S + Š - Semafor číslo jedna

18. února 2010 v 13:02 | Jiří Benada |  02/2010
http://necyklopedie.wikia.com
Poprvé jsem viděl Suchého v Redutě, kde zpíval "Tu ruku ti teto, tu ruku ti teto", což muselo být v roce padesátsedm. Potom se pamatuji na premiéru "Člověka z půdy", ale to jsme se ještě osobně neznali. S Jiřím Suchým mě seznámil režisér Ján Roháč.
Mnoho lidí bylo zpočátku ze Suchého na rozpacích. Takže on se musel o své obecenstvo ucházet. Když začal zpívat v Redutě, to bylo ještě přijatelné, ale když začal hrát divadlo, tak jako by se nevědělo - co to je ... Kritik by možná mluvil o moderním stylu. Mnohým lidem však tento styl nesvědčil, mnozí jej odsuzovali. Proto byla Suchého cesta ke slávě v začátcích trnitá.
S druhou polovinou dvojice S + Š, doktorem práv Jiřím Šlitrem, jsem se seznámil čirou náhodou.
Oba jsme totiž dostali stejný nápad - strávit dovolenou na franzouské Riviéře. Dvoutýdenní pobyt v Cannes stál tehdy v Čedoku pět tisíc korun. Takže jsme se do řeči dali hned na letišti v Ruzyni a k naší radosti se v téhle improvizované sešlosti objevil taky známý kreslíř pan Winter-Neprakta.
Čedok si objednal lety u Air France a na palubě letadla se celou cestu zdarma nalévalo šampaňské. Jakmile člověk dopil, už se objevila letuška, aby dolila číši. Takže na letišti v Cannes jsme byli "totálně zkárovaný ..." Když jsme letěli zpět, očekávali jsme stejné zpříjemnění cesty, ale dožili jsme se velkého zklamání: šampaňské se nepodávalo tak hojně, protože kampaň kolem "bublinkového" vína už skončila. Nalili jednou a dost. Tak jsme si víno šetřili. Najednou Jiří Šlitr povídal Marii Drahokoupilové, která s námi byla, přesněji řečeno se mnou: "Honem se napijte, protože támhle už jde stewart, bere lidem nevypité skleničky a šampaňské leje zpátky do flašek ..." Tohle byl typický humor Jiřího Šlitra.
Žili jsme ve zvláštní době. První, co našince po příletu do Cannes napadlo, bylo - jít na striptýz ... Dneska tomu vůbec nerozumím. Takže jsme vyrazili, pánové Jiří Šlitr, on byl na té dovolené sám, Jiří Winter-Neprakta, jeho paní zůstala na hotelu, Marie Drahokoupilová a já, do hezkého nočního klubu za striptýzem. Na piáno tam hrál a zpíval muž, kterému jsme po skončení písničky zatleskali. S ním to hrozně škublo, jak se lekl ... Když jsme se s ním později bavili, prozradil nám, že mu nikdo nikdy netleskal.
Hosty nočního klubu byli většinou námořníci z americké letadlové lodi kotvící v nedalekém přístavu, kterou bylo možné si prohlédnout.
Top Gun, film USA z roku 1986
www.solarnavigator.net
Jiří Šlitr ji navštívil a jejímu kapitánovi řekl:
"Pane kapitáne, jsem z nepřátelské země Československo, říkám to otevřeně, abych nemohl být podezírán z nějakých úkladů ..."
Top Gun, film USA z roku 1986
www.solarnavigator.net
Kapitán se smál, provedl Jiřího Šlitra po lodi a pohostil ho.
Top Gun, film USA z roku 1986
www.solarnavigator.net
Anthony Edwards jako 'Goose' a Tom Cruise jako 'Maverick' ve filmu Top Gun
Top Gun, film USA z roku 1986
www.solarnavigator.net
Top Gun, film USA z roku 1986
Obranný stíhací letoun F-14 Tomcat operující z letadlových lodí.
Dvoumístný (pilot + radarový důstojník). Max. rychlost 1998 km/hod., akční rádius
1996 km, dostup16150 m
populární melodie k slavnostním příležitostem
Zpěvák z nočního klubu, kterému jsme párkrát zatleskali, se brzy zastavil u našeho stolu a dal se do řeči. Šlitr uměl perfektně franzousky. Druhý den přišel Francouz za námi do hotelu, sedl si ke klavíru a hrál nám písničky svého repertoáru. Tehdy se vysvětlilo, že jsme ho zajímali pro ten náš potlesk ... Umím trochu francouzsky, takže jsem rozuměl. Potom usedl ke klavíru Jiří Šlitr a začal hrát ... Všechno, evergreeny, současné hity, šansonové melodie ... Franzouský zpěvák, takovej hezkej kluk, nejdřív stál, ale pořád se snižoval, až nakonec klečel ... A Jiřímu Šlitrovi řekl, že je Bůh, a že nemůže věřit tomu, že potkal Boha ... Mě se zmocnil pocit národní hrdosti a pochopil jsem konečně, co všechno může způsobit nacionalismus.
Vysvětloval jsem omráčenému zpěvákovi, že Jiří Šlitr je naše jednička mezi skladateli a to, že bydlíme v tomhle hotelu, má jiné důvody. Francouz totiž nechápal, že jednička z Prahy bydlí tady, třebaže opravdu nešlo o špatný hotel. Jednička z Paříže by v něm prý ale nebydlela.
Druhý zážitek, který za to stál, bylo, že se Jiří Šlitr neustále dohadoval s panem Wintrem-Nepraktou, kdy půjdou do takové té luxusnější herny. Nevím, proč na tom tak záleželo, klidně si mohli zahrát v městské herně, kde mohli vsadit rovněž neomezené množství peněz.
Le Casino Croisette Cannes
Šli však do takové barové, vskutku luxusní herny. Oba byli nastrojeni, až jsem žasl.
Já si nikdy na dovolenou nebral večerní oblek. Tak jsme dali dohromady "nějaké moje sako", ovšem já tam v něm vpuštěn nebyl ... Vypadal jsem asi podezřele. A stejně tak tam původně nebyli vpuštěni ani oni dva. Mířili dovnitř usměvavě a sebevědomě, že se budou vracet s milióny. Ovšem první, na co narazili, bylo, že portier neznal naše pasy. Nevěděl, co to znamená Československo, nevěděl odkud jsme ... Jiří Šlitr mu to vysvětloval, ale to nestačilo, oba pánové museli ukázat, že mají peníze. Když jsou z té země za oponou ...
Já, abych nehrál, tak jsem si peníze nevzal, protože jsem věděl, že bych mohl podlehnout pokušení. Měl jsem jen pas, takže mě dovnitř nevpustili. Byl tam ještě malíř Gruss, představitel drtivého socialistického realismu, seděli jsme, popíjeli a čekali, až ti dva půjdou ... A to, co se naskytlo našim zrakům, by skutečně stálo za nafilmování. Z herny vyšly dvě polotrosky. Bez úsměvu ve tváři. Jako by jim obleky byly najednou moc veliké. Zásadně nechtěli o ničem mluvit. Takže je jasné, jak to dopadlo. Člověk podle počtu pravděpodobnosti by tam vlastně neměl prohrát. Ale lidi sází blbě: do městské herny v Cannes přijdou turisti, maminka má sedmého narozeniny, tak to dáme na sedmičku ... Pak jsou tam zoufalci, co si pořád zapisují čísla za sebou, ale místo aby sledovali jejich výskyt podle počtu pravděpodobnosti, tak to nějak sčítají a násobí.
JUDr. Jiří Šlitr
(15.2.1924 Zálesní Lhota - 26.12.1969 Praha)
hudební skladatel, instrumentalista-virtuozní klavírista, zpěvák, herec, výtvarník
Významně ovlivnil českou polulární hudbu. Na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových scén.
Veršem (a humorem) proti bolesti
Jiří Suchý
(1.10.1931 Plzeň)
divadelník, textař, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník a sběratel
Spoluzakladatel Divadla Na zábradlí a Semaforu, bratr Ondřeje Suchého. Spolupracoval s Miroslavem Horníčkem, Ivanem Vyskočilem, později vytvořil autorskou dvojici s Jiřím Šlitrem.
Po Šlitrově smrti se jeho hlavním divadelním partnerem stala Jitka Molavcová.
Jitka Molavcová
(17.3.1950 Praha)
zpěvačka, spisovatelka, muzikantka a herečka, hrající od roku 1970 až dodnes v divadle Semafor, kde je hlavní partnerkou Jiřímu Suchému.
Sedmdesátiny Karla Gotta - 14.7.2009
Vystoupení Jitky Molavcové a Jiřího Suchého na slavnostním koncertu k sedmdesátým narozeninám zpěváka Karla Gotta.
Sedmdesátiny Karla Gotta - 14.7.2009
S Jiřím Suchým jsem se znal méně než s Jiřím Šlitrem. V jednom mně byla tahle dvojice nápadná: nikdy jeden o druhém nehovořil. Nikdy. Ani tak, ani onak. To bylo zvláštní anulování toho druhého.
Později jsem se ale dozvěděl, že mezi nimi vznikaly neshody. Když jde totiž o rovnoprávný pár a když se mají dohadovat o humoru, tak jsem často od komiků slyšel: Sakra jak to, že to nevyšlo? Včera to vyšlo a dneska nevyšlo ... Protože to neříkáš takhle, máš to přece říkat jinak ... V takovém tvůrčím sporu - nemyslím jen na dvojici S + Š - vzniká víc sporných bodů než v manželské hádce. Protože tam jde o něco daleko subtilnějšího - o vyvolání smíchu ... Oni si dokonce ten smích, jako by počítali. Kolik ho bylo. Jeden čas existovalo prokletí premiér počítat opony. To by se mělo nějak dohodnout. Když se hra nelíbí, tak budou dvě opony, a když se líbí - pět opon. A konec. Ale dvanáct opon? Herci nevědí, co mají dělat, diváci nevědí, co mají dělat ...
Jiří Šlitr byl noblesní člověk, který skutečně zahynul nespravedlivě. Přitom právě on si dával vždycky velký pozor na to, s kým se stýká. V tomhle směru byl velice opatrný. Proto mně jeho skon připadá nespravedlivě bulvární. Osud si s ním zahrál ošklivě. Byl neobyčejně tajnůstkářský a ani svým nejbližším přátelům se nesvěřoval s tím, kam chodí a s kým se stýká.
Jiří Suchý a Jiří Šlitr se k sobě chovali vždy korektně. Vypadalo to, jako by tragický skon Jiřího Šlitra přerval dílo známé dvojice, že by dál pokračovalo ... Ale mohu říct pouze to, co jsem slyšel, že to - podobně jako v manželství - přestávalo klapat. Že si psali dopisy, přestávali spolu mluvit.
Hodně herců ze Semaforu mi to říkalo. Ověřil jsem si to. Je to jistě historicky zajímavé, ale mě to zajímá i z hlediska mé profese. Protože já tvrdím, že není-li dvojice komiků informovaná, nedopadne to dobře. Dvojhvězda nemusí být informovaná, ta se pohybuje podle Newtonových a Keplerových zákonů, ale dvojice komiků, ta se pohybuje podle Newtonových a Keplerových zákonů, ale dvojice komiků, není-li informovaná o tom "proklatým nebezpečí rovnoprávného dorozumívání", tak na ně zajde.
V normálním divadle existuje režisér, který hru režíruje, odejde a herci si každý den odehrají své představení a rozejdou se. Je to, čemu se dnes říká, společenská skupina. V ní panují určité druhy interakcí, ale člověk si tam nemusí na sebe dávat velký pozor. Pozor musíte dávat na někoho, "kdo je divnej". Kdo je třeba urážlivý. Nebo přehnaně citlivý. To jsou lidi, kteří jsou schopni ohrozit existenci takové společenské skupiny.
Divadelní hry komické dvojice jsou sice taky narežírované, ale to, co vidíme na premiéře, se od toho, co vidíme za pár měsíců, podstatně liší. Normální režisér by se asi zbláznil. Ale ján Roháč o tom věděl, dokonce jsem byl svědkem, kdy pozdějším změnám napomáhal. Dvojice komiků je totiž sama ... Jedno z prokletí jejího humoru je, že si ho "nemůžete vymyslet. Humor musí "napadnout". Postupuje do vědomí spontánně, jako by vám ho někdo vypouštěl. A tak dvojice komiků začne spolu srůstat, když se najdou, pak nastává údobí velké radosti, že se našli a takhle to je, a pak se cesta začne divergentně rozdělovat, protože každý má na tu "věc" jiný názor, a všechno se děje v prostředí, které je neurotizující ... Člověku může být blbě, ale toho Hamleta nakonec zahraje, "nějak" ... V komické dvojici to není možné, nějak to nakonec zahrát. Komická dvojice musí říct obecenstvu, že jednoho z herců bolí zuby, a musí si domluvit další reakce, co kdo na co odpoví.
Jiří Šlitr byl člověk, s nímž byla radost se bavit. V první řadě byl "kapku lord", ale myslím, že do herecké produkce se nemohl Suchému rovnat, protože na jevišti byl použitelný jen ten humor, který spočíval v jakési Šlitrově neobratnosti, v tom, že příliš hrát neumí. Byl to však člověk mimořádně chytrý a vtipný. Jiřího Suchého jsem znal méně.
A teď řeknu něco, co jsem slyšel od něho, čili nic z druhé ruky. Jednou při představení pro Semafor-klub v Dopravních podnicích, té velké budově v Holešovicích, jsme vedle sebe stáli na jevišti. Jednou a jedinkrát. A tenkrát jsem se ho ptal, proč on v těch letech nemůže do televize a do rádia. Vysvětlil mi, že nebyl ochoten dávat něco za něco. Napadá mě přirovnání z herecké branže: zahrajete Stalina, a pak si můžete zahrát zase něco, co chcete. V tomhle byl neobyčejně neústupný. Byl totiž vůbec neústupný jako umělec. On totiž každý, kdo má blízko k lyričnosti, k poezii, je tak trochu neústupný.
Vyprávěl mi, čím "soudruhům" argumentoval.
"Já přece téhle společnosti pomohu tím, že lidi pobavím."
Tohle však byl pro tehdejší dohlížitele na kulturu argument naprosto špatný a nepřijatelný. Oni mu totiž odpověděli:
"A to je chyba, že ty, soudruhu Suchý, nevychováváš lidi, aby šli taky tam do toho divadla a tam do toho biografu na sovětskou hru a na sovětský film! Dívali se na ně a bavili se. Pro tohle máš něco udělat!"
Z archivních dokumentů Ministerstva vnitra České republiky je patrno, že pan Jiří Suchý měl být letech 1987 až 1989 "důvěrníkem" Státní bezpečnosti. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky nelze dokázat, že lidé z kategorie "důvěrník" spolupracovali s komunistickou tajnou policií vědomě. Detaily o Suchého stycích se Státní bezpečností obsahoval jeho spis, ten byl však koncem roku 1989 skartován, sám Jiří Suchý důvody svého vedení v seznamech objasnil v knize Inventura v roce 2000.
Tento web je poctou práci, kterou tvoří, stvořil nebo spolustvořil pan Jiří Suchý.
Znak divadla Semafor na domě v bývalé pasáži Alfa, nyní Stýblova, vedoucí od Václavského náměstí k Františkánské zahradě. V této budově prožívalo divadlo Semafor svoji nejslavnější éru.
Od roku 2005 sídlí divadlo Semafor ...
v Praze 6-Dejvicích, v Dejvické 27,
naproti současnému sídlu divadla Spejbla a Hurvínka.
Doc. MUDr. Miroslav Plzák, CSc
(25.8.1925 Libušín u Kladna)
lékař, psychiatr, nyní publicista, popularizátor nauky o párovém manželství
První manželství:
1949-1964 Eliška (1928, JUDr.)
Děti: Renáta (1952, MUDr.)
Druhé manželství:
1971 Emilie, rozená Nesvadbová (1949, prodavačka)
Děti: Miroslav (1974-1992, student)
Rodiče:
Bernard (1899-1964, bankovní úředník) a Helena (1899-1987)
Studium:
Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1950
Zájmy:
původně rybaření a myslivost, celý život je zaujat teorií relativity, kvantovou mechanikou, nyní teorií chaosu
Krédo:
Vše co se děje, děje se nutně (Demosthenes)
Práce:
1958-1988 primář Psychiatrické kliniky Univerzity Karlovy Praha. Zakladatel Linky důvěry v Praze (1964) - prvního zařízení tohoto druhu ve státech východního bloku a od roku 1966 rovněž trvale spolupracovník manželské poradny s cílem vytvořit ucelenou teorii párového manželství
Členství v odborných a společenských organizacích:
nestraník, orientace liberálně demokratická
Vyznamenání, čestné tituly a doktoráty, řády a ocenění:
čestný člen Asociace manželských poradců, člen Světové asociace prevence sebevražednosti
Dílo:
Se jménem MUDr. Miroslava Plzáka jsem se setkal poprvé ve svých necelých dvaadvaceti letech a s jeho prvními knihami jsem se začal seznamovat asi o dva roky později.
Někdy v téhle době se pan docent Miroslav Plzák pro mě stává uznávanou
a respektovanou autoritou a je tomu tak dodnes.
Odkazy:
'Semafor číslo jedna (O Jiřím Suchém, Jiřím Šlitrovi a nejen o nich)' - kapitola knihy Pavla Kováře 'MUDr. Plzák se zpovídá' - Exit Praha 1993


Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti - vydala agentura Kdo je kdo (Sdružení Rapid, a.s. a Studio 1809, s.r.o.) - Praha 2002


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010