Smutný konec válečného zpravodaje Prager Tagblattu

10. ledna 2010 v 15:02 | Jáno |  01/2010
Zvětšit mapu">Sídlo redakce Prager Tagblattu

Redaktor Prager Tagblattu dopil právě velký džbán piva. Džbán ten byl ozdoben velmi vkusně velkoněmeckou trikolórou.
Tento redaktor Prager Tagblattu byl válečným zpravodajem svého listu a velice schopný člověk. Seděl tu v klidu v prvém poschodí redakce ve středu Prahy v Pánské ulici. Zde nelítaly žádné šrapnely, smíchovské pivo bylo dobré jakosti, místo pluků defilujících po bojišti občas, když více pil, viděl samé myši.
Dnes dumal nad telegramy. Byly to samé úřední zprávy z bojiště, ohlašující vítězství spojených vojsk balkánských států nad tureckými sbory.
Odplivl si a počal rozčileně chodit po pokoji. Rozhodně se mu to lepší chodilo zde po koberci,
než aby někde dole v sedle musil klusat po balkánských horách a skalách.
Byl to muž poctivý. Poněvadž nenacházel se přímo na bojišti, ve svých rubrikách "Od našeho válečného zpravodaje" v Prager Tagblattu nahražoval to poutavým líčením válečných srážek s tureckým vojskem.
Dnes přišel telegram, že severní armáda je zajata Bulhary a Srby, Řecko že obsadilo Thesálii, Černohorci že porazili na hlavu Enver pašu.
Redaktor Prager Tagblattu si odplivl čtyřikrát. Ponejprv při vítězství Bulharů, pak Srbů, nato Řeků a Černohorců.
Šel k domácímu telefonu a zazvonil na redakčního sluhu. Tento se objevil se slanečkem v ruce.
Jakmile totiž válka vypukla, ze zoufalství živil se ten dobrý muž samými slanečky.
Pil totiž na vztek a druhý den spravoval si slanečkem žaludek, z toho dostal žízeň a pil znovu.
A tak se to opakovalo, až byl z toho zoufalý a nijak se z toho nemohl vyplést.
Pomalu, ale jistě stával se z něho alkoholik. Podíval se smutně na redaktora, z jeho pohledu bylo vidět veškerou beznadějnost.
"Turci jsou biti tolik ... Jsem alkoholik ..."
"Přineste mně láhev rumu," řekl nešťastný redaktor a sedl si vážně ke psacímu stolu, rozsvítil elekrickou žárovku a počal psát:
"V Bakaršabarce u Drinopole dne 3. října. (Od našeho zvláštního zpravodaje.)
... Dnes přišlo sem několik tureckých žen do našeho tábora a s pláčem vyprávěly o surovostech bulharského vojska ..."
- Odložil pero.
"Počkám až přijde s tím rumem," řekl si a zkřížil nohy. Zdálo se mu, že sedí na koberci před nějakou tureckou fedžií.
"Já je naučím," pomyslil si, "já jim dám Slovany, darebákům.
Kdo to může trpět, samé jejich vítězství."
Konečně přišel sluha s rumem.
"Rusko mobilizuje," pravil s těžkým jazykem. Bylo vidět, že mobilizace Ruska vlezla u něho do štamprličky. Láhev byla již otevřená. Nešťastný redaktor Prager Tagblattu učinil velký doušek a počal znovu psát.
"Jak jsem již včera se zmínil, získalo turecké pěší vojsko velkého vítězství 12 km severně od Bakaršabarky, kde úplně potřelo bulharskou jižní armádu, zbytek zajalo. Z celé bulharské armády zůstalo jen 500 pěších vojáků, kteří pod vedením generála Borisova rozzuřeni nezdarem ..."
Znovu se napil z láhve ...
"... počali se dopouštet strašných ukrutností. Srdce v člověku se chvěje při vzpomínce na krvelačnost slovanských loupežníků, neboť ..." Nový doušek.
"... nejenže nešetřili zajatých vojáků tureckých, které ihned dali oběsit, ale vrhli se na bezbranné obyvatelstvo v tureckých vesnicích, které zapálili. Mešitu zaživa hodili do plamenů. Pláč a nářek ..." Nový doušek z láhve.
"... ozývá se všude kolem Drinopole. Zprzněnými ženami plní se ulice Bakaršabarky ..."
"Rum je dnes výborný," řekl sobě a psal dál, když poznovu se napil: "Právě kolem domku, kde jsem ubytován, nesou s pláčem sedm set uškrcených a utlučených nemluvňat. Většině schází nohy, ruce, oči, ústa, šaty i hlavy. Bulhaři řádili jako divoši. Před mešitou klečí turecká žena, která ztratila sedm synů a osm dcer. Nemluví, jen vzdychá, nepláče, poněvadž jí usekli bulharští jezdci hlavu ..."
"Aber heute ist der Rum prachtvoll."
"Vtom, co vše pláče a naříká, kolem na voze vezou střeva z rozpáraných tureckých důstojníků, ozývá se dusot koní, Křik děsu zní až na Soluň. Bulhaři obklíčili vesnici. Hranatý, špinavý bulharský divoch právě usekl mi šavlí hlavu. Co tyto řádky píši, uřezávají bulharští vojáci mojí mrtvole prsty na ruce, na kterých mám prsteny ... Obšírnější zprávu podám zítra ..."
Nešťastnému redaktorovi Prager Tagblattu vypadlo péro z rukou, sklonil hlavu a počal chrápat.
Po špičkách přiblížil se k jeho stolu redakční sluha a sebral rukopis a odnášel do tiskárny. Na cestě s povzdechem dopil zbytek rumu z láhve válečného zvláštního zpravodaje ...
1912

Jaroslav Hašek - Oslí historie aneb Vojenské články do čítánek
Vydalo Naše vojsko, nakladatelství a distribuce knih, n. p. v Praze
Vyšlo jako prémiový svazek 2. ročníku Knihovny vojáka z povolání
Praha 1982
Náklad 6000 výtisků
Zdarma
Pohled na Prahu z Pražského hradu



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010