Na česko-slovenské hranici

26. února 2010 v 8:28 | Bolek Polívka, Jiří Benada |  V manéži i mino
Jel jsem na představení do Bratislavy. Pas jsem nemohl najít a občanský průkaz jsem zapomněl v Praze v hotelu. Naštěstí jsem měl občanku Jiřího Bartošky, který ji zapomněl u nás. Říkal jsem si: "Zkusíme to na Bartošku." Hráli jsme Poslední leč, vzadu v autě seděla dvojčata a vedle mě Peca.
Na hranicích po nás chtěli průkazy, tak jsem celníkovi podal pasy děvčat, pak občanku Peci a doufal jsem, že po mně nebudou nic chtít. Peca měl občanku roztrhanou, takže mu chtěli napařit dva tisíce pokuty. Chvíli se handrkovali a já jim říkám:
"Prosím vás, nebudeme tady přece hrát divadlo, on si to dá do pořádku."
"Dobrá tedy. Tak nám ukažte svůj průkaz."
Podal jsem mu "bartošku," on se na ni pečlivě podíval, pak se podíval na mě, zavřel ji a řekl:
"Jeďte!"
Peca se pak rozčiloval, že je to nespravedlivé, když málem dostane pokutu, a já mohu jezdit na cizí občanku. Když jsem jel asi za čtrnáct dní stejnou cestou, povídám tomu celníkovi:
"Vy jste si nevšiml, že mám nějaký divný doklad?"
"Jo, všiml, vy jste měl občanku Bartošky."
"A proč jste nereagoval?"
"Já jsem myslel, že to je nějaká ta vaše skrytá kamera, tak jsem ze sebe nechtěl dělat vola."
a
... Osobní prožitek, jak z počátku padesátých let minulého století, ale příběh jiný ...
a
... Takhle to mohlo skončit ...
800dc2493e_64267540_o2
... Začalo, respektive vyvrcholilo, to ráno v Brně, několik minut po šesté hodině ranní. Brano zavřelo tehdy dveře, dvakrát a krátce po sobě, samo! Co se tehdy stalo? Řeknu vám jen tolik. První muž, který vstoupil hned něco udělal a druhý muž který vstoupil vzápětí to spatřil. Další dva muži byli v inkriminovaném prostoru přítomni! Nebylo to tehdy nic jiného než antisociální jednání (jednání kriminálního charakteru, jen pro správné pochopení). Ale znáte to možná rovněž! Kde není žalobce, tam není soudce! Nebyl žádný zájem se tímhle tehdy zabývat. To co se stalo tehdy, může sa stát i dnes. A to každému! Ale dnes je již jiná doba. Tenhle případ ... Ale nakonec všechno je možné a vyloučit se nedá i dnes vůbec nic ... Ale myslím, že to co se tehdy stalo, by se stát dnes již nemělo, respektive by u soudu dnes již nemělo projít ... A zřejmě by se to ani k soudu dnes již nedostalo ... Je sice pravda, že i dnes (tu a tam nějaký) policista zmlátí člověka. Zejména ve filmech zemí bývalého východního bloku nám (tu a tam) nastavují "zrcadlo". Ukazují nám, jak to v jejich zemích chodí. To by se snad u nás dnes již stát nemohlo či nemělo!? ...
a
... Ten člověk chtěl původně občanský průkaz předložit, ale příslušník Veřejné bezpečnosti mu nedal žádnou šanci ...
Zloduši
... Tím jak tu situaci příslušník Veřejné bezpečnosti ve služebním záznamu tehdy vylíčil se sám dokonale zesměšnil. Dusili jsme se tehdy smíchy a někteří se smíchy váleli i po zemi ...
a
... Ze služebního záznamu příslušníka Veřejné bezpečnosti ...
... A na opakovanou výzvu příslušníka Veřejné bezpečnosti: "Jménem zákona vyzývám vás k předložení občanského průkazu!" odpověděl: "Občanský průkaz předložím pouze inteligentnímu člověku, odmítl se mnou nadále komunikovat a zapálil si cigaretu," napsal poručík tehdejší Veřejné bezpečnosti ...
a
... "Z tohoto důvodu byla přivolána telefonem posila dalších tří příslušníků Veřejné bezpečnosti," uvedl ještě do svého služebního záznamu tento ...
a
... Muž byl zraněn a "sanitním vozem", v doprovodu dalších příslušníků tehdejší Veřejné bezpečnosti, převezen k ošetření. Ano to mohu potvrdit. Bylo to takhle a bylo to ještě horší. Jistě! Příslušník tehdejší Veřejné bezpečnosti, dnes opět policista (myslím název pracovní činnosti, příslušník Veřejné bezpečnosti se k policii již nedostal) si mohl napsat do služebního záznamu co chtěl. A to taky udělal. A kdo chtěl mohl tomu jeho služebnímu záznamu věřit. A příslušník tehdejší Veřejné bezpečnosti měl většinou "pravdu" vždycky. Museli byste být velice mazaní a mít mnoho štěstí a všichni svatí by museli při vás snad i stát, abyste příslušníkovi Veřejné bezpečnosti prokázali opak. Zkrátka a dobře. Že to bylo tak, ale naopak! ...
a
... Svoji úlohu v tomhle případě sehrál strach. To lze pochopit, ale odpovědnost tu zcela chyběla. Věřte či nevěřte tomuhle: Pokud by tehdy došlo k úmrtí ... Skutečně, mohlo se to tehdy stát ...  Zkušenost je nepřenosná ...
a
...  Bylo by to tehdy a bylo by to dodnes neobjasněné úmrtí (fakticky)! ...
a
... Tehdejší státní moc na to měla páky! Nebo si snad myslíte, že by odpovědnost za smrt člověka, byť neúmyslnou, vzala státní moc dobrovolně na sebe. Kdo ví, kam bych si ještě po své smrti zajel? To nevím (fakticky)! Možná by mne vzali na výlet, co já vím? Vím "kulový"! Třeba do Moravského krasu. Nebylo to daleko. A cesta zadem po okresní silnici lesem. No, nejeďte zrovna tam, když se to přímo nabízí. A víte, že jsem se tam jednou hlásil jako průvodce na brigádu. Bylo mi tehdy ... Dvacet let mi ještě nebylo a v Moravském krasu se mi tehdy líbilo. A už jako žák (ještě na prvním stupni to bylo) základní devítileté školy jsem tu byl na školním výletě. Koukali jsme tehdy z můstku s kamarádem Milanem dolů na dno propasti: "Tam spadnout, tak seš na sračku!" řekl mi tehdy Milan ...
a
... Skutečně, nechtěl bych tam spadnout, Milane. A to ani nevědomě a ani neúmyslně! Ale jinak je v Moravském krasu pěkně. Víte, že mám rád tu Macochu! ...
a
... Nakonec Milan tragicky zahynul ... Byla to dopravní nehoda a nevím z čí viny to bylo ... Nevím kdo dopravní nehodu zavinil... Milan ji nepřežil ... Vracel se osobním vozem z Ostravska ... Ale ještě předtím než se to stalo, tak ho srazilo auto, které vjelo na chodník ... Jeho dívka ... Měli před svatbou ... Šli po chodníku spolu, od pošty směrem dolů po náměstí ... Byla to velká láska ... Milanova dívka byla mrtvá namístě ... A Milan to přežil ... Už nevím jak dlouho byl tehdy v nemocnici ... Vím jen, že to bylo velice dlouho ... A pak se dověděl o smrti své dívky ... A pořádně ho to vzalo ...
a
... "Nemohl se z toho všeho vůbec dostat bez odborné pomoci," řekla mi ta hodná paní, která mne znala z mého dětství, ale já si ji nepamatoval. Vůbec jsem nevěděl kdo to je a kam ji mám zařadit. Musela mi to nejdříve vysvětlit. Byla to výborná kuchařka a vařila v Dukovanech. Měl jsem to dobré. Hladem jsem tam skutečně netrpěl. Šel jsem (většinou zadem ale někdy i předem) do kuchyně. A nejraději jsem měl smažené rybí filé, které zbylo ještě od večeře. Většinou mi tahle hodná paní kuchařka jeden "velký hrnec" smaženého rybího filé nechala. Řečeno, ani ne s tak velkou nadsázkou. Vždycky to bylo alespoň několik kousků smaženého rybího filé, které v tom "velkém hrnci" zůstaly ...
a
... "Byli jste s Milanem kamarádi," řekla mi ...
a
... Inu, klikaté jsou cesty osudu! ...
a
... Případ jak z padesátých let minulého století! ...
16
... Tahle knížka vyšla v roce 1951 a v roce 1981 a v následujících letech pomohla ...
a
... Já neříkám raději, v tomhle právním případu, již nic hlasitě, ale mne pane Hašku neoblafnete. Vím, že si to myslíte: "Byli to pitomci!" říkáte? Ještě jednou srdečně děkuji za Vaše uznání a nemohu s Vámi, v tomhle právním případu, nesouhlasit. Jsem velice rád, že jste mi již tehdy byl příznivě nakloněn. Ještě jednou děkuji ...


Dne 30. října 1975 se na zahradnickou kolonii Suchdol-Sedlec nedaleko pražské Ruzyně zřítilo při přistávání jugoslávské dopravní letadlo typu DC-9 letecké společnosti Inex Adria Airways přivážející československé turisty z dovolené. Tato dosud největší letecká nehoda na českém území si vyžádala sedmdesátčtyři lidských životů. Letoun se sto patnácti cestujícími a pěti členy posádky na palubě vzlétl z jugoslávského města Tivat. Krátce před přistáním na pražské Ruzyni se však údajně kvůli špatně nastavenému výškoměru a nedostatečné viditelnosti letadlo zřítilo.

Oficiální příčina nehody nebyla nikdy zveřejněna.

Krátce po nehodě byla cesta do Suchdola okamžitě uzavřena a na místo se začaly sjíždět sanitky s lékaři a hasičské sbory z celé Prahy. Díky rychlému zásahu záchranné služby bylo tehdy během dvacetišesti minut více než padesát přeživších transportováno na operační sály po celé Praze, hasiči mezitím bojovali s následným požárem.
Odborníci se později shodli, že vyššímu počtu obětí zabránila právě okamžitá a profesionální reakce pražských záchranářů, kterým později vzdal hold jeden z dílů známého seriálu Sanitka, který byl na motivy této tragédie natočen.
Dne 26. ledna 1972 nedaleko hranic s tehdejší Německou demokratickou republikou, poblíž Srbské Kamenice na Děčínsku, se zřítilo letadlo DC-9, jugoslávské společnosti JAT, letící na lince Stockholm - Bělehrad. Nehodu přežila z dvacetiosmi lidí na palubě pouze dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovičová. Tehdejší vyšetřovací verze byla, že na palubě letadla byla bomba.
Letadlo Mc Donnel Douglas DC 9-32 jugoslávské letecké společnosti JAT havarované u Srbské Kamenice dne 26. ledna 1972.

Německá stanice ARD oznámila, že na základě rešerše dostupných informací dospěla k závěru, že jugoslávské letadlo sestřelila prý omylem tehdejší československá armáda.

Letuška Vesna Vulovičová krátce před propuštěním z vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích.
Foto: archiv ČTK
Podle tehdejších informací padalo letadlo z výšky deset tisíc metrů, v níž bylo naposled radary zaznamenáno. Ve vzduchu se údajně rozlomilo. Spekulovalo se ale už tehdy o tom, že letoun zasáhla střela protiletecké obrany. Podle verze, kterou ale úřady "podporovaly", dali na palubu bombu příznivci ustašovců - extrémních chorvatských nacionalistů.
Později se ale ukázalo, že ve chvíli, kdy se letoun rozlomil, byl mnohem níže, proto mohla letuška přežít.
Manipulace tajných služeb ...

Nehodu vyšetřovala speciální komise, která došla pouze k závěrům, co se nestalo. Tedy, že se letoun na lince Stockholm - Bělehrad nesrazil s jiným letadlem a za nehodu nemohly ani meteorologické či jiné letové podmínky.
"Co bylo tehdy celosvětově oslavováno jako zázrak, nebylo vlastně nic jiného než švindl výzvědné tajné služby", tvrdí dnes pražský korespondent ARD Peter Hornung-Andersen, který na případu spolupracoval s českým novinařem Pavlem Theinerem.
Případ havárie jugoslávského letadla je podle mluvčí Úřadu pro civilní letectví Jitky Ungerové evergreenem, spekulace o něm se čas od času objevují v médiích a ty současné mezi ně zapadají. Odborníci úřadu se k tomu odmítají vyjadřovat, řekla dnes ČTK.
Fotografie z pozvánky na zahájení výstavy "Tváře moci" ...
... pátek 11. září 2009, Masarykovo náměstí ve Slaném.
Výstava byla jednou z akcí, která připomněla dvacáté výročí listopadových událostí roku 1989. Koncept výstavy "Tváře moci", která veřejnosti představila osoby podílející se na udržení komunistické totalitní moci v jednotlivých regionech, pokračoval po městech Brno a Praha také ve Slaném. Výstava na dvanácti panelech představila příslušníky nechvalně proslulé komunistické politické policie Státní bezpečnosti (StB), kteří působili ve Slaném nebo jsou s městem spjati jako s rodištěm či bydlištěm.
Slaný, U Brodu (litografie)
Jiří Bouda
2009
Slaný, náměstí (litografie)
Martin Bouda
2009
Slaný v grafikách současných výtvarníků. Nový projekt slánské
(14.11.1901 Kladno - 29.8.1984 Praha)
malíř, ilustrátor, profesor Karlovy univerzity v Praze, otec malíře Jiřího Boudy a dědeček malíře Martina Boudy
Cyril Bouda ilustroval a graficky upravil celkem pětseosmdesátdevět knih pro děti i pro dospělé Mezi nejznámější patří jeho ilustrace pro Erbenovu Kytici, Máchův Máj, Andersenovy Pohádky. Podle jeho návrhů bylo utkáno devět gobelínů, realizováno deset divadelních výprav a jeden kreslený film. Navrhl přibližně dvacet plakátů a namaloval přes tři sta padesát olejů a temper. Vytvořil přes dvěstěpadesát ex libris a navrhl padesát jedna známek. Jeho ilustrace se mi vždy líbily.
Státovka 100 Kčs z roku 1962 - návrh líce Cyril Bouda.
Připravováná jako náhradní platidlo pro případ nečekané události: válečný konflikt, politický nebo ekonomický zvrat. Její použití přicházelo v úvahu do konce roku 1992. Pro zastaralost provedení zrušila Česká národní banka k 30. říjnu 1998 utajení. V České národní bance existují asi čtyři exempláře.
Bankovka 100 Kčs ze dne 24. října 1951
Celý náklad byl koncem roku 1953 zničen v papírně v Otrokovicích. Státní banka československá uvolnila jen velmi malé množství jako dary některým svým funkcionářům při různých příležitostech: například životních jubileích a koncem roku 1998 pak Česká národní banka uvolnila omezený počet kusů. Tahle bankovka je známa jako "Anna Proletářka".

Platné typy občanských průkazů:

V současné době platí v České republice 14 vzorů občanských průkazů postupně vydávaných od roku 1948.
Zákon o občanských průkazech omezil platnost občanských průkazů bez strojově čitelných údajů nejpozději do konce roku 2008 tak, aby byla zabezpečena jednotnost identifikačních dokladů po 1. lednu 2009.
Pro občany narozené před 1. 1. 1936 platí výjimka - všechny vzory občanských průkazů, ve kterých mají vyznačenou dobu platnosti "bez omezení" nebo "platnost prodloužena bez omezení", zůstávají nadále platné.
Občanský průkaz je dokument používaný v České republice (dříve také v Československu) k identifikaci obyvatel. Občanský průkaz je vydáván všem občanům s trvalým pobytem na území státu po dosažení patnácti let věku a v případě potřeby je nutné se pomocí něj nebo pomocí cestovního pasu prokázat. Poslední vzory vydávané od roku 2000 obsahují strojově čitelné kódy a je možné se jimi identifikovat kdekoli v Evropské unii.
a mít přístup k registrům s citlivými osobními údaji. Lidovým novinám to řekl generální ředitel společnosti Sazka Aleš Hušák. Hazard by tak podle něj přestali hrát lidé, kteří žijí jen ze sociálních dávek a nezletilí. Je to volba mezi větším dohledem nad soukromím a růstem gamblerství, dodal.

v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům, bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stenhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.
Citace recenzí:
"Nejlepší kniha ze života a okolí Petra Šabacha." Týden. "Petr Šabach je nepochybně nekorunovaným králem historky a kniha 'Občanský průkaz' se nejspíš stane klasikou svého žánru, který však nepochybně překračuje." Reflex."Občanský průkaz začnou čtenáři číst jako nenáročnou legraci a třeba si ani nevšimnou, jak hluboce osobní, úzkostně promýšlená morální filozofie se pod všemi těmi historkami skrývá." Respekt


Jiří Benada


Text: Michal Horáček
Hudba: Petr Hapka

Koukněte na toho fintila
pod krkem žlutého motýla
zelený klobouček do týla
šoupne si na bílou pleš

I když ten tralalák padá mi
hlavně že vyhrávám barvami
hlavně že vyhrávám barvami
zase jsem šťastnej jak veš

Vo po mně chceš
pravdu či lež
zkus ty dvě rozeznat
a pak se směj

Barevný svět
láme nám hřbet
přesto chci být šašek
počmáranej

Ucho mi hryžovu jak oplatku
s rozběhem kopou mě do zatku
myslej, že všechno je v pořádku
když mně daj mizernej plat

Když ale koukám se na lidi
všechno tak černě zas nevidím
všechno tak černě zas nevidím
ještě se dovedem smát

Ne že se snad
není co bát
úzkost má tlapy
jak Cassius Clay

Ten věčný strach
ma miskách vah
převážit chce šašek počmáranej

Kampak chcem ve věku rozumu
strkat své nosy na gumu
určitě od rumu z konzumu
určitě od rumu z konzumu
tak strašně červené jsou

Ptám se však tebe náš osude
co bude až tady nebude
co bude až tady nebude
dojemně pitová show

Bláhoví show
Bláhová show
Šaškové jdou
šaškové jdou
barevnou naději vytřískat s ní
Hledáme brod
Hledáme brod
uprostřed vod
uprostřed vod
my věční šaškové počmáraní

Ptám se však tebe náš osude
co bude až tady nebude
co bude až tady nebude
dojemně pitomá show

Odkazy:
Bolek Polívka & Rostislav Sarvaš & Miloslav Zapletal - Bolek Polívka v Manéži i mimo - pasáž z knihy: Bartoškova občanka
Vydalo nakladatelství HAK (Humor a kvalita), Pod Zvonařkou 5, Praha
Slávka Kopecká a Andrej Šťastný v Praze 1995
Fotogragie:
Jef Kratochvíl, Andrej Šťastný, Pavel Štoll, Vlasta Gronská, Vladimír Knapp, Jiří Jírů, Igor Zehl, archiv
"Jsou mi sympatičtí lidé, kteří jsou hraví, mají v sobě sebeironii a nepatetizují svou křehkou existenci," svěřuje se v knize klaun, herec, režisér, samozvaný Král i šašek Valašské republiky Boleslav Polívka. Provokoval, mystifikoval, ale i učil v Itálii, v Kanadě, v Americe, ve Francii, v Belgii, "hotový učitel národů", jak sám říká. Rád ruší tabu (odtabuizovává) též mimo televizní Manéž.
Jde o ojedinělý portrét, v němž autor kolážovitým způsobem vypráví o sobě, o svém manželství, o kamarádech, o klaunech, o lidských vztazích i o víře.
Vše provází laskavý i černý humor, mezi nímž se nenápadně prochází hluboká lidskost a moudrost. Tuto knihu můžete otevřít na kterékoliv stránce a můžete se ocitnout kdekoliv.

 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010