodní, snažil se probošt skrýti hlavu pod pokrývkou, avšak biskup mu poručil, aby hlavu vystrčil a podíval se s kým to leží. Zpozorovav podvod, jehož dáma se na něm dopustila, uvědomil si zároveň i ostudu, kterou utržil a byl proto nejsmutnějším člověkem pod sluncem. Biskup mu pak notně vyčinil a v průvodu ho dal dopraviti do jeho bytu, kde mu uložil čtyřicetidenní vězení.
Po jeho odchodu se biskup zajímal o to, jak se Ciutuzza dostala do postele svoji velitelky a probošt k ní a tu mu vyprávěli oba mladí muži celou událost od začátku.
Slyšev to, pochválil dámu i její bratry. Probošt pak odpykav si vyměřený trest, nesměl se ukázati venku, aby na něj lidé prstem neukazovali. Zlobil se tak, že přišel skoro o rozum. Dáma však se ho zbavila navždy.
a mimo to si uchovala upomínku na nezapomenutelnou noc.

Emilia & Riccardo
(16.7. 1313 zřejmě v Certaldu, Toskánsko - 21.12.1375 v Certaldu)
italský renesanční básník, autor novel a románů. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.
Tři jeho citáty:
Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli.
V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně.
Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.
Životopis:
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě. Otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr a tím i styk s řadou vzdělanců. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu Dekameron. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami. Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.
Odkazy:
Giovanni Boccaccio - Dekameron
Přeložila a svým nákladem vydala Anna Běhounková
V hlavní komisi "Mars" knižní dům v Praze
Štočky zhotovil z ilustrací dle starých rytin Štencův grafický závod
Obálka mistra Václava Čuffy
Vytiskl Fr. Ziegner, Král. Vinohrady, Říčanská č. 1984, 1928
Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset a odtud je název cyklu).
Své zážitky si vypráví deset dní deset urozenýchh mladých lidí. Sedm žen a tři muži, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.
Čas si krátí vyprávěním na různá témata:
- o lidech, které postihly různé nehody, ale vše dobře dopadlo
- o lidech, kteří svou obratností dosáhli svého
- o lidech, jejichž láska špatně skončila
- o milencích
- o tom, jak ženy obelstily své muže
- o šprýmech, které si ženy a muži tropí navzájem
Církev dílo odsoudila.
 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010