Rajčatové sazeničky

26. února 2010 v 11:08 | Bolek Polívka, Jiří Benada |  V manéži i mino
(3.10.1946 Chomutov - 12.5.1993 Olomouc)
hudebník, skladatel a klavírista. Autor filmové, divadelní, scénické i jazzové hudby.
Když zemřel Jirka Bulis, měli jsme jet s Honzou Steklíkem na pohřeb do Prostějova. Den předtím jsme to s kamarády zapili a Honza spal u nás: u Steklíka. Našemu obýváku v Brně říkáme U Steklíka, protože Steklík, který u nás čas od času spí, jednou řekl:
"Hele, tak já už jdu k sobě."
A šel se natáhnout do obýváku.
Když přijede nějaká návštěva a chystá se ulehnout, řekne Chantal:
"Budete spát u Steklíka."
Návštěva se už obouvá a bere kabáty, aby posléze zjistila, že jde spát vedle do pokoje. Takže Steklík se vyspal toho dne u Steklíka a ráno mě probouzel:
"Takhle ležet, to je hezký, hezky si lenošit, ale máme úkoly, úkolečky."
Tak jsem si uvědomil, že Jirka už není mezi námi, že musíme na pohřeb, a pak jsem duchem nepřítomný provedl ranní úkony a vypil ranní mok opilců: kefír. Steklík v ruce držel síťovku a v ní měl něco zabaleného do novin. Říkal mi:
"Musíme jet do Ústíčka, do Ústíčka, máme úkoly."
Říkám mu:
"Ale my musíme na pohřeb do Prostějova."
"Žádný ale, hele, to stihnem, to stihnem!"
Pochopil jsem, že jedeme do Ústí nad Orlicí. Tak jsem ho v kocovině dovezl do Ústíčka, vystoupili jsme z auta, vešli do jeho domu, on vytáhl z té síťovky maso pro kočky, nakrájel ho na talíř, pak vytáhl čtyři sazenice rajčat a ty tam zasadil. Pak jsme konečně mohli jet do Prostějova.
Po cestě jsme brali benzin. Benzínka byla v protisměru. Natankoval jsem a po cestě jsem smutně uvažoval o Bulisovi, o Steklíkovi, který v den jeho pohřbu potřeboval nakrmit kočky a zasadit čtyři rajčata, a jak tak jedu, zdá se mi ta krajina povědomá.
"Tady jsme už přece jeli?" uvažuju nahlas.
"No tady kolem toho jsme jeli, jo, jo."
"Tak neblbni, vždyť to tady znáš, jak můžeme na cestě odtamtud tam projíždět stejnou vesnicí a stejnýma zatáčkama?!"
A Steklík:
"No je to divný ... Já jsem se tady narodil, jsem tady doma, to se mi ještě nestalo. Teď pojedeme kolem hájovny ... Vidíš, že to tady znám."
Říkám mu:
"Neblbni, vole, to přece není možné?!"
Pak jsem si uvědomil, že jak byla ta benzínka v protisměru, já se v kocovině a v smutných úvahách zapomněl a vracel jsem se zpátky, zkrátka na cestu tam jsem nenavázal. Vztekle jsem obrátil auto, naštvaný na všechny kočky, rajčata a na smrt. Steklík povídá:
"To by se Buliskovi líbilo, viď, viď, jak blbneme. Víš, možná je tady s náma," a smál se.
pro orientační měření alkoholu v krvi
Text: Michal Horáček
Hudba: Petr Hapka

Koukněte na toho fintila
pod krkem žlutého motýla
zelený klobouček do týla
šoupne si na bílou pleš

I když ten tralalák padá mi
hlavně že vyhrávám barvami
hlavně že vyhrávám barvami
zase jsem šťastnej jak veš

Vo po mně chceš
pravdu či lež
zkus ty dvě rozeznat
a pak se směj

Barevný svět
láme nám hřbet
přesto chci být šašek
počmáranej

Ucho mi hryžovu jak oplatku
s rozběhem kopou mě do zatku
myslej, že všechno je v pořádku
když mně daj mizernej plat

Když ale koukám se na lidi
všechno tak černě zas nevidím
všechno tak černě zas nevidím
ještě se dovedem smát

Ne že se snad
není co bát
úzkost má tlapy
jak Cassius Clay

Ten věčný strach
ma miskách vah
převážit chce šašek počmáranej

Kampak chcem ve věku rozumu
strkat své nosy na gumu
určitě od rumu z konzumu
určitě od rumu z konzumu
tak strašně červené jsou

Ptám se však tebe náš osude
co bude až tady nebude
co bude až tady nebude
dojemně pitová show

Bláhoví show
Bláhová show
Šaškové jdou
šaškové jdou
barevnou naději vytřískat s ní
Hledáme brod
Hledáme brod
uprostřed vod
uprostřed vod
my věční šaškové počmáraní

Ptám se však tebe náš osude
co bude až tady nebude
co bude až tady nebude
dojemně pitomá show

Odkazy:
Bolek Polívka & Rostislav Sarvaš & Miloslav Zapletal - Bolek Polívka v Manéži i mimo - pasáž z knihy: Rajčatové sazeničky
Vydalo nakladatelství HAK (Humor a kvalita), Pod Zvonařkou 5, Praha
Slávka Kopecká a Andrej Šťastný v Praze 1995
Fotogragie:
Jef Kratochvíl, Andrej Šťastný, Pavel Štoll, Vlasta Gronská, Vladimír Knapp, Jiří Jírů, Igor Zehl, archiv
"Jsou mi sympatičtí lidé, kteří jsou hraví, mají v sobě sebeironii a nepatetizují svou křehkou existenci," svěřuje se v knize klaun, herec, režisér, samozvaný Král i šašek Valašské republiky Boleslav Polívka. Provokoval, mystifikoval, ale i učil v Itálii, v Kanadě, v Americe, ve Francii, v Belgii, "hotový učitel národů", jak sám říká. Rád ruší tabu (odtabuizovává) též mimo televizní Manéž.
Jde o ojedinělý portrét, v němž autor kolážovitým způsobem vypráví o sobě, o svém manželství, o kamarádech, o klaunech, o lidských vztazích i o víře.
Vše provází laskavý i černý humor, mezi nímž se nenápadně prochází hluboká lidskost a moudrost. Tuto knihu můžete otevřít na kterékoliv stránce a můžete se ocitnout kdekoliv.
 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010