Tento blog pravděpodobně porušuje Podmínky.

Dekameron 6/7 - Zákon pozměněn jednohlasně

27. února 2010 v 16:21 | Riccardo |  Dekameron
Ve městě Pratu platil svého času zákon, že každá žena, jíž bylo dokázano cizoložství, měla býti upálena. V té době se stalo, že manželka Rinalda Pugliesiho, krásná donna Filippa byla překvapena ...


... svým manželem ve své ložnici v náručí krásného, mladého šlechtice, Lazarina Guazzagliotriho, jenž ji náruživě miloval.
V návalu šílené zlosti by je byl na místě zabil, ovládl se však do té míry, že chtěl vychutnati zákona, jenž měl věrolomné ženě přiřknouti smrt. Maje dostatečný důkaz její viny, zažaloval ji příštího rána u soudu, kam jí dal předvésti.
Paní trvala na svém předsevzetí, že se k soudu dostaví, ač ji z toho všichni příbuzní zrazovali. Odhodlala se raději zemříti, než zbabělým útěkem zesměšniti svého milence. V průvodu mnoha přátel odebrala se k soudu, tázajíc se bez ostychu soudce, čeho si přeje.
Pohnut jak její krásou tak i důstojným chováním, pocítil s ní soudce soucit a přál si, aby všechno popřela. Poněvadž však povinnost velela, počal ji vyslýchati, podotýkaje, že může rozsudek jenom tehdy vynésti, přizná-li svoji vinu, aby tudíž dávala pozor na každé slovo jež promluví a řekla, je-li pravdou, z čeho ji manžel viní.
Aniž by ztratila rozvahu, pravila dáma s veselým obličejem: "Pane soudče! Je pravdou, že Rinaldo je můj manžel a je také pravdou, že mne minulé noci zastihl v náručí Lazarina, jehož z celé duše miluji. Nebudu rovněž zapírati, že to nebylo po prvé, co jsem v jeho objetí prožívala chvíle slasti. Víte však také, že žádný zákon nesmí býti jednostranný. Toho však vůči nám ženám nebylo šetřeno. Podle toho zákona ukládá se nám, ubohým ženám, zdrženlivost, ačkoliv ve věcech lásky můžeme vyhověti několika mužům, kdežto jeden muž těžko může uspokojiti několik žen. Dříve však, než mne odsoudíte, otažte se mého muže, dala-li jsem mu kdy zamítavou odpověď anebo nebyla-li jsem na každý jeho pokyn ochotna jeho touhu upokojiti.
Rinaldo nečekal na dotaz soudcův, nýbrž ochotně dosvědčoval, že mu byla tou nejrozkošnější, vždy temperamentní manželkou a že si v tomto směru na ni nemůže ani v nejmenším stěžovati.
"Nuže," obrátila se dáma znovu na soudce, "co jsem měla počíti s přebytečnými touhami, jež jeden muž nemohl ukojiti. Nebylo to tudíž zcela rozumné, že jsem šlechetnému muži, který mne nad svůj život miluje, poskytla to, co by jinak bylo leželo ladem?"
K výslechu dámy tak vznešeného rodu dostavili se všichni obyvatelé Pratu. Uslyševše tyto veselé otázky, volali:
"Ano, dáma má zcela pravdu." A než opustili soudní budovu, jednohlasně pozměnili zákon, který se měl v budoucnu vztahovati jenom na ony ženy,
prohřešující se na svých manželech za peníze.
Bravo! Výborně!
Dobrovolný svazek znojemnských vinařských obcí
Pojmem renesance či renezance je označován umělecký sloh a historická epocha trvající od čtrnáctého do sedmnáctého století. Vyznačuje se mimo jiné zesvětštěním, individualismem a návratem k antice.
Riccardo
(16.7. 1313 zřejmě v Certaldu, Toskánsko - 21.12.1375 v Certaldu)
italský renesanční básník, autor novel a románů. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.
Tři jeho citáty:
Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli.
V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně.
Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.
Životopis:
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě. Otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr a tím i styk s řadou vzdělanců. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu Dekameron. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami. Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.
Odkazy:
Giovanni Boccaccio - Dekameron
Přeložila a svým nákladem vydala Anna Běhounková
V hlavní komisi "Mars" knižní dům v Praze
Štočky zhotovil z ilustrací dle starých rytin Štencův grafický závod
Obálka mistra Václava Čuffy
Vytiskl Fr. Ziegner, Král. Vinohrady, Říčanská č. 1984, 1928
Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset a odtud je název cyklu).
Své zážitky si vypráví deset dní deset urozenýchh mladých lidí. Sedm žen a tři muži, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.
Čas si krátí vyprávěním na různá témata:
- o lidech, které postihly různé nehody, ale vše dobře dopadlo
- o lidech, kteří svou obratností dosáhli svého
- o lidech, jejichž láska špatně skončila
- o milencích
- o tom, jak ženy obelstily své muže
- o šprýmech, které si ženy a muži tropí navzájem
Církev dílo odsoudila.
 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010