"Dobrý den, majore Gagarine" - zrození kapely a její dětství (1940 - 1945)

5. února 2010 v 15:15 | Jiří Zapletal, Jiří Majer, Jarda Roháček |  Dobrý den, majore ...
Dne 15. června 1940 kapela Gustava Broma začínala v hotelu Rožnov
v Rožnově pod Radhoštěm.
V květnu 1940, když Gustav Bron dal dohromady svou první kapelu, vypadalo její složení následovně:

Milan Synek, zvaný Sančo - altsaxofon
Antonín Šubrt - tenorsaxofon
Miroslav Hrdlička - trumpeta
Karel Šmehlík - piano
Ota Kučírek - bubny
Gustav Brom sám doplnil svou "altkou" trojici saxofonů a ze studentského signálu si zaranžoval znělku, která provázela jeho orchestr celých třiapadesát let.
Dnešní Lidická ulice v Brně - pohled od Moravského náměstí k tehdejšímu hotelu Passage - osmý dům s bílou fasádou a nápisem Hotel Slovan
Názvy Lidické ulice v historii města:
od patnáctého století
platea Nova
od šestnáctého století
Newgasse, Neugasse (Nová)
od osmnáctého století
Grosse Neugasse (Velká Nová)
od 23. 9. 1839
Grosse Neugasse (Velká Nová ulice)
od 24. 5. 1867
Neugasse (Nová)
od 15. 12. 1915
Conrad-von-Hötzendorf-Strasse (Conrada von Hötzendorfa)
od 30. 12. 1918
Nová (Neugasse)
od 17. 3. 1939
Neugasse - Nová
od 26. 6. 1942
Reinhard-Heydrich-Strasse - třída Reinharda Heydricha
od 10. 5. 1945
Nová
od 25. 9. 1946
dnešní název Lidická ulice
Když nastoupil do svého druhého angažmá v hotelu Passage v Brně, dostal Brom od šéfa podniku pana Pleskače volnou ruku k tomu, aby si orchestr rozšířil podle svých představ. Nejprve hráli v devíti členech v kavárně v prvním poschodí, později se přestěhovali už jako dvanáctičlenný big band do Oázy. Obsazení se postupně doplňovalo a měnilo. Do saxofonové sekce přišli Věroslav Čudek a Karel Šeda, později Karel Krautgartner, Eduard Podlásek a Milan Ulrych, trumpety doplnil Mirko Foret, Alfa Šmíd a Láďa Bareš, k trombónu zasedl Rudolf Plachý, zvaný Dódyn, na kontrabas hrál vynikající stringbasista Radomír Kala, na bicí Jiří Pijáček, na kytaru Moroslav Plíčka a u klavíru se střídali Jiří Venclík a Jaroslav Decker. Sám Gustav Brom nejprve odbíhal od altsaxofonu zpívat, po doplnění saxofonové sekce hrál zase pro změnu současně se zpěvem na kontrabas. Až později se soustředil pouze na zpěv a dirigování.
Budova Českého rozhlasu v Brně
Počátkem roku 1942 se Bromova kapela uchytila i v brněnském rozhlase. V přímém vysílání ze studia III jí byly svěřeny pravidelné středeční odpolední půlhodinky. Po nich následoval rovněž pravidelný a velice poslouchaný program tehdy populární německé kapely Franze Grotteho. To byla pro Bromovce šance a taky ji plně využili. Přízeň posluchačů se brzy soustředila i na jejich vystoupení a půlhodinky orchestru Gustava Broma se staly za krátký čas stejně oblíbené jako pořad následující.
Své dvanáctičlenné složení - s obsazením čtyři saxofony, tři trumpety, pozoun a rytmická skupina (kytara, kontrabas, klavír a bicí) - si Bromův orchestr zachoval po celou dobu války.
Živé vysílání Českého rozhlasu - click here
Edisonův fonograf
Z historie Českého rozhlasu Brno-fotogalerie - click here
Staré rozhlasové přijímače - click here
Brněnská stanice začala vysílat hned rok po pražské, přesně 10. května 1924. Už v září téhož roku má brněnská odbočka Radiojournalu vlastní studio na střeše Zemského domu a v následujícím roce už nevysílá pouze zprávy, ale i každodenní hudební produkce, odborné přednášky, pohádky pro děti a dokonce přímý přenos z Národního divadla v Brně. Koncem dvacátých let už rozhlas sídlí v nových studiích v Sokolském stadionu na Kounicově ulici (z nichž některá využívá Český rozhlas Brno ještě i dnes).
Jak tehdy soubor hrál, těžko posoudit. Snímky, ani odborné výpovědi z té doby neexistují. Když se však dokázal vypracovat z běžné kavárenské kapely na koncertní a rozhlasové těleso, musela být jeho úroveň nesporně dobrá, dokonce velmi dobrá. V té době byla totiž v Brně ve sféře zábavné hudby tvrdá konkurence, existovala tu řada náladových a tanečních orchestrů, složených vesměs z profesionálních hráčů operního, operetního a rozhlasového symfonického orchestru. Takové síly Brom neměl, většina jeho hráčů byli samoukové. Přesto se dokázal se svým orchestrem vypracovat v Brně na čelné místo.
Nicméně pro formování stylové originality Bromova orchestru válečná léta nic neznamenala. Čeští jazzoví hudebníci žili tehdy v izolaci od okolního světa, zejména od kolébky jazzu - Ameriky. Kdo tuto hudbu poslouchal v rozhlase, vystavoval se nebezpečí, že "bude potrestán káznicí nebo i smrtí", jak tehdy varoval nápis na kartonových kroužcích, které musely být povinně navlečeny na knoflíku každého přijímače. České taneční a jazzové orchestry žily tedy z podstaty předválečného vývoje anebo z nahodile a samozřejmě tajně získaných hudebních materiálů a informací.
Konec druhé světové války zastihl Gustava Broma v Kovářové,
dva a půl kilometru severozápadně od Nedvědice ...
Kovářová je jednou z části obce Ujčov - click here
Překlenout tuto propast mohly až po válce. A trvalo to pak víc než deset let. Zisk z válečného období spočíval pro Gustava Broma v trochu jiné oblasti. Především si ověřil, že má velmi dobré organizační schopnosti a zároveň předpoklady šéfovat celý orchestr. Svým uměleckým citem už tehdy postřehl, že oblast taneční a jazzové hudby je v neustálém pohybu, že má svůj vývoj, který nelze nerespektovat, a že věnovat se pouze technickým otázkám orchestrální souhry a profesionalizaci výkonu jednotlivých sólistů je jen jedna strana mince. Pochopil, že dělat jazz je tvrdá dřina, ale že bez současného hledání vlastního stylu a udržování kontaktu s okolním vývojem nevede cesta vzhůru. Toto vědomí, v omezených podmínkách válečných možností uváděné do života jen velmi nesnadně, se pak stalo spolehlivým odrazovým můstkem zrychleného vývoje Bromova orchestru v letech poválečných.
"Dobrý den, majore Gagarine" - click here
Vzpomínka na Gustava Broma-velkého kapelníka.
Věnováno synovi.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010