"Dobrý den, majore Gagarine" - léta dospívání (1945 - 1948)

16. února 2010 v 9:59 | Jiří Zapletal, Jiří Majer, Jarda Roháček |  Dobrý den, majore ...
Po skončení druhé světové války se swingová vlna rozlila po celé Evropě. Renomované kapely přejímaly zvláště repertoár orchestru tehdy již nežijícího Altona Glenna Millera, jehož styl a aranžmá se staly ideálem velkých tanečních big bandů i u nás. Proud takzvaného moderního jazzu, jak jej od počátku čtyřicátých let minulého století produkoval v Americe trumpetista Dizzy Gillespie a altsaxofonista Charlie Parker, zůstal mezi našimi jazzany jaksi na okraji zájmu. Zato dochází - a to i v malých kapelách - k silnému hnutí revitalistickému. Turné australské skupiny Grahama Bella, která vystoupila v průběhu Mezinárodního studentského festivalu v roce 1947 v Praze, ovlivnilo pěstování dixielandu v českých profesionálních i amatérských orchestrech na celé další desetiletí.
Rozkvetl společenský život, otevíraly se nové taneční kavárny, rozhlas i gramofonový průmysl se plnou parou snažily dohnat zpoždění válečných let. V této situaci nebylo pro Gustava Broma nesnadné sestavit ambiciózní šestnáctičlenný ansámbl, rychle obstarat a nastudovat repertoár a pustit se s elánem do nové práce. Kolektiv sice opustil Karel Krautgartner a Milan Ulrych, kteří přijali angažmá v orchestru Karla Vlacha, Karel Šeda se definitivně rozhodl pro divadelní dráhu, Mirko Foret a Jaroslav Zvoník založili v Brně své vlastní soubory, nicméně Bromovi se v krátké době podařilo tyto ztráty nahradit. Vedoucím sekce trumpet se stal Vladimír Kotas, jejich trojici vedle Alfy Šmída doplnil Antonín Elich. Trojice trombónů se ustálila na obsazení Rudolf Bláha, Jiří Štěpánek a Stanislav Smitka, saxofonovou sekci vedl po Karlu Krautgartnerovi Oskar Kmoníček z Pardubic a k jejím členům patřili z válečných let Věroslav Čudek a dále pak Boby Kotula, Otto Dvořák, Květoslav Procházka a Antonín Salaba. Do rytmické skupiny se vrátil Radek Kala a doplnili ji Zdeněk Procházka, Miloš Chládek, na krátkou dobu i bubeník Havlín-Zuna. U piána se střídali Jacek Sadovský a Evžen Straka.
Jaký význam mělo pro Bromův orchestr jeho účinkování v pražské kavárně Vltava, jsme už hovořili. Zbývá jenom připomenout, že převážná většina hudebních souborů, které se stejně jako Gustav Brom v tehdejší Mekce taneční hudby etablovaly, tvoří dnes málem zapomenutou kapitolu historie československého jazzu. Až právě na orchestry Gustava Broma a Karla Vlacha.
Do období tohoto pražského působení patří i první nahrávky Bromovy kapely pro firmu Esta. Na třech gramofonových deskách série b 8332-8334 najdeme dvě anglické skladby, swingovou úpravu populární ruské písně Políčko, pole, ruskou romanci Oči černé a dvě skladby Gustava Broma: Snění ve dvou a Plá krása světel, které si zazpíval s Věrou Rackovou-Štuchalovou sám autor.
V období svého bratislavského působení, mezi 16. prosincem 1946 až 28. únorem 1947, v podmínkách pracovně náročné a časově svazující smlouvy, si Bromův orchestr přece jen našel prostor pro koncertní zájezdy. Pod staronovým názvem "V melódii a rytme" uváděl Gustav Brom v Bratislavě i v jiných městech na Slovensku a na Moravě koncertní program skladeb předních světových swingových autorů Beny Goodmana, Fletshe Hendersona, Artie Showa, Duke Ellingtona a dalších, z české autorské dílny to byly skladby Jana Rychlíka, Vlasty Kloce, Kamila Běhounka, Leopolda Korbaře i několik věcí vlastních. Slovenskou taneční hudbu reprezentovala jména Gejzy Dusíka, Karola Elberta a Andreje Lieskovského. Jako sólisté tehdy s orcherstrem vystupovali zpěvačka Věra Racková, trumpetisté Jaroslav Zvoník a Alfa Šmíd, houslista Eda Podlášek a další. Pořad konferoval Jiří Štuchal a po něm bratři Brestovanští.
Pro firmu Ultraphon nahrál Bromův orchestr během svého bratislavského působení celou sérii tanečních skladeb slovenských autorů v moderním aranžmá.
Celé toto téměř tříleté odbobí, od konce války až po návrat ze Švýcarska, bylo pro Bromovu kapelu a samozřejmě především pro jejího dirigenta jakýmsi sebeuvědomovacím procesem, ve kterém se orchestr postavil pevně a sebejistě na vlastní nohy, ale zároveň si musel uvědomit cenu, jakou je to třeba zaplatit. Tvrdé podmínky v bratislavském rozhlase i každodenní dřina ve švýcarských kavárnách, music-hallech a na promenádách nevedla sice ke tříbení stylu a hledání nových výbojů, zato však vychovala z někdejších amatérských muzikantů ostřílené profesionály, ovládající svůj nástroj za všech okolností a schopné zkáznit se v každé situaci ke koncentrovanému výkonu. Což jistě nebylo málo. Byl to základ k dalšímu vyzrávání orchestru do stylové a interpretační kvality evropské, ba světové úrovně.
Major Alton Glenn Miller
(1.3.1904 Clarinda, Iowa - 15.12.1944 možná v Lamanšském průlivu)
americký jazzový hudebník (pozoun) a šéf big bandu swingové éry. Mezi lety 1939-1942 byly jeho desky jedněmi z nejlépe prodávaných. Mezi Millerovy nejznámější nahrávky patří jazzové standarty: In the Mood, Tuxedo Junction, Chattanooga Choo Choo, Měsíční serenáda, Little Brown Jug, American Patrol, Elmer's Tune, A String Of Pearls a Pennsylvania 6-5000.
Millerův letoun zmizel během druhé světové války za špatného počasí při letu z Anglie
do Paříže, kam jel bavit americké vojáky. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
Dříve a dnes - The World Famous Glenn Miller Orchestra - click here
Glenn Miller - In the Mood - click here
"Dobrý den, majore Gagarine" - click here
Vzpomínka na Gustava Broma-velkého kapelníka.
Věnováno synovi.
 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010