Dr. Wolfgang Krahuletz z Heilbronnu a jeho paní Emilia

2. ledna 2010 v 16:05 | Paul |  01/2010
Zvětšit mapu">Heilbronn - Altenberg
Zvětšit mapu">Altenberg - Hotel Komáří vížka

Hotel Komáří vížka z české strany - přístup sedačkovou lanovou dráhou
z Krupky-Bohosudova
Lyžařský areál Altenberg
PF 2010
Dr. Wolfgang Krahuletz a jeho paní Emilia jsou naši známí z letní dovolené v roce 2002 na Krétě. Měli jsme s Wolfim a jeho paní Emilií hotelové pokoje hned vedle sebe a sedávali jsme ráno, v poledne i večer na terase i v jídelně u jednoho stolu. Manželé Krahultzovi z Heilbronnu jsou velmi příjemní a zábavní lidé.
Wolfi je přirozeně veselý a velký vyznavač života. Ve volných chvílích se věnuje svým zájmům, jimiž jsou dobré jídlo a pití, to si dovede i sám připravit, je výborný kuchař a dokáže udělat večeři i pro osm osob zcela sám a bez cizí pomoci; dále ženy, ty většinou v jeho životě přicházely samy, dříve, když nebyl ještě Wolfi ženatý. Raději o tom nebudu hovořit. Již z ohledu na paní Emilii; a auta, která často mění a střídá dodnes a je přesvědčen, že transakce, které s nimi dělá, jsou výhodné, ale vlastně to je vždy právě naopak. Tento "obchodní talent" má po svém dědečkovi Karl Krahultzovi, který přišel do Německa krátce po válce z Moravy. Jeho dědečka Karla Krahultze znala i moje prababička Olga, dcera Juliusa Zacha, slevače ve Štěpánově nad Svratkou a Františky, rozené Špaček, která mu za protektorátu Čechy a Morava nějakým způsobem tehdy pomohla. Bylo to v době kdy Wolfiho dědeček, Karl Krahuletz, byl vězněm v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách. Přišli jsme na to jeden večer na Krétě, že jeho dědeček Karl a moje prababička Olga se znali. Dědeček Wolfiho byl brněnský Němec. "Za první republiky žilo v Brně na šedesát tisíc takových brněnských Němců. A mnozí z nich hovořili česky. A pokud česky nehovořili, tak dobře česky rozuměli. Člověk si musel dávat veliký pozor, co kde říká," povídal onoho letního večera Wolfi na Krétě. Měl tuto informaci právě od svého dědečka. Ten mu to vyprávěl, už jako malému klukovi, u nich doma v Heilbronnu.
Poslední dny starého roku 2009 a Silvestra 2009, Nový rok 2010 a první dny nového roku 2010 trávíme právě s nimi, s Wolfim a Emilií, na horách. Je to tu prima ale rychle to tu utíká. Zítra již jedeme všichni domů. Dnes už je pozdní odpoledne a venku právě hustě sněží. Ležím v hotelovém pokoji v posteli a koukám z okna. Je to krásný pohled. Připomíná mi to dětství. Zasněžená krajina. Kopce a lesy. To miluji. Okamžik, někdo klepe na dveře ...
Tak už jsem tu zpět. Byla to hotelová služba. Přivezli svačinu. Ale abych neodbočil.
Bylo to dnes při obědě, Wolfi četl ráno ty noviny. "Ten váš prezident," povídá. "To je člověk na svém místě!" Jeho paní, Emilia, byla zrovna také u stolu. Zkrátka, Wolfimu se líbilo jak náš pan prezident Václav Klaus ve svém novoročním projevu povídá: "Rodina je základ státu a platilo to a platí to ve všech režimech a za každé situace a bude to platit i za sto let!" tak to prý pan prezident Václav Klaus řekl. Jeho paní, Emilia, byla stále u stolu v jídelně. A pak ještě jak pan prezident Václav Klaus prý v projevu uvedl: "O budoucnost nemějme starost, ona příjde!" "Nádherný optimismus. Paráda. Super." povídál Wolfi. A jeho paní, Emilia, byla zas při tom a všechno potvrdila. "Bylo to v novinách, Wolfi to čet'," povídá. A pak pan Václav Klaus prý ještě řek': "Užívejte si, dokud to jde, žijte přítomností a nestarejte se o to co bude za sto roků!" a jeho paní, Emilia, zas to slyšela, zas byla u toho. Ale prý chtěla již z místnosti odejít.
Povídám: "Wolfi a milá Emilie, to není možné, že by to náš pan prezident Václav Klaus v novoročním projevu takhle řekl. Četli jste to dobře? Prosím, půjčte mi ty noviny. To bude jistě nějaké nedorozumění nebo se chybička někde vloudila," povídám ještě.
Wolfi mi ty dvoje noviny před chvíli přinesl. Je to tak. Je to nedorozumění. Chybička se vloudila. Pan prezident to samoztřejmě řekl všechno jinak. Musím našemu panu prezidentovi dát v tomto případě za pravdu. Úplně dole je video jeho novoročního projevu a celý jeho novoroční projev.
Jediné co mě zarazilo, byla fotografie uveřejněná v německých novinách. Moje žena právě vešla do pokoje a fotografie v novinách spatřila. "Jak znám pana prezidenta, bude to mezinárovní ostuda!" povídá. "Gerdo," povídám. "Snad to nebude tak horké. Je to zcela jistě jen tiskařský šotek, který se do novin vetřel. Pan prezident je velkorysý. Toho se to zcela jistě nijak nedotkne, uvidíš. Není v tom zlý úmysl!"
"Ty naivo, tebe každej oblafne suchým rohlíkem," povídá Gerda. "To neznáš pana prezidenta. Ještě uvidíš co z toho bude. Ten si to líbit nenechá," a už telefonovala do Prahy a do Bruselu, aby předešla nejhoršímu, a jak sama uvedla, zachránila co se zachránit ještě dá:
"Atentát na prezidenta," slyším jak říká do telefónu. "Die Welt a Frankfurter Allegmeine Zeitung. Dnešní vydání. Znovu se ozvu ..."
A pak mi Gerda povídá: "Paule, až se to pan prezident dozví, nepoleze jen po zdi jak minule ve Špindlerově Mlýně. Uvidíš, že tentokrát vyleze až na strop!"
Já Gerdě povídám: "Gerdo uvidíš, nebude to tak horký. Jak pana prezidenta znám, tak ten se tomu možná zasměje. Přece není žádnej cimprlich. Tohle ho nemůže rozhodit. Uvidíš, vydejchá to na horách." tohle jsem ji řek'.
No posuďte sami. Je to skutečně trapná záměna, skutečně trapná situace, ale ve skutečnosti nejde o nic.
Deník Die Welt - sobota 2. ledna 2010
Der tschechischen Präsident Gustáv Husák ... v novoročním projevu dne 1. ledna 2010 ...
Frankfurter Allegeine Zeitung - sobota 2. ledna 2010
Der tschechischen Präsident Václav Havel ... v novoročním projevu dne 1. ledna 2010 ...
Altenberg - neděle 3. ledna 2010 - dnes odjíždíme. Pohled z druhé strany ...
Zdejší hotelový host Mr. Hector Hugh Munro-Saki, ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, mi dnes sdělil, že Irish Independent Václava Klause tituluje, ve svém včerejším sobotním vydání, jako "největšího euroskeptika v nefunkční evropské rodině" a "anti-lisabon prezidenta"...
Mr. Hector Hugh Munro-Saki byl tak laskav a tu fotografii ve svých novinách mi ukázal.
Irský list přináší, hned na titulní straně ve svém včerejším sobotním vydání, objektivní informaci a vnáší do "případu" zcela jasno.
Uvádím již v českém překladu, včetně shora uvedené fotografie zveřejněné v irských novinách:
Prezident České republiky Václav Klaus ... v novoročním projevu na Pražském hradě dne 1. ledna 2010, v jednu hodinu po poledni ...

Prezident České republiky Václav Klaus v novoročním projevu 2010 - video

Vážení a milí spoluobčané,
rád bych vás - jako v tento den každoročně - pozdravil a popřál Vám klidný, šťastný a úspěšný nový rok.
Prvního ledna obvykle hodnotíme rok minulý a díváme se dopředu, na rok, jehož první den právě prožíváme. I já budu postupovat stejně. Začnu tím prvním. Loňský rok asi nebudeme ani my, ani budoucí historici považovat za příliš zdařilý.
Naší velmi labilní vládě Mirka Topolánka, která se však od nešťastného patového výsledku voleb v roce 2006 držela velmi dlouho, byla v březnu vyslovena nedůvěra. Stalo se to vůbec poprvé od roku 1918, od vzniku našeho moderního státu. Bohužel se ukázalo, že jsme nebyli schopni rychle uspořádat nové volby, ač jedině ty mohou přinést vládu s tolik potřebným mandátem občanů. Je dobře, že politickým kompromisem vzniklá prozatímní vláda premiéra Fischera své úkoly zvládá, určitě lépe, než bylo všeobecně předpokládáno.
Naše ekonomika se - podobně jako ekonomiky většiny zemí světa - nachází v krizi, která je nejhlubší za 17 let, které dnes uplynuly od vzniku České republiky. Pokles hospodářství v roce 2009 byl nejméně čtyřprocentní. Přeloženo do srozumitelného jazyka se tím říká, že jsme toho v naší zemi vyprodukovali méně než loni a že toho proto máme k dispozici méně. Týká se to nás všech a je třeba, abychom se o tento pokles podělili dnes a neřešili to na úkor našich dětí. Je nezodpovědné, když si některé profesní či sociální skupiny nárokují, že se právě jich tento všeobecný pokles netýká.
V životě naštěstí jde i o jiné věci než o politiku a ekonomiku. Za statisticky zprůměrovanými čísly se odehrávají velmi různorodé lidské životy a pro mnohé byl loňský rok jistě rokem šťastným a úspěšným. Závisí to na řadě dalších věcí - jako je dobře fungující rodina, pevné mezigenerační vztahy, vzájemná tolerantnost a citlivost k blízkým. Nezapomínejme na ně i v roce dnes začínajícím.
Rok 2010 bude rokem volebním. Stejně jako v roce 2006 se sejdou volby sněmovní, senátní a komunální. Jen kraje zůstanou beze změny. Opět dostaneme příležitost touto formou promluvit do věcí veřejných. Pokusme se přispět k tomu, aby volby otevřely cestu k vytvoření silné a akceschopné vlády, kterou naše země tolik potřebuje.
V hospodářství pravděpodobně již přestane pokles, ale růst bude velmi mírný. Velké problémy bude mít se svým hospodařením náš stát, což jsme my všichni. Občané nebudou chtít, aby jim byly zvyšovány daně (což je rozumné, protože se tím krátkodobě nic neřeší a dlouhodobě to jen škodí), ale nebudou se chtít omezovat v tom, co od státu dostávají. Je zřejmé, že tyto dvě snahy jsou vzájemně protikladné a že se nedají současně splnit. Věřme, že díky volbám vznikne vláda, která bude mít sílu a odvahu tento hlavolam vyřešit ku prospěchu nás všech, občanů České republiky.
Musíme se však do toho dát. Místo zabývání se dnešními problémy tohoto typu se stalo jistou módou utíkat do budoucnosti a zabývat se rokem 2050, či dokonce rokem 2100. Někteří politici se spoléhají na to, že účty za jejich dnešní chování, za jejich fantazírování a nerealistické sliby nebudou ke splácení předloženy jim.
Bohužel to tak není. Budoucnost začíná už teď a o tom, jaká bude, rozhoduje to, co uděláme dnes, zítra a v každém dni následujícím. Co potřebujeme, je pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas kudy a jak dál jít. Ten musí být založen na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů, a nikoli na důvěře ve spásnou roli státu. Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat. Věřme své vlastní intuici, svým přirozeným zájmům a motivům, a podle nich jednejme. Dělejme to, co je v souladu s naším vědomím toho, že existuje cosi, co nás přesahuje a čeho jsme součástí. Hledejme si to každý sám za sebe a pro sebe.
Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné, než v realitě televizní. Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty, kterým je tleskáno.
Mysleme rozumně na budoucnost, ale odmítejme uměle vytvářenou hysterii těch, kteří se nám snaží vnucovat, že je třeba zastavit ekonomický růst a společenský pokrok. Šetřit - tedy chovat se racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda nabízí - je absolutní povinností každého a vždy, ale neumíme si dobře představit, jaká bude technická úroveň, vyspělost a bohatství generací, které přijdou po nás. Nemůžeme vědět, kolik - kvůli nim - smíme spotřebovat dnes známých a dostupných přírodních zdrojů. Jednu setinu, jednu tisícinu nebo jednu miliontinu? A budou vůbec námi dnes eventuálně ušetřené zdroje potřebovat?
Jedna věc je jistá. Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím nic nedlužíme generacím budoucím. Jediné, co bychom jim mohli dlužit, by bylo to, kdybychom po sobě nezanechali svobodnou a prosperující společnost.
Právě v tomto smyslu dělejme dnes, zítra, pozítří to nejlepší, co umíme. Co bude za 100 let, nechme spisovatelům sci-fi literatury. Zůstaňme oběma nohama na zemi a starejme se o to, co nám přísluší. Je toho více než dost.
Přeji nám všem, aby se nám rok 2010 vydařil, aby byl rokem dobré nálady, aby byl politice vrácen její obsah a abychom se vymanili z dnešní ekonomické krize. Půjde to lépe, nalezne-li co největší počet z nás společnou řeč, vzájemný respekt a porozumění.
Děkuji za pozornost.

Z internetu ...


Je to on?
Teď sám nevím!
Je to Václav Klaus? Je nebo není?
Byl Václav Klaus na Pražském hradě, na Nový rok v poledne? Byl nebo nebyl?

Vzpomněl jsem si na dětství a na svého prastrýce Ladislava-strýce mé matky.
Bylo to ještě za starého režimu a na železniční trati 132 - Děčín-Oldřichov u Duchcova jezdily tyto motoráky.
Se svým dotazem, ke svému prastrýci Ladislavovi, jsem přijel tehdy přímo ze školy.
Nakonec se i tohle nemístné "podezření" objasnilo. Na svých osobních stránkách pan prezident Václav Klaus uvádí:
"Mezi Vánoci a Novým rokem jsem čtyři dny lyžoval v Peci pod Sněžkou a ve Špindlerově mlýně. Se svými dětmi a vnoučaty. Současně tam byli páni starostové, ředitelé lyžařských areálů a různí přátelé a známí."
31.12.2009

PF 2010


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010