Zločin v šantánu, Eva Pilarová, Pavel Sedláček a spol.

28. února 2010 v 17:31 | Josef Škorecký, Jarda Roháček |  02/2010
Písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra přispívaly k utváření citového světa mladé generace šedesátých let minulého století vpravdě revolučním způsobem.
Miloš Forman (původně Jan Tomáš Forman)
(18.2.1932 Čáslav)
Režisér, scénarista a herec českého původu, žijící ve Spojených státech amerických. Jeho první manželkou (1958-1962) byla Jana Brejchová (1958-1962). Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata. Moje představa o Zločinu v šantánu byla kombinace Chaplina, W. C. Fieldse a Jean Harlowové, s panem režisérem Menzelem jsme si v tom rozuměli. Začal jsem od Jean Harlow, a přinutil jsem toho nedůvěřivého hocha k jinému rozhodnutí, jehož později rovněž nelitoval: obsadit hlavní roli Evou Pilarovou, českou královnou popmuziky, fenomenální zpěvačkou, již předcházela pověst jevištního dřeva. Menzel ji použil už ve filmu Zločin v dívčí škole, ale pouze jako zpěvačku hudebního doprovodu. Její scatové zpívání zvyšovalo atmosféru groteskního napětí v nejtajemnějších scénách s Velkou Dračicí Formanovou. Novotného kulturní oddělení ji nepřestávalo pronásledovat. Nedlouho předtím ji spolu s jejím přítelem Pavlem Sedláčkem odsoudil Městský soud v Praze na jeden rok vězení podmíněně (Pavel Sedláček dostal osmnáct měsíců nepodmíněně) za to, že na černém trhu koupila šedesát US dolarů a že Sedláčkovi dala 2.900,- Kčs na "neoprávněné zakoupení automobilu v západním Berlíně". Nic nepomohlo, že tou dobou vydělávala už Eva na svých exportních deskách státu 1 396 233 devizových korun, což představovalo tehdy částku 190 000 US dolarů.
Konal se slavný soud, bohatě obeslavý klakou domovnic, které když se Eva v slzách a odsouzená opouštěla jednací síň, se dopouštěly moudrých výroků á la: "A na takovýhle kurvy my dřeme!" Já však ji, ani odsouzenou a veřejně zostuzenou, nepřestal obdivovat, a napsat pro ni film patřilo k mým snům. Sama se mi sice svěřila s nepřekonatelnými obtížemi, na které narazila, když měla v muzikálu Kankán nejen hrát, ale dokonce i tančit. Má víra však byla pevná a inspirovala mě. Znal jsem dobře Eviny větné kadence a myslím, že se mi podařilo vtělit je do dialogů; snad mám tedy nepatrnou zásluhu na tom, že od chvíle, kdy pan režisér Menzel spatřil a uslyšel Evu na zkušebních snímcích, zača ji nejen oslovovat "Lady Evo", ale každý den, než odešla z ateliérů, ji líbal na šíji. Dal jí také navrhnout a ušít krásné večerní šaty k tělu, přesně podle obrázků Jean Harlowové, a Šlitr se Suchým pro ni složili některé z jejich písniček.
a
Zločin v dívčí škole
Československý film z roku 1965
Režie: Ivo Novák, Ladislav Rychman, Jiří Menzel
Povídkový film natočený na motivy prvních detektivních povídek (Smrt na jehle, Jak se koupe žena a Zločin v dívčí škole), které Josef Škvorecký už podepsal svým jménem. Hlavním hrdinou a spojovacím článkem je zde poručík Borůvka, ztvárněný Lubomírem Lipským. Postupně zde řeší případ vraždy mezi horolezci, smrt tanečnice v hudebním divadle a také podivné zmizení profesora matematiky.
Ve třetí povídce byli poprvé před kameru přivedeni Matěj a Petr Formanovi.
(oficiální text distributora)

Zločin v šantánu
československý film z roku 1968
a
Režie: Jiří Menzel
V kabaretu Tartaros došlo ke krádeži perlového náhrdélníku a následné vraždě. To vše mohlo zkompromitovat ministra, který je ctitelem zpěvačky Clary. Je třeba co nejrychleji najít skutečné pachatele ... (oficiální text distributora)
Zleva: Jiří Suchý, Jiří Šlitr a Rudolf Hrušínský ve filmu Zločin v šantánu.
Antonín Novotný
Šestý československý prezident
(10.12.1904 Praha-Letňany - 28.1.1975 Praha)
Ve funkci:
19.11.
1957 - 28.3.1968.
Antonín Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného, vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Roku 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, kde, v pražské organizaci, prošel řadou funkcí, v letech 1937-1938 působil jako tajemník Krajského výboru Komunistické strany Československa v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany, v roce 1938, pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové se podílel na ilegální činnosti Komunistické strany Československa. V roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945-1951 byl vedoucím tajemníkem Krajského výboru Komunistické strany Československa v Praze. V letech 1946-1968 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V roce 1951 se stal členem předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
a
Něco málo z technických symbolů tehdejší doby:
a
Sputnik 1
Raketa s první družicí Země startovala dne 4. října 1957 ve 22.28 h moskevského času a setrvala na dráze kolem Země 92 dní a uskutečnila asi 1400 oběhů. Dne 4. ledna 1958 vstoupila do hustých vrstev atmosféry a zanikla.
Do ČSSR bylo dovezeno v letech 1963-1971 8000 kusů.
Dne 19. listopadu 1957 se stal prezidentem Československa, v době jeho vlády došlo postupně k značnému uvolnění a k částečné rehabilitaci některých nespravedlivě odsouzených vpadesátých letech minulého století. V roce 1960, ve dnech 13.-14. ledna na zasedání tehdejšího Ústředního výboru Komunistické strany Československa aktivně prosadil schválení nové, takzvané, socialistické ústavy. Krátce poté se sešlo Národní shromáždění, které 9. dubna schválilo novou územní organizaci státu. Ve dnech 5.-7. července na celostátní konferenci Komunistické strany Československa Novotný v hlavním projevu konstatoval "vítězství socialismu" v Československé republice (ČSR). Byl to sice nesmysl, ale dne 11. července Národní shromáždění novou, takzvanou, socialistickou ústavu schválilo. Tím byl název Československá republika změněn na Československá socialistická republika (ČSSR) i s novým státním znakem.
V šedesátých letech minulého století se společnost postupně značně liberalizovala. Vznikla nová hospodářská soustava, vznikaly malá divadla, známá je česká filmová nová vlna, vznikly Literární noviny apod. Na podzim 1967, po pokusu omezit liberalizaci, vznikla politická krize, které využili odpůrci Antonína Novotného, tvrdí stalinisté Biľak, Kolder, kteří se spojili s reformními komunisty. K odvolání Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Jako řešení vzniklé patové situace navrhl Antonín Novotný jako kompromisního kandidáta na funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa Alexandra Dubčeka. Novotný byl pak prezidentem až do 28. března 1968, kdy byl nucen abdikovat a zcela odejít z politického života.
Líbačka na nejvyšší úrovni. Brežněv a Dubček. Tehdy ještě Saša.
Sovětská signální stěna na hranici SSSR a ČSSR.
Leonid Iljič Brežněv
(19.12.1906 Kam'janske - 10.11.1982 Moskva)
Sovětský politik, nejvyšší představitel SSSR v období let 1964-1982
Mimo jiné i trojnásobný držitel státního vyznamenání Hrdina ČSSR a čtyřnásobný Hrdina SSSR.
Brežněv při setkání s Čechoslováky v Čierné nad Tisou zuřil.
(na obrázku slovenské železniční koridory)
Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa, v čele s Dubčekem odjelo v létě 1968 do Čierne nad Tisou jednat se sovětskou delegací, již vedl Brežněv. Dubček a spol. chtěli Sověty přesvědčit, aby uznali socialismus s lidskou tváří.
Moskevský tisk tvrdil,"že nepřátelé socialismu sní o restauraci starých buržoazních pořádků v Československu."
Rudé právo v pondělí 19. srpna 1968
Čierna nad Tisou, první a druhé nástupiště. Zde stály vlaky obou delegací.
... k prvnímu nástupišti přijíždí zvláštní vlak soudruha Leonida Iljiče Brežněva ...

O co šlo v Čierne nad Tisou:
Od 29. července do 1. srpna 1968 jednala předsednictva ÚV KSČ a ÚV KSSS. Československo odmítlo jet na sovětské území, obě strany zvolily kompromis: město u hranic se SSSR, Čierna nad Tisou, kde bylo obří železniční překladiště. Podle Sovětů u nás bujela kontrarevoluce. Obě strany nedospěly k jasnému závěru. Dohodly se, že se s dalšími členy Varšavské smlouvy setkají 3. srpna 1968 Bratislavě a že ÚV KSČ zpřísní dohled nad médii. Jednání měla původně zůstat v tajnosti, což se nepodařilo.
Dopis Brežněva adresovaný Dubčekovi.
Ale zpět k poštovním známkám:
Ludvík Svoboda
Sedmý prezident Československa
(25.11.1895 Hroznatín - 20.9.1979 Praha)
Ve funkci:
30.3.1968 - 29.5.1975
armádní generál, nositel tilulů hrdina ČSSR a SSSR a řady dalších vojenských řádů a vyznamenání
a
Antonín Novotný však nesouhlasil s umístěním sovětských vojsk na území Československa, nepodporoval nástup Brežněva k moci. Přiklonil se na stranu jeho rivala Kosigyna. Jeho postoj ke Slovensku je často označován za problematický. Například Matici slovenskou, na kterou jsou Slováci velice hákliví pomluvil a právě ve dnech 5.-7. července 1960 omezil i pravomoci Slovenské národní rady a pomocí dalších orgánů zrušil rovněž i sbor pověřenců - národní orgán moci vládní a výkonné na Slovensku. Jeho práva byla daná ústavou z roku 1948 a Slováci mu nemohli "přijít na jméno".
Invaze do Československa - 21. srpen 1968. Vstup spojeneckých vojsk - Operace Dunaj.

Byl vojenský vpád vojsk pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (SSSR). Dále se jej účastnila vojska Polské lidové republiky (PLR), Maďarské lidové republiky (MLR) a Bulharské lidové republiky (BLR)). Vojska Německé demokratické republiky (NDR), ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR, až na malý počet specialistů, nepřekročila. Od invaze zůstala vojska SSSR v ČSSR až do roku 1991.
Pavel Tigrid (rozený Pavel Schönfeld)
(27.10.1917 Praha - 31.8.2003 Héricy)
významný český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého protikomunistického exilu.
Čas dal za pravdu Pavlu Tigridovi: "Nepochopili, že křísí zdechlou kobylu!"
Zleva: Alexej Dubček, Ludvík Svoboda, Oldřich Černík ...
... a Josef Smrkovský (uprostřed).
"Pane Švejku! Nééé!!!" stačila ještě zvolat paní Müllerová.
Ježíšmarja, co to do pana Švejka vjelo! No řeknu vám, je to úplná hrůza! Pan Švejk si to zřejmě všechno dobře nepromyslel, zkrátka dobře nerozvážil. Tohle přece státnímu detektivovi panu Bretschneiderovi říkat neměl.
a
Kdoví co z toho teď bude ještě za polízanici! Jak znám pana Bretschneidera, ten si to určitě pro sebe nenechá. Vidíte ho, už si to píše na manžetu, aby mohl přesně svým pánům citovat. Je to celý on, jakoby mu z oka vypadl, ale více než o generaci mladší. Raději to jméno říkat snad ani nebudu. Měl tehdy přezdívku Zkutr, ale říkalo se mu mezi zaměstnanci i jinak (konfident, udavač, gestapák a kurva všivá). V podniku prý byl dříve zaměstnán i jeho otec, který měl stejnou pověst. Zkutr byl bezohledný kariérista a neštítil se skutečně ničeho. Původně pracoval jako provozní elektrikář a pak přešel do funkce vedoucího směny na našem pracovišti. Vydalo by to na knihu. Začalo to hned po jeho příchodu na naše pracoviště a vyvrcholilo po půl roce podrazem, který s M. M. a s R. S.  tehdy na mne udělal. Řeknu vám, že s něčím takovým nebo podobným jsem se  ve svém životě do té doby ještě na pracovišti nesetkal. Rok a půl to trvalo, než jsme se ho zbavili. Byl to informátor tehdejšího ředitele a nakonec se ho musel zbavit i ředitel, respektive převedl ho na jinou provozovnu do podřadnější funkce. Jednou jsem viděl jak s ním ředitel ve své kanceláři hovořil. Tehdy jsem nabyl dojmu, že se ho i ředitel bojí. Ale myslím, že to bylo jinak. Myslím, že ředitel se Zkutra ve skutečnosti nebál. Myslím, že ředitel Zkutra chtěl, že mu ten člověk vyhovoval, jinak by ho dávno vyhodil. Nakonec to musel stejně udělat. Nic jiného mu tehdy nezbylo. Ani ředitel se netěšil v podniku dobré pověsti. Například můj  spolupracovník a později i můj přímý nadřízený, jehož názoru jsem si vážil a i po pracovní stránce jsme spolu vycházeli velice dobře, měl tohoto ředitele přímo za neskutečného blba a idiota a nijak se tím přede mnou netajil. Jednou jsem si za ranního šera k tomuhle řediteli nevědomky přisedl v tramvaji, když jsem jel do práce. Měl jsem chuť si v tu chvíli odplivnout. Raději jsem vystoupil a počkal na další tramvaj. To už jsem několik let v "jeho podniku" nepracoval. Po roce 1989 tenhle ředitel ze své funkce odešel. Nevím co dnes dělá. Musí už být dávno v důchodě a možná, že už dnes nežije. Když jsem z podniku tehdy odešel, tak mě tenhle ředitel u mých bývalých spolupracovníků "pomlouval". Říkal jim, že jsem měl přirozenou autoritu a respekt, což oni věděli a nebyla to tedy pro ně žádná nová informace. A cituji jeho slova, co jim ještě vykládal: "Počítal jsem s ním na místo ředitele závodu (ředitel uvedl kterého), ale on se nasral a z podniku odešel." Já jsem ho měl ale už dobře přečteného a vím že to pravda nebyla. Bylo mi jasné proč to ten člověk vypravuje. To na straně jedné. A na straně druhé musím přiznat, že mě to i potěšilo, když někteří z mých bývalých spolupracovníků tomuhle nesmyslu uvěřili. Byla to lež jako věž. Shora uvedení pánové M. M. a R. S. byli rovněž ve vedoucích funkcích. R. S. byl můj nadřízený a vedoucí střediska, kterého jsem dobře znal když jsem do podniku již nastupoval a který se Zkutra rovněž bál a Zkutr ho skutečně krátce po svém příchodu na naše pracoviště zlikvidoval a zaujal jeho takto uvolněnou funkci vedoucího střediska a M. M. byl pak Zkutra komplic a věčně spolu seděli v kanceláři a kuli pikle. Ale i toho ředitel nakonec z podniku vyrazil, když Zkutra přeřadil. V tom zaměstnání, které jsem tehdy měl jsem se nenudil. Fakticky! Nikdo z mých spolupracovníků se tam prací nepředřel a legrace přitom kopec!
"Pane Švejku! Výborně!!!" zvolala paní Müllerová radostně.
"Dočkej času jako husa klasu," pravil pan Švejk rozvážně. A nebyl by to ani on, pokud by něco nedodal.
"Ve Všenorech byl minulý rok takovej případ v jedný vile ... Uvidíte, že takovej telegram udělá dobrou službu. Jestli i padle pár facek ..." - "On je velice inteligentní," přerušil Švejka nadporučík Lukáš, "
já ho znám, on obchoduje s chmelem ve velkém. Rozhodně s ním musím mluvit. Telegram pošlu. Pojďme na poštu!"
Telegram, který nadporučík Lukáš odeslal, byl velice úsečný, obchodní: "Nynější adresa vaší choti je ..."
A následovala adresa bytu nadporučíka Lukáše. Tak se stalo,
že byla paní Katy velice nepříjemně překvapena, když se vrhnul do dveří obchodník s chmelem. "Račte se posadit, pane Wendler," vybídl přívětivě nadporučík Lukáš, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, "není libo?" Inteligentní obchodník s chmelem vzal si slušně cigaretu, a vypouštěje z úst kouř, řekl rozvážně: "Pojedete brzy do fronty, pane nadporučíku?"
Paní Müllerová byla zatčena týž večer, když odvážela pana Švejka na vojnu. Starou paní soudili vojenskými soudy a odvezli, poněvadž jí nic nemohli dokázat, do koncentračního táboru do Steinhofu. Obsah prvního lístku, který psala své sestřenici Anně z koncentračního tábora ve Steinhofu známe z knihy spisovatele Jaroslava Haška. Lístek začíná slovy: "Milovaná Aninko!" ...
(10.4.1908 Stanislaviv - 3.12.1979 Praha)
 Čest si zachoval a noblesu neztratil!
a
Odmítl jsem podepsat takzvaný moskevský protokol. Odmítl jsem proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v jeho rozporu s cítěním lidu této země ... Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území ... Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, to je dobrovolnost ... Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů. (Z projevu Františka Kriegla na zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa na podzim 1968)
Eva Pilarová
(9.8.1939 Brno)
Zpěvačka a herečka. Trojnásobná vítězka čtenářské ankety Zlatý slavík v kategorii zpěvaček. Dne 28. října2009 byla Evě Pilarové udělena Madaile Za zásluhy.
Pavel Sedláček
(4.7.1941 Praha)
Rockový zpěvák, kytarista a skladatel, spolu s Miki Volkem se jedná o legendárního průkopníka reckenrolového a bigbeatového zpěvu v bývalém Československu. V 16 letech začal amatérsky zpívat a o rok později si založil kapelu. V roce 1965 byl komunisty donucen přerušit svou kariéru. Když se dostal z vězení, už mu nebylo umožněno na svou kariéru navázat. Dnes zpívá jen příležitostně, pracuje jako podnikatel. ...
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
Antonie Nedošinská
(26.6.1885 Praha - 17.7.1950 Poděbrady)
Byla jednou z prvních českých filmových hereček a ve své době se těšila neobyčejné popularitě. Stereotypní obsazování výhradně do rolí typu matek Kráčmerek jí ale prakticky neumožnilo projevit se jako charakterní herečka, byť dramatický potenciál měla - vždyť od roku 1928 hrála v Národním divadle. Jakkoli byla dobová kritika z jejich filmů skoro vždy znechucena, Nedošínská dokázala svým postavám vtisknout životnost, uměla je i podat v humorné nadsázce. Na malé ploše uměla výborně charakterizovat lidový typ - měla pochopení pro obyčejného člověka, byla lidsky srdečná a neokázalá, tyto vlastnosti přenášela i do svých rolí.

Odkazy:
Josef Škvorecký - Všichni ti bystří mladí muži a ženy
Osobní historie českého filmu
Vydalo nakladatelství Horizont v Praze roku 1991
Vydání první
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010