Pionýr - ochránce lesa

26. února 2010 v 14:22 | Josef Škvorecký, Jarda Roháček |  02/2010
Vasila Krátkého, žáka III.b, 2. jedenáctiletky dra Zdeňka Nejedlého v K.
Do vedlejšího domu přistěhoval se jistý Isidor Kohn, jenž se brzy stal předmětem jednání uličního výboru, jehož můj otec, soudruh Josef Krátký, vedoucí prodejny Textilia n. p. v K., má čest být předsedou. Neboť onen Kohn vlastnil velikého černého kocoura, neděli co neděli mu nakupoval šlehačku v ceně 3,- Kčs, krmil jej na okně (bydlí v přízemí), a vzbuzoval tak veřejné pohoršení soudružek, které večer co večer sedí naproti pod lípou a kouříce rokují o problémech veřejného zájmu.
V jejich zastoupení navštívil otec zmíněného Kohna a začal mu to nepěkné počínání vytýkat: "Vaše chování, soudruhu Kohne, je chování západnické a proto reakční. Na Západě krmí bohaté paničky kocoury šlehačkou; mají dokonce zvířecí kliniky a k dovršení všeho i hřbitovy psů. Zatímco chudí tam hladovějí, kocouři se přežírají lahůdkami." Soudruh Kohn odpověděl: "U nás však není hladovějících chudých."
"Tedy nemá být ani přežírajících se kocourů," pravil otec, "neboť vše souvisí se vším. Soudružky z uličního výboru, sedící pod lipou mě upozornily na vaše počínání, pohoršlivé v dobách našich přechodných ekonomických potíží," Avšak drzý Kohn odporoval: "Soudružky den co den vykouří dvacítku cigaret, což za týden představuje sumu 30,- Kčs. Dvě z nich jsou také proslulé tajným pitím a dcera jedné se nyní nachází v ústavě pro výchovu zbloudilých dívek. Zatímco já jsem vdovec, nepiji ani nekouřím, a dopřávám si jediné radosti z pozorování kocoura požírajícího jednou týdně šlehačku v ceně 3,- Kčs."
"A nestydíte se," působil naň otec dále, "že zatímco byste měl zplodit děti jako každý pracující a jim dopřát šlehačku z našeho bohatého stolu, opatřil jste si pouhého kocoura?" Kohn nato pravil: "Mně nebylo dáno zplodit děti vinou předčasné smrti manželčiny v koncentračním táboře Birkenau,"
A otec pravil mírněji, avšak o to naléhavěji: "Měl jste tedy pojmout jinou manželku, a nikoli kocoura, jehož jste ještě ke všemu dal vykastrovat, takže ani on plodit nemůže. Čímž se stává bytostí z hlediska rozvoje zcela neužitečnou, a naše společnost si už s ním bude vědět rady. Podívejte se na mě. Já zplodil celkem tři děti a plodil bych dále, nebýt stísněných bytových poměrů." Kohn opět drze pravil (a tím odhalil své antihumánní smýšlení): "Mně je milejší můj kocour nežli vaše dítky. Vaše dcera Margaret je smutně známa tetováním na místech intimních a váš syn Adolf pověstný chuligán, zkopal nedávno sousedova psa, až pošel." "Můj syn," rozhořčil se otec spravedlivě, "je hoch společenský, kolektivní, hudebně nadaný. Kdežto vy se straníte lidí a jste nechutným individualistou!"
"Čím více poznávám lidi, tím více miluji zvířata," pravil zpátečník Kohn, a tu otec zvýšil hlas a pravil: "Teď jste odhalil protilidové ledví. Milujete-li zvířata na úkor lidí, stavíte se na roveň oněch paniček léčicích psíky na klinikách." "Ta myšlenka neni moje," ušklíbl se Kohn. "Řekl to Marx." "Jestli řekl, řekl to mladý Marx," odsekl otec, "jenž později zmoudřel." A na základě toho poznav, že Kohn zatvrzele setrvává ve svých reakčních názorech a o správných ho nelze poučit, odešel od něho. Ten večer doma vzdychl: "Podezřelý člověk, ten Kohn. Jak je to vůbec možné, že jako jediný z místních 72 židů přežil protektorát? Není to divné? Budu muset soudružkám z uličního výboru doporučit, aby si posvítily na toho Kohna, který válku tak podezřele přežil a nyní navíc krmí šlehačkou vykastrovaného kocoura."Avšak případ Kohnův se vbrzku vyřešil. Když jsme se vraceli z nedělní pionýrské besedy, kde otec promluvil ke shromážděným pionýrům na téma "Pionýr - ochránce lesa", přeběhl
nám černý Kohnův kocour přes cestu a otec jej zasáhl špičkou boty módních tvarů pokrokové linie a prokopnul mu břiho. Kocour ohavně zavřeštěl; zůstal ležet uprostřed silnice a později patrně zdechl.
Konec

Josef Škvorecký - Hořkej svět
Povídky z let 1946-1967
Spolu s autorem vybral a uspořádal Vladimír Justl. Obálku navrhl Milan Jaroš, grafická úprava Václav Bláha.
Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a uměná n. p., jako svou 4998. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1991.
Textappealová próza: Reakcionář Kohn (Pionýr - ochránce lesa)

Časopisecky vyšly:
Reakcionář Kohn, Vzpomínka na prima sezónu, Již staří Egypťané, Úsměv pennsylvanské noci, Lekce na parní lodi, Neřešitelný problém genetický, Práce pro kádrováky, Jak je lízli, Malá pražská matahára, Dobře prověřená Lizetka, Růžové šampaňské, Podivu hodný případ s duchem, Krpatovo blues, Bebop Richarda Kambaly, Dokud nás smrt nerozloučí a Konec Bulla Máchy.
Ostatní povídky jsou vybrány z knih Sedmiramenný svícen, Ze života lepší společnosti a Babylónský příběh. V nich jsem provedl drobné stylistické úpravy; text uveřejněný pod názvem Rebeka vznikl montáží mezikapitol sbírky Sedmiramenný svícen. Povídky publikované pouze v časopisech jsem vesměs přepracoval. Textappealové prózy tištěné kurzívou jsou z let 1962-1966.
J. Š.

Ediční poznámka:
Naše, v pořadí druhé vydání výboru povídek Josefa Škvoreckého Hořkej svět je vytištěno fotoreprintem, a proto přejímá beze změny text pouze u kvantit samohlásek, např, betlémský, oficína, grácie. Jiné odchylky od současných Pravidel českého pravopisu byly v textu ponechány.
Redakce
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010