První hokejka Gerla Kittlera

18. ledna 2010 v 19:42 | Jarda Roháček |  01/2010
Bad Tölz
nadmořská výška 668 m
17 652 obyvatel (31.12.2008)
Gerle Kittler, rodák z Bad Tölzu
V sedmi letech chtěl být Gerle Kittler strojvůdcem.
Líbilo by se mu v kabině lokomotivy ...
O něco později už i pilotem dopravního letadla ...
K letectví se časem přidala i kosmonautika ...
Zajímalo ho všechno z tohohle vědního oboru ...
A v devíti letech i kosmonautem. Toužil se dívat na planetu Zemi z vesmíru - click here
německý televizní kriminální seriál pod produkcí ORF a Sat1
Der Bulle von Tölz - Big Ben - Mord im Chor
Cast & Crew
Komisař Benno Berghammer se tentokrát zabývá případem vraždy mladé zpěvačky,
která díky svým vnadám mohla zaujímat první místo ve sboru...
Chystá se koncert Tölzkého alpského sboru, ve kterém horlivě účinkuje i paní Rézi Berghammerová. Matka nutí Bena, aby se seznámil se sbormistrem Ludwigem.
Ben se stane svědkem hádky dvou zpěvaček, sólistky Marie a Sophie, která - ač zpěvačka - zaujímá ve sboru druhé místo.
Koncert proběhne a druhý den je nalezena Marie Kittlerová zavražděná. Koncertu se zúčastnil i čtrnácti-patnáctiletý bratr zavražděné Anton Rambold, strýc o jedenáct let mladšího synovce Gerla Kittlera a budoucí stavební podnikatel v Bad Tölzu.
Chybí jí i drahý prsten, který měla zavražděná žena na ruce.
Paní Berghammerová je nešťastná, protože je tak ohrožena nejen pověst sboru,
ale i zájezd do Ameriky.
Ben se Sabrinou začínají s vyšetřováním vraždy.
Vyšetřovatelé zcela vylučují, že by mohl být do případu zapleten i pan Kulínský. Označují tyto spekulace a úvahy za nesmysly a vyložené pitomosti.
Pitva odhalí, že ...
Marie Kittlerová byla ve třetím měsíci těhotenství.
Doma má již téměř ročního syna Gerla.
Najevo vyjdou i další podivné praktiky - čím "platila" za post první sólistky?
Kdo je otcem jejího druhého dítěte?
Byla zavražděná snad nadměrně veselá a příliš dobrého srdce?
Dala snad skutečně každému? Nebo jen tomu, kdo ji o to požádal?
Příliš mnoho otazníků. Vyšetřování je teprve na začátku.
A jak se hospodařilo s peněžními prostředky?
Podezřelých je ...
jako vždy, opět několik…
Ende - Konec
Der Bulle von Tölz - Big Benn

A teď dokončení příběhu Gerleho Kittlera - o dvacetčtyři roků později:

"Je to zbytečné paní doktorko," řekl komisař Benno Berghammer státní zástupkyni dr. Zimerové. Však ji sami znáte. Co vám budu vysvětlovat. "Jen tam jeďte pane Berghammere a s tím učitelem promluvte," řekla mu ještě. "Zítra ráno chci mít vaši zprávu na stole! V poledne jedu do Mnichova. Chci znát všechny okolnosti případu!" A jedno vyhotovení vaší zprávy požaduje i státní zástupce dr. Lenz.
"Zemský rada Wallner, pane Berghammere, je Gerleho Kittera biologický otec," dodala dr, Zimerová. "Víte, pane komisaři," dodal dr Lenz "ona ta zavražděná nedala jen tomu, kdo si řekl, ona dala snad každému. Možná i tomu kdo ani nechtěl. Vyloučit se to zatím zcela nedá. V současné době je to otázka šetření. Je předčasné dělat nějaké závěry!"
A už zbývá jen podotknout, že komisaře Berghammera to nijak ani nepřekvapilo. Znal své Pappenheimské. "Myslel jsem si to už dávno, paní doktorko" povídá státní zástupkyni dr. Zinerové.

Bylo to takhle:

Otec Gerla Kittlera (ne ten faktický, ale ten jeho biologický), státní tajemník Berthold von Gluck (však ho znáte, je to ten ožrala, který naboural do plotu penziónu paní Berghammerové, ten v těch velkých dioptrických brýlích se silnou obroučkou) umírá v roce 2004.
Sebevražda nebo vražda? Okolnosti záhadného úmrtí státního tajemníka Bertholda von Glucka nejsou objasněny dodnes.
Jeho syn Gerle Kittler si stěžuje na postup policie a státního zastupitelství u zemského rady Wallnera a o celé záležitosti se hovoří poté i v kavárnách v Mnichově. Co prý je to u policie a státního zastupitelství v Bad Tölzu za pitomce. O případ se začínají zajímat i osoby z nejvyšších míst spolkové země Bavorsko, které nechávají celou záležitost prověřit. Případ Gerle Kittlera poté překračuje hranice spolkové země Bavorsko a následně i spolkových zemí Německo.
Mladému muži Gerle Kittlerovi se náhle dostává účinné pomoci z míst odkud by to ani v tom svém nejděsivějším snu nečekal. Z obyčejné prkotiny se stává mezinárodní zápletka. Případem se začínají zabývat diplomaté zemí Evropské unie a o celé záležitosti se hovoří poté i v kavárnách v Bruselu.
A Gerle Kittler, to se podržte, Gerle Kitter se směje: "Jsou to ale pitomci!" myslí si možná. Spolková vláda Bavorsko nakonec dává Gerlemu za pravdu a nabízí mu účinnou pomoc. Gerle Kittler zvažuje zda má nabídku spolkové vlády Bavorsko přijmou a přesídlit z Bad Tölzu do Mnichova. Záleží jen na něm jak se rozhodne. Poprvé ve svém životě se Gerle Kittler cítí zcela svobodně. Jemu se ale v Bad Tölzu líbí a nechce se zatím stěhovat do Mnichova.
Komisař měl v druhé polovině srpna loňského roku dovolenenou a případ nemanželského syna státního tajemníka Bertholda von Glucka vyšetřoval a uzavřel policejní strážmistr Anton Pfeiffer.
"Existují, do případu zasvěcené osoby, které znají další vývoj celého případu. Uplynulo ještě málo let, aby se dalo o celém případu otevřeně hovořit," uvedla dr. Zinerová a dr. Lenz ze státního zastupitelství v Bad Tölzu zástupcům médií.

Komisař Benno Berghammer si povzdychl: "Ten Pfeiffer, ten pitomec! Člověk ho nemůže ani chvíli ... Měl jsem raději zůstat doma a nejezdit na dovolenou."
Osobně pak informuje státní zástupkyni dr. Zinerovou: "Paní doktorko, bylo to vše zcela zbytečné. Mohli jsme si to všechno ušetřit," říká ji. Státní zástupkyně pak o výsledku šetření informuje dále příslušné státní orgány. Však to znáte. Říká se tomu zákon padajícího ...
Ano je to tak, ale není to ten případ. Je to již naopak.
Ihned jsem se vypravil na ten, podle mého názoru pochybný výlet, abych to měl už za sebou. Ten případ byl úplná prkotina a od začátku to bylo všechno zcela jasné. Nešlo vůbec o nic. Já si myslím, že když moc lidí do něčeho mluví, tak může taky vzniknout pěkná blbost. Zkrátka si myslím, že jeden mozek ví někdy víc než deset mozků dohromady.
Už ve městě vydatně pršelo a za městem to bylo ještě horší. Chvílemi úplné potoky vody přes vozovku. A toho naplaveného bláta na silnici. Když jsem po několika kilometrech cesty začal šplhat tam nahoru, chytil mne naráz slavnostní pocit. Najednou jsem byl nad mraky. Na okamžik jsem zastavil a vystoupil z auta.Ticho bušilo do uší, modrá obloha a zářící slunce.
Pak jsem to uslyšel. Bim, bim, bam, nesl se z dálky nad zelenou plání zvuk zvonu. Nikdy jsem nerozeznal, jakým způsobem se zvoní poledne, klekání nebo zve-li se ve vsi na hrubou, ale teď jsem si najednou byl jist, že tohle je umíráček. Patřil do této krajiny a nesl se zelenou planinou.
Silnice se kroutila a stoupal jsem stále výš. Konečně jsem dojel do vsi, vůz odstavil u kapličky a došel ke škole. Zvláštní, ve městě se člověk snadno splete, ale na vsi zpravidla pozná školičku na první pohled. Ani by na ni nemusela být úřední cedule.Trochu omšelý patrový dům ze začátku minulého století, zahrádka pod okny a vůně rezedy.
Stiskl jsem kliku. Dveře vrzly a já pocítil neopakovatelný odér školních škamen, páchnoucí obuvi, a kdovíčeho ještě. Dveře bytu pana řídícího jsem poznal na druhý pokus. Otevřel mi pan řídící. Vysvětlil jsem kdo jsem a v jaké záležitosti jsem přijel. Pan řídící kývl hlavou.
'Ukážu vám výkazy a povím vám, co vím, proč ne,' řekl mi. Vypadal přesně jako pan řídící z obrázků. Laskavý šedovlasý pán v brejličkách a ošoupaném saku. Všiml si, že si ho prohlížím.
'Jsem v pracovním, zrovna se chystám do dílny spravit židličku. Děti, to víte,' dodal omluvně.
Za chvíli přede mnou ležela hromádka výkazů.
'Já už tady učím třicet let. Za tu dobu lidi poznáte, to mi věřte. A Gerle Kittler byl vždycky hodný kluk,' řekl klidně a nalistoval příslušnou stránku. 'To byl ještě prvňák. A tady je výkaz za druhou třídu. Až do páté to tu mám, ale i potom o něm vím. Moje děti za mnou chodí, i když už dojíždějí do školy do města.'
Učil se dobře, řekl jsem.
'Ano, Měl jít studovat. Jenže máma mu umřela. Klukovi nebyl tehdy ještě ani rok. A táta byl zvláštní pavouk,' vyprávěl pan řídící.
'Horal a dřevorubec s tvrdou palicí? Umřel, když bylo Gerlovi dvanáct.' pokračoval ve vyprávění pan řídící. Komisař hovořil i s bratrem zavražděné, panem Jaroslawem.
'To už dojížděl Gerle do školy do města, ale každou chvíli se u mne stavil. Většinou, když potřeboval s něčím poradit, na něco se zeptat nebo přišel jen tak, popovídat si.'
Pane řídící, ozval jsem se po chvíli tiha, jak se dostanu k hospodě?
Vysvětlil mi cestu a vyšel se mnou až před školu, aby mi ještě přesně ukázal směr.
'Za hodinu tam mám cestu taky. Starý Hanusch umřel a má dneska pohřeb, s muzikou. Já hraju klarinet, víte. Gerlově mamince jsem taky zahrál,' řekl.
Průvod jsem potkal kousek za dědinou. Zajel jsem k pravé krajnici a počkal až nablýskaný vůz se čtyřspřežím vraníků projede kolem. Lidé v černém po mně pokukovali s neskrývanou zvědavostí venkovanů. Očima jsem vyhledal pana řídícího. Foukal na odřený klarinet první hlas té tklivé písničky a malinko mi kývl na pozdrav.Byl jsem nakonec rád, že jsem sem nahoru zajel. Musel jsem dát nakonec statní zástupkyni dr. Zimerové za pravdu. Bez této návštěvy by vyšetřování něco chybělo. Vyšetřování by nebylo úplné.
Gerle Kittner je slušný, inteligentní a kultivovaný mladý muž. Není to žádný ožrala.
A Pfeifer. No to je skutečně pitomec, pomyslel si komisař Benno Berghammer."
"Gerle Kittler na pole přijel na kole a přivezl si sebou pohovku. Nalitej jak bomba!"
Tohle byl výsledkek a závěr šetření muže, vlevo na fotografii, policejního strážmistra Antona Pfeiffera.
"Tak ten Kittler přijel tedy vlakem. Koho by to napadlo, pane komisaři?" divil se policejní strážmistr Anton Pfeiffer, po návratu komisaře Berghammera z dovolené v Mexiku.
"Vypadalo to, pane komisaři, jako ..." policejní strážmistr Anton Pfeiffer větu nedokončil.
"Pfeiffre!" komisař Berghammer ... Však si ho umíte představit v téhle situaci ...
A jinak?
Udo Thomer je sympatický herec a policejní strážmistr Anton Pfeiffer je prima policajt.
Ale lepší je policejního strážmistra Antona Pfeiffera v životě přece jen vůbec nepotkat.
Udo Thomer, německý herec
(3.10.1945 Regensburg - 12.1.2006 Mnichov)
V seriálu Anton Pfeiffer, policejní strážmistr
Ruth Drexel-Adami, německá herečka
(14.7.1930 Vilshofen - 26.2.2009 Feldkirchen u Mnichova)
V seriálu Resi Berghammerová, vdova, majitelka a provozovatelka penziónu v Bad Tölzu a matka komisaře Benno Berghammera

První vzpomínka Gerla Kittlera na maminku a na tatínka:

Hokej zajímal Gerla Kittlera už od malička ...
Bylo to první svátek vánoční. To je zcela jisté od začátku. Gerle Kittler ale neví dodnes kolik mu bylo tehdy let. Kittler se narodil na svatého Martina a mohli mu být tehdy tři či čtyři roky.
Zcela jisté je dále to, že pět let mu tehdy nebylo. Skutečně, maximálně čtyři roky.
Kittler dostal tehdy novou a první hokejku. Mohla stát tenkrát několik marek a byla zřejmě větší, než Kittler. Kittler s ní přišel mezi kluky na kluziště. Ten kluk měl hroznou hokejku. Mohla to být branka, kdyby měl hokejku lepší. Ten kluk ke Kittlerovi přiskočil a jeho hokejku si od Kittlera vypůjčil. Drze mu ji sebral.

První hokejka Gerla Kittlera - dokončení příběhu

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010