Soudce Jaroslav Motl a týraná matka dětí

12. ledna 2010 v 12:54 | Paul Rohacek |  01/2010

S kolegou, docentem Františkem Faltusem, jsme dělali posudek ve Frýdku-Místku na muže ... Dříve se těmto lidem říkalo moroni, později se uvádělo, že mají intelekt subnormální na samé hranici debility. A hraniční případy jsou právě pro psychiatrii nejtvrdším oříškem.
Než byl tenhle člověk zatčen a obviněn ze znásilnění, žila celá oblast Frýdku-Místku ve strachu, protože kromě několika znásilnění, jejichž pachatel unikal, byly nalezeny tři zavražděné a zároveň znásilněné ženy. V jejich vagíně se však vždy nalézal nějaký předmět. Myslím, že ve dvou případech šiška z jehličnatého stromu.
Dotyčný, říkejme mu moron, nebyl obviněn z oněch tří vražd. Ale ve vězení - tohle nelze říci jinak - na sebe vykecal, že vraždy spáchal! Chlubil se tím ...
Nevím, jestli se to vyšetřovatelé dozvěděli prostřednictvím informátora, ale zdálo se mi, že mohl být k onomu přiznání vyprovokován.
Nás zajímalo, proč to na sebe prozradil, protože tak lze také odhadnout pachatelův intelekt.
Vysvětloval nám:
"No, on tam byl v cele jeden a pořád říkal: Ty, nekecej, ty se jen chlubíš, tys nikdy nikoho nezabil ... Tak jsem se naštval a vylíčil jsem mu, jak to tedy bylo!"
Byl to ubožák, který už tím, jak vypadal a mluvil, neměl absolutně šanci získat ženu. Takže souložit mohl jedině - nezákonně. Z toho nic nevyplývá, zákon na to nemůže brát ohled. Ale měla by na to brát ohled nějaká sociální instituce. A tak jsme si s kolegou Faltusem říkali, že pro tyhle lidi by byl veřejný dům ideálním řešením. Náš moron si vydělával poměrně dost a jednou měsíčně by si návštěvu nevěstince mohl dovolit. Vzhledem k tomu, že se za socialismu prostituce provozovala pouze ve velkých městech, stál tady bezmocný člověk, který nemohl uvolnit jeden z hlavních pudů - to jest pud rozmnožovací.
Samozřejmě, veřejné mínění stálo proti němu. Jeho intelekt byl sice snížen, ale podle několika psychologických vyšetření nepřekročil hranici debility. Nebyl tedy důvod přiznávat mu polehčující okolnosti. Nebyl tu žádný signál o duševní nemoci, šlo zkrátka o nuzně žijícího ubožáka, pomocného dělníka ...
Tentokrát seděli v soudní síni lidi takříkajíc z ulice, což bylo výjimečné. Přítomnost veřejnosti u veřejných přelíčení - to je věc, o které by se mělo jednat. Když tam totiž přijde "ulice" v tom špatném slova smyslu, tak je schopna velice ovlivnit soud, protože tlaku mínění vycházejícímu ze židlí publika, který je podle reakcí ohromně znát, tribunál podléhá ... Tenkrát ve Frýdku-Místku jsem zaznamenal, jak se stalo něco téměř opačného. Po počátečním pobouření - z brutálnosti vražd a zvláště z onoho zasouvání předmětů - se veřejné mínění v průběhu soudního řízení měnilo až skoro k opačnému extrému: málem by všichni pustili vraha na svobodu! Protože vzbuzoval naprostý soucit ...
Náš postup soudních znalců byl v tomto případě obvyklý. Možná však náročnější, protože šlo o vraždy, v odhadu inteligence pachatele. Současně bylo naší poviností upozornit soud na to, že vrah neměl jinou možnost sexuální saturace, nežli prostřednictvím násilí. To hraje svou roli, ale soud na to nemůže vzít ohled, protože je nemyslitelné, aby každý, kdo nedosáhne této saturace, vraždil.
Onen ubožák dostal tehdy trest smrti a myslím, že byl popraven.

Tolik z knihy Pavla Kováře - MUDr. Plzák se zpovídá - slavní a slavné psychiatrické případy 1950-89.

O několik let později. Někdy počátkem devadesátých let minulého století.

"Soudce JUDr. Jarka Motl má právnické myšlení a je rozený právník. Co na něm obdivuji nejvíce je jeho logické myšlení a přesné, téměř matematické vyjadřování a rovněž i ohromný smysl pro spravedlnost. Líbí se mi i jeho smysl pro odpovědnost a důslednost i jeho smysl pro humor," chválil Radek Coufal soudce JUDr. Jaroslava Motla.
"Bez humoru to u soudu ani nejde," povídá Radek Coufal. Radek Coufal nedal na soudce JUDr. Jaroslava Motla dopustit a všechny nás poučoval: "Navenek musíte jako soudce zachovat dekorum. Co by si pomysleli znesvářené protistrany a souzení zločinci. Vydržet tuto schizofrenii je ovšem někdy velice náročné a stresující."
Toto nám vyprávěl kamarád Radek Coufal, otec Aničky a Adama, v Hockey baru Jitřenka.
Je to ale jen jeho subjektivní pohled na mého kamaráda soudce JUDr. Jaroslava Motla.

Příběh první - Radek Coufal a soudce JUDr. Jaroslav Motl

Radek Coufal (je to jen shoda jmen s takzvanou kuřimskou kauzou) a soudce JUDr. Jaroslav Motl se setkali u soudního jednání jen jednou, a to ještě omylem, ale od té doby jsou kamarádi.
"Jaká Vám vznikla, pane poškozený, škoda na malovaných hrnečcích při vloupání do Vaší chaty?" zeptal se předseda senátu soudce Jaroslav Motl Radka Coufala.
"Nevěřil jsem svým uším co mi předseda senátu, soudce JUDr. Motl povídá." řekl v Hockey baru Jitřenka Radek Coufal. "Jaká chata, jaké malované hrnečky? Co je to za nesmysl, co je to za pitomost, myslel jsem si," povídá Radek Coufal, který žádnou chatu nemá.
"Nerozuměl jste otázce? Odpovězte!" zvolal soudce způsobem, který nesnesl odporu. "Žádná," odpověděl jsem. "Co jsem mohl dělat jiného?" položil nám Radek Coufal otázku v Hockey baru Jitřenka.
"A byly ty hrnečky pěkně malované?" zeptala se přísedící soudkyně z lidu. "Třetí soudce usínal a občas mu padala hlava na stranu. Osloven předsedou senátu, soudcem JUDr. Jaroslavem Motlem, měl se vyjádřit k projednávané věci: "A kolik těch hrnečků bylo?" vyhrkl, při soudním jednání tenhle soudce z lidu.
"Pane předsedo, prosím, dovolte ..." říká Radek Coufal u soudního jednání. "Chtěl jsem větu dokončit, ale on mě okřikl," povídá Radek v Hockey baru Jitřenka. "Mlčte, nedal jsem vám slovo!" vykřikl na něho prý soudce JUDr. Jaroslav Motl.
"Byla to hrůza, jak se bránit, jak to všechno vysvětlit?" vysvětloval Radek svoji zoufalovu situaci kamarádům v baru.
"Promiňte pane předsedo!" Radek to znovu zkusil, ale soudce ho hned seřval: "Mlčte a nerušte soudní jednání nebo vás nechám vyvést ze soudní síně!" Už tedy mlčím, " říká Radek v Hockey baru Jitřenka a dodává: "Přiznám se vám pánové, měl jsem strach, abych soud proti sobě zbytečně nepoštval a tak jsem už byl raději z ticha a držel jsem hubu.
"Soud se usnese, počkejte venku na chodbě, až Vás zavoláme, slyším ještě předsedu senátu soudce JUDr. Jaroslava Motla," povídá Radek v Hockey baru Jitřenka.
"Vyjdu ze soudní síně na chodbu," říká dále Radek Coufal."Na chodbě čekají snad všichni moji příbuzní. Někteří přijeli skutečně z daleka," popisuje Radek tehdejší situaci. A všichni se zvědavě ptají. "Tak co Radku, jak to dopadlo, kdy uvidíme děti? Aničku a Adama.
"Nevím," odpovídám, uvidíme jak soud rozhodne," vysvětluju ještě svoji širší rodině na chodbě soudní budovy, před jednací síní.
V tom přivádějí bachaři v klepetech někajého zločince a celá věc se rázem vysvětluje. Bachaři, justiční stráž a soudce JUDr. Jarka Motl jsou u toho. Je to jasné. Byli jsme v šestnástce.
"Zase nějaká kurva," povídá soudce JUDr. Jaroslav Motl, zvedajíce malý vrut ležící pod dřevěnou lavicí na chodbě.
Rodina Radka Coufala přijela k soudnímu jednání pronajatým autobusem do Prahy zbytečně.
V soudní síni, hned přes dvoje dveře za rohem, čekali zástupci pražského dětského krizového zařízení Sluníčko rovněž marně. Jednání bylo odročeno na neurčito.
Otec Aničky a Adama a rovněž i nikdo z příbuzných dětí se k jednání nedostavil.
"Zřejmě nemají o děti zájem," dověděli se zástupci Sluníčka od soudkyně.

Už nevím jak se ta soudnyně jmenovala. Možná Jaroslava. Nebo Zdenka? Možná, že to byla soudkyně JUDr. Komárková, či snad soudkyně JUDr. Malá? Už nevím.

Příběh druhý - já a soudce JUDr. Jaroslav Motl

Dnes má soudce JUDr. Jaroslav Motl narozeniny. Sedíme v restauraci. Jarka mě pozval na oběd. Vidíme se znovu po dlouhém čase. No, je to už pěkná řádka let.
"Víš Tony," povídá soudce JUDr. Jaroslav Motl. "Moc nechybělo a mohla to být justiční ostuda, ale ze strany justice v tom nebyl žádný zlý nebo vědomý úmysl. Mysleli jsme to dobře. Šlo nám jen o spravedlnost a naplnění litery zákona." Jarka se napil a utřel si pivní pěnu ze rtů hřbetem pravé dlaně. "A navíc," pokračoval, na psychiatrické klinice v ... zaměnili obálky, respektive adresy na poštovních obálkách. Stalo se to na sekretariátě ředitele nemocnice. Byla to jen shoda jmen a nešťastná náhoda, že ty dva znalecké posudky vložila sekretářka ředitele do nesprávných obálek. Víš, Tony, to se může někdy přihodit," byla Jarkova slova.
"Dva soudem určení znalci z oboru psychiatrie ... dělali dva posudky. Na dvě různé osoby, na dvě různé osobnosti, ale shodného jména i příjmení: Josef Vyskočil. Jeden znalecký posudek byl určen soudu ve Frýdku-Místku a druhý soudu v Chomutově." vysvětlil mi Jarka. "Tony, byla to tehdy tragédie, bylo to tehdy absolutní neštěstí," Jarka si zapálil cigaretu. Viděl jsem jak je i dnes, po tolika letech, silně rozrušen. "Po vynesení, ještě samozřejmě nepravomocného, rozsudku soudu prvního stupně," pokračoval Jarka "paní Klára Vyskočilová, manželka k trestu smrti nepravomocně odsouzeného inženýra Josefa Vyskočila, vyběhla ze soudní síně, a aniž by vyčkala nabytí právní moci soudního rozhodnutí soudu prvního stupně, a než jí v tom mohl vůbec někdo zabránit, otevřela okno na chodbě soudní budovy a vyskočila na ulici. Pád z výšky nepřežila. Byla ihned mrtvá. Utrpěla zranění neslučující se se životem." Bylo to hrozné, co mi Jarka v restauraci u oběda vyprávěl.
"A měli nějaké děti," zeptal jsem se zvědavě. "Měli," zvolal Jarka, i po tolika letech, zoufale. "Měli, dceru a syna! Aničku a Adama," uslyšel jsem ještě, slzy na krajíčku. "A co se s nimi stalo?" ptám se Jarka zvědavě? "Byly umístěni do dětského krizového zařízení Sluníčko," dozvěděl jsem se v zápětí.
Co vám budu povídat. Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal. Jen jsem ten název zaslechl a šel na mne děs a hrůza. Taková rodinná tragédie a teď ještě tohle. To už by snad bylo lepší, aby děti, Anička a Adam, byli u svých příbuzných. Což nemají babičku? Což nemají nějakou tetu? Strýce? Dědečka!? "Jarku, to se tomu umístění dětí ve Sluníčku nedalo nějak zabránit?!" vykřikl jsem rovněž zoufale. "To nikoho ty děti skutečně v rodině nemají?" ptám se Jarka již částečně zklidněn. "Ale mají, mají svého otce," odpovídá mi Jarka. "Cože?" zvolám, nevěřím vlastním uším, co soudce říká. "Jak je to tedy možné?!" zvolal jsem opětovně překvapeně a s údivem. "Což nebyl jejich otec inženýr Josef Vyskočil popraven?" úplně mě to sebralo a vyvedlo z míry. "Nebyl," odpověděl mi soudce Jarka Motl. "Ještě onoho dne se vše vysvětlilo, bylo to nedorozumění," dověděl jsem se od soudce. "Ještě téhož dne odpoledne soud druhého stupně věc projednal v neveřejném zasedání, rozsudek soudu prvního stupně jako vadný, jakož i všechny další rozhodnutí na rozsudek obsahově navazující zrušil, otce obou dětí, Aničky i Adama, inženýra Josefa Vyskočila propustil z vazby a trestní řízení, proti němu vedené zastavil. Nebylo prokázáno, že skutek pro který byl obžalovaný nepravomocně odsouzen, byl spáchan obžalovaným." dověděl jsem se ještě od Jarka. "Inženýr Josef Vyskočil" soudci upadla hořící cigareta na koberec a začal ji hledat pod stolem. Konečně ji našel. "Tak už jsem tady," soudce se vynořil zpoza stolu ... "kde jsem přestal?" položil si otázku. "Ano," zvolal "inženýr Josef Vyskočil byl ještě téhož dne kdy byl odsouzen k trestu smrti, obžaloby zcela zproštěn," potvrdil soudce Jarka Motl opětovně nevídanou skutečnost.
"Víš Tony, nám to hned od počátku taky nějak nehrálo," povídá, popotahuje a upravuje stažený ubrus na stole. "Jednak to bylo alibi, které měl inženýr Josef Vyskočil na inkriminovanou dobu, kdy se skutky staly. A pak to hodnocení z právnické fakulty UJEP v Brně. Inženýr Vyskočil si dělal doktorát. Za půl roku by jej už měl hotový. No a ta veřejnost v soudní síni? Tony, co ti budu vyprávět," Jarka oklepl popel z cigarety do popelníku, který jsem mu přisunul. "Tony, samé milenky inženýra Vyskočila. Byla jich plná soudní síň! Samá krasavice. Jedna krásnější než druhá. Kam my se na inženýra Vyskočila v tomto směru hrabeme," sdělil mi Jarka nadšeně.
"A proboha, proč jsou tedy děti ve Sluníčku!" vykřikl jsem úžásem, neskrývaje překvapení. Vůbec mi to nedávalo smysl, nemohl jsem to vůbec pochopit. Nemohl jsem pochopit proč nejsou děti u svého otce inženýra Radka Vyskočila! Nebo u svých příbuzných.
"Okamžitý přechod dětí k otci by byl pro děti traumatizující," vysvětlil mi Jarka. "Právě proto soud ponechal obě děti ve Sluníčku. Ve svém rozhodnutí se soud rovněž přiklonil i k závěrům znaleckých posudků," vysvětlil mi Jarka absurditu situace. "Znalci," pokračoval Jarka "tvrdí, že přechod ze Sluníčka k otci by byl pro ně skokový," doplnil ještě můj kamarád soudce JUDr. Jaroslav Motl.
"A to se s tím nedá nic dělat?" zvolal jsem rozhořčeně. "To je přece hotová hrůza a teď ještě to brněnské dětské krizové zařízení Klokánek" byl jsem skutečně právem rozhořčen a slzy se mi draly do očí. "Pražské dětské krizové zařízení Sluníčko," opravil mě Jarka. "A jestli se s tím dá něco dělat?" položil sám sobě Jarka otázku. "Dá," odpověděl si. Vzal jsem to, že je to odpověď i pro mě. "Můžeme nesouhlasit, můžeme protestovat, můžeme využít všech dostupných právních prostředků, abychom rozhodnutí soudu prvního stupně zvrátili" poučil mě Jarka po právní, odborné stránce. "Ale to je asi tak všechno, co můžeme dělat." uslyšel jsem ještě od Jarka," slzy již neudržeje.
"Slečno, budu platit!" zamával Jarka na servírku šrajtoflí. "Jarku, kam tak spěcháš? Musíme přece pro ty dvě děti něco udělat! Teď hned! Nemůžeme Aničku Škrlovou a Adama Vyskočila nechat přece v Klokánku! Ta záležitost nesnese odkladu. Jsou v Klokánku v nebezpečí! Co když se jim tam něco stane!" byl jsem skutečně rozhořčen a zoufalý Jarkovým nezodpovědným přístupem. "Ne v Klokánku, ve Sluníčku," opravil mne znovu soudce Jarka Motl.
"Tony," slyším Jarku "nech to na jindy!" odpověděl mi úplně klidně."Spěchám! Ve 14.40 mi jede vlak do Ostravy." dověděl jsem se ještě od něho. "Ty už nesoudíš v Praze a neděláš předsedu ZO KSČ u soudu?" no, řeknu vám, nijak mě to ale zase u Jarka tak moc nepřekvapilo. "Ne," odpověděl mi Jarka, soukajíce se do rukávů kabátu obouma rukama.

"Jsem teď u soudu v Ostravě a dělám soudní rehabilitace." dozvěděl jsem se ještě závěrem, ale nebyl jsem ani nějak moc, tímto Jarkovým sdělením, ani teď překvapen. "Střídáme se s kolegou z Ostravy." řekl soudce Jarka Motl. "Když já jedu vlakem z Prahy do Ostravy, jede on vlakem z Ostravy do Prahy."
Musel jsem nakonec uznat Jarkovi argumenty. Je to teď nutné. A alespoň je Jarka užitečný a dělá konečně něco pořádného. Znám to od prokurátora z Vyškova. Je nyní mnoho případů rehabilitací. Soudy jsou rehabilitacemi nyní zavaleny a praskají ve švech. To víte, když se to všechno z archivů vytáhne. No, je toho mnoho a soudců je málo. Alespoň těch skutečně schopných.
"Tony," povídá soudce JUDr. Jarka Motl. "Děti, Adam Vyskočil a starší sestra Anička Škrlová, jsou ve Sluníčku spokojeni a mají se tam dobře Mají mnoho aktivit. A taky se koukají rádi na televizi. Nejraději mají prý Komisaře Rexe."
No to můžu Jarkovi věřit i nevěřit. Spíše si myslím, že to pravda nebude!
"Sourozenci, Anička Šrlová a mladší bratr Adam Vyskočil, jsou ve Sluníčku spokojeni a mají se tam dobře. Jejich psychický stav se stabilizuje. Přesto si stále zaslouží individuální péči, protože zažili mnoho měsíců týrání. Oba trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která je bude provázet po celý život," uvedla soudkyně, které nyní v téhle právní věci rozhoduje
(tištěná média 23.12.2008)
Výhled z kabiny pendolina. Hned bych děti, Aničku a Adama, svezl.
Jen kdyby je ze Sluníčka už pustili.
Do Chomutova stačil jeden telefonát. Soudem právě obžaloby zproštěný zločinec, moron Josef Vyskočil byl v blízské restauraci zadržen a policií České republiky umístěn do vyšetřovací vazby. Příkaz k zadržení a umístění do vazby vystavila stejná soudkyně, která zločince morona Josefa Vyskočila před krátkou chvílí obžaloby zcela zprostila.
Její jméno je veřejnosti známé. Jedná se o absolventku právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a bývalou starostku města Chomutova, bez politické příslušnosti.
Její rigorózní práce se nakonec našla. Byla zapadnuta za skříní posluchárny právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.
Přišlo se na to při malování místnosti.
Ve Sluníčku má chlapcec Adam Vyskočil kamarády z celé Evropské unie i výbornou zábavu.

Hraje jim tam osada Ztracené naděle!

Do této restaurace přijeli dne 23. září onoho roku oba muži společně.
Muž byl odsouzen neprávem a neměl v přípravném řízení advokáta, ačkoliv se jednalo o případ nutné obhajoby. Trestní řízení bylo vedeno od samého počátku tak, aby došlo k odsouzení. Jinými slovy řečeno: S odsouzením tohoto muže se počítalo od samého počátku.
Muž trestné činy, z kterých byl obviněn, obžalován, a za které byl odsouzen, nespáchal.
Předložené důkazy byly, tehdejší "Veřejnou bezpečností" a Okresní prokuraturou zmanipulovány.
Důvod, proč byl muž obviněn, obžalován a odsouzen je zřejmý.

Mladý muž neměl vůbec žádnou šanci ke své obhajobě,
a samozřejmě nebyl ani žádný "moron", mající intelekt subnormální na hranici debility.


Později byl muž,

v přezkumném řízení, zcela rehabilitován.
"Jsme spokojeni s výsledkem rehabilitačního řízení. Soudní jednání byla korektní, až jsem sama byla překvapena iniciativním přístupem českých justičních orgánů k případu našeho otce." uvedla dcera rehabilitovaného muže zástupcům médií.

"Bohužel náš otec se tohoto okamžiku již nedožil. Měl by určitě velikou radost," uvedl jeho syn, sedíce již za volantem osobního vozu, krátce před svým odjezdem.
"Z toho co vyšlo, v novém soudním projednáni případu našeho otce nyní najevo jsem já i moje sestra zcela zdrceni. Oba jsme žili v přesvědčení, že náš otec byl československý disident, který odešel do emigrace z politických důvodů. Teprve nyní se dovídáme, že tomu bylo jinak. Azyl mu byl poskytnut z humanitárních důvodů.
Je to hrozné, náš otec snad mohl skončit na dně propasti Macocha," byla poslední slova syna rehabilitovaného muže a pak bylo slyšet už jen zvuk odjíždějícího automobilu a ticho. Nikdo nic neřekl. Vše bylo řečeno!
Justice - převodová páka Komunistické strany Československa - tehdy!

Justice dnes? Musíme věřit, že je již nezávislá.
Ale pozor! Stále ve střehu!
Jinak by tu mohl být, dříve či později, Chomutov, ale "Chomutov" přece jen trochu v úvozovkách.
Okresním soudem v Chomutově, právě obžaloby zproštěný zločinec, moron Josef Vyskočil

byl v blízské restauraci, v okamžiku kdy zapíjel znovu získanou svobodu,
zadržen policií České republiky a umístěn do vyšetřovací vazby. Příkaz k zadržení a umístění do vazby vystavila stejná soudkyně, která zločince, morona Josefa Vyskočila, před krátkou chvílí obžaloby zcela zprostila.
Chomutov je pěkné město a mají tam i pěkné divadlo.

Poznámka:

Nikdy se nestalo, ale stát by se mohlo! Nebo se stalo? Teď sám nevím. Kdo je vlastně kdo?
Je to zřejmě těžké tohle rozmotat, ale nedá se zcela vyloučit, že to někdo rozmotá.

V každém případě však existují lidé, kteří se v tomhle vyznají!

Pěkný den!
To je sněhu. Hotová kalamita. A padá a padá.
Snad pražský soudce JUDr. Jarka Motl dojede z Prahy do Ostravy, a jeho ostravský kolega z Ostravy do Prahy, včas. Snad to soudní rehabilitační řízení v Ostravě i v Praze oba stihnou.
To se jim to rehabilituje. Vždyť ty případy dobře znají. Sami tehdy v nich rozhodovali A co nevědí, tak si, třeba po telefonu, řeknou. A možná, že chodí v Praze i v Ostravě spolu na pivo. A u piva?
U piva se to všechno v klidu dojedná. Vědějí to i v Hrusicích, vědějí to i v Lipnici nad Sázavou.
A vědějí to i jinde ve světě!


Brno
Radek Coufal, otec Ondřeje Coufala (1999) a Jakuba Mauera (1997)


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010