"Dobrý den, majore Gagarine" - Brno 1933 - Rožnov pod Radhoštěm 1940

27. ledna 2010 v 17:45 | Jiří Zapletal, Jiří Majer, Jarda Roháček |  Dobrý den, majore ...
Ve srovnání s těmi vesničkami a městečky, ale nakonec i ve srovnání s Kroměříží mi Brno připadalo jako New York. Všechno bylo jinačí, širší, spousta obchodů, tramvaje, kavárny, biografy. V jednom z nich, v Elektře, jsem pak dělal dokonce uvaděče, abych přinesl domů taky nějakou korunu a mama si mohla najmout služku, když sama byla zaměstnaná. Týdně jsem bral 70 korun, to bylo tehdy dost peněz - za oběd jsem v Masarykově domově platil 2,50, takže 280 kaček měsíčně byly už nějaký prachy! Brácha Milan si našel taky kšeft, prodával na ulici noviny. Ale já to měl lepší, byl jsem v teple, akorát jednou týdně jsem musel v noci měnit v reklamních skříňkách po celém Brně propagační letáčky a fotografie. Ale to mi nevadilo, noční Brno mělo taky své půvaby! Do sekundy jsem nastoupil na reálce v Antonínské ulici. Pokud si vzpomínám, vždycky jsem chtěl být inženýrem a reálka byla pro podobný technický směr ideální přípravou. A zase jsem měl štěstí. Mezi tu spoustu odborných předmětů, jakými byly matematika, fyzika, deskriptiva, sférická geometrie atd., se vešly i dvě hodiny hudební výchovy. Vyučoval ji tehdy vynikající profesor, pozdější ředitel brněnské konzervatoře Josef Tomaštík. Oblíbil si mě - snad proto, že matka byla členkou Československé církve a on sám tam byl varhaníkem - a převzal nade mnou patronát. Nejen v hudební výchově, kde mě zasvěcoval do tajů hudební teorie, ale i v ostatních předmětech. Usměrňoval mě a pomáhal mi. V polovině třicátých let - a to už jsem byl tuším v kvintě - jsme si mysleli, že založíme studentskou kapelu, školní taneční orchestřík. Iniciátorem toho nápadu byl Alexej Fried a my ostatní, co jsme byli polití muzikou a očarováni zvukovým filmem, především americkými hdebními komediemi, jsme se pro něj nadchli. Pan profesor Tomaštík nás stejně nadšeně podporoval. Mně osobně vypůjčil v obchodě s hudebními nástroji u pana Krčka za dvacet korun měsíčního poplatku klarinet a dovedl mě k profesoru Krtičkovi, aby mi dával první hodiny. Pak jsme potřebovali saxofon, tak jsem si za třicet korun měsíčně půjčil u pana Krčka i saxofon. No a když už nám to trochu šlo, řekli jsme si: Jdeme na věc! Dali jsme si název R-BOYS, něco jak "hoši z reálky", a začali hrát na studentských hudebních čajích v DOPsu. Za sobotu a neděli jsme každý vydělali 60 korun - a to byl přesně ten příjem, co jsem potřeboval. Nechal jsem biletaření a věnoval veškerý čas muzice.
A - Gagarin dnes Jurášek
Mezitím v roce 1936, se Frkalovi stěhovali v Brně potřetí. Po bytu v Nové ulici, který byl vlastně součástí tzv. Blahoslavova domu a majetkem církve československé, získala paní Frkalová byt na Pražské ulici číslo 2, nad kavárnou Praha. V něm pak žili až do konce války. Gustavův bratr Milan studoval na dramatické konzervatoři herectví, Gustav úspěšně zvládal reálku a svůj další život si plánoval jako budoucí stavební inženýr. Dokonce měl šanci studovat v cizině. Jeho strýc, bratranec z matčiny strany, ing. Bohumil Tureček, mu totiž vymohl holandské stipendium, jehož součástí byl pětiletý pobyt na Borneu a Sumatře. Tak málo chybělo, aby se z Gustava Frkala místo fenomenálního jazzmana stal fenomenální architekt! Stejně málo jej však dělilo od ztráty vlastního života. Nebylo mu ještě osmnáct, když do naší okleštěné republiky vpochodovala nacistická armáda. A spolu s ní zvůle, násilí, nesvoboda. Tlak vzdudil okamžitě protitlak, protesty, odbojové hnutí. Profesor reálky Obrtlík, který pocházel z Veselí na Moravě a znal se odtud s Gustavovými prarodiči, projevil až nekritickou důvěru k jejich ještě nezletilému potomkovi a svěřil mu nebezpečný úkol: roznášet po domech letáky odsuzující okupaci a vyzývající k odporu proti ní. Perfektně vycvičenému pátracímu týmu brněnského gestapa trvalo však pouze pár dní než Obrtlíkovu skupinu zatkl a uvěznil. Student Gustav Frkal, jak stojí psáno ve vězeňské knize policejního ředitelství v Brně, byl na příkaz gestapa zadržen 1. června 1939 a internován nejprve ve vězení policejního ředitelství v Orlí ulici č. 30 a 15. června převezen na hrad Špilberk, v jehož jedné části zřídilo tehdy brněnské gestapo svou věznici. Která z Gustavových dobrých sudiček zařídila, že unikl transportu do koncentračního tábora v Dachau, a že byl dokonce po čtyřech měsících propuštěn, dosud nikdo neví. Ale stalo se tak.
Po tom kriminále, z něhož jsem se tak zázračně dostal, mě nechali ještě udělat v červnu 1940 maturitu, ale tím moje další šance na studium skončily. Vysoké školy byly zavřené, sen o nějakém inženýrovi se rozpadl, úřednická místa, v nichž se mohli maturanti uplatnit, byla už mezitím obsazena nedostudovanými vysokoškoláky, důstojníky bývalé československé armády a pracovníky zrušených státních úřadů. Ostatně přijmout někoho, kdo měl co dělat s gestapem, si nikdo netroufal. A tak jsem sehnal kluky, co se mnou hráli před válkou v R-BOYS kapele, a nabídl jim, že to zkusíme znovu. Všichni byli pro. Rozeslal jsem tedy několik dopisů na různé strany s koncertní nabídkou. První odpověď přišla z Rožnova pod Radhoštěm. Že prý tam 15. června 1940 zahajují letní sezónu a že nás angažují. Hned jsme se dali do práce. Dřeli jsme denně od rána do večera a nastudovali celkem slušný repertoár. Zbývalo ještě jediné: změnit jméno. Myslím pokud se týká mé osoby. Řada známých v čele s profesorem Obrtlíkem mi radila, že chci-li se někde uchytit, se jménem Frkal se vzhledem k svému věznění nevyhnu oplétačkám. A že by tedy bylo nejlepší, kdybych se "schoval" za nějaký umělecký pseudonym. Považoval jsem to za rozumné. Tak jsem vzal slovník, zavřel oči, zapíchl tužku do jednoho místa a řekl si: Nedude-li to sprosté slovo, budeš se tak jmenovat! Tužka se zabodla do jednoho z halogenů. Kdyby skončila kousíček vedle, mohl jsem se jmenovat JOD. Myslím, že moje volba dopadla dobře - i tady mi štěstí přálo. BROM je jméno krátké a internacionální. Vím, že mnozí si je vysvětlovali jako zkratku BRněnského Orchestru Mladých, ale bylo to opravdu tak, jak říkám. Zavinil to Ottův slovník naučný a tužka firmy Hardmuth číslo 2. Jméno se brzy zabydlelo, neměl jsem s ním žádné potíže. Až po válce. Poprvé jsem měl na poště přebírat pro orchestr peníze (do té doby jsme hrávali za hotové, které se vyplácely přímo na dlaň - odtud se takto inkasovaným honorářům říkalo "dlaňovky"), a když jsem se legitimoval, nechtěli mi ty prachy vyplatit. Nezbývalo tedy než změnit si jméno i úředně. Tím jsem vlastně založil novou dynastii: z Frkalů se stali Bromové. Ale ten start, s kapelou, má jediné datum: 15. červen 1940. Toho dne jsem se stal muzikantem - profesionálem.
Muzikantem - pofesionálem se stal Gustav Brom dne 15. června 1940 v Rožnově pod Radhoštěm - virtuální prohlídka - click here
Děkuji Vám všem, kteří jste nám drželi palce a také nám fandili, stejně jako já vždycky budu držet palce a fandit všem slušným a poctivým lidem (Gustav Brom v roce1994)
Rožnov pod Radhoštěm a Pustevny na Radhošti
Pohled na Rožnov pod Radhoštěm z Radhoště
Pohled na Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm
Rožnov pod Radhoštěm
Původně podhradí gotického hradu Rožnova ze třináctého století (jeho nevelké zbytky jsou na jihozápadním okraji města), osada doložená roku 1267 byla v roce 1411 povýšena na město. O proslulost tohoto místa se zasloužili malíři bratři Bohumír a Alois Jaroňkové, kteří po dlouhých letech nejrůznějších peripetií dovedli myšlenku k reálnému činu, a tak byl v roce 1925 otevřen dnes náš největší a nejznámější skanzen - Valašské muzeum v přírodě - click here
Rožnovské muzeum v přírodě je národní kulturní památkou, má tři části - Dřevěné městečko (jako první bylo otevřeno v roce 1925) představuje lidové stavby městského a církevního charakteru. Valašská dědina (1962) představuje model valašské vsi od konce osmnáctého století do poloviny dvacátého století a Mlýnská dolina (1982) je areálem technických lidových staveb. Skanzen žije svým životem - v hospodě lze ochutnat valašské speciality, stále tady probíhají nějaké akce (Velikonoce, stavění máje, Receptář na Valašsku, Podzim v chalupě a na poli, Vánoce na dědině aj.) a seznámit se můžeme s tradičními pracemi i zvyky. Součástí rožnovského skanzenu je Valašský Slavín, pohřebiště významných valašských osobností. Odpočívají tady mimo jiné spisovatel Metoděj Jahn, bratři Jaroňkové, lidový písmák Miloš Kulišťák, hudební skladatel J. N. Polášek, malíři Jan Kobzáň a František Podešva, historik a spisovatel Čeněk Kramoliš, nejslavnější sportovec naší historie Emil Zátopek, olympijský vítěz v hodu diskem Ludvík Daněk a další. Dominantní památkou města je barokní kostel Všech svatých z let 1745-1749. Méně známou kapitolou je, že koncem osmnáctého století vznikly v Rožnově lázně, které získaly evropskou proslulost - však sem jezdilo až tisícdvěstě hostů. V roce 1820 byl u jodobromových pramenů postaven léčebný ústav. Lázně zanikly v padesátých letech minulého století.
Radhošť - Pustevny
Sedlo (1018 m) mezi Radhoštěm (1129 m) a Pustevnami na Radhošti je nejnavštěvovanějším střediskem Beskyd. Na Pustevny se dostaneme autem pouze z Prostřední Bečvy (na silničku ve směru od Frenštátu pod Radhoštěm a Trojanovic je zákaz vjezdu, navíc v zimě se neudržuje). Parkoviště je těsně pod vrcholem stoupání (přímo na Pustevny zákaz vjezdu).
Výhodné spojení je sedačkovou lanovkou, postavenou v roce 1940 na trase Trojanovice-Pustevny. Mezi Pustevnami a Radhoštěm se nachází jedenáct lyžařských vleků a devět sjezdovek.
Webkamera Pustevny - Velká sjezdovka a další informace - click here
V roce 1891 tady Pohorská jednota Radhošť postavila první útulnu a postupně přibyly další objekty. Soubor stavení je památkově chráněn, autorem projektů unikátních objektů, vycházejících z tradice valašských lidových staveb, je architekt Dušan Jurkovič. Z Pusteven vede pohodlná turistická trasa na Radhošť (1129 m), podle legend místo uctívání pohanského boha Radegasta. V době raného křesťanství tady údajně působili slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. V roce 1862 se tu konal mohutný tábor lidu za národní práva, v roce 1868 odtud byl odvezen jeden ze základních kamenů Národního divadla. Na vrcholu stojí mohutná kaple sv, Cyrila a Metoděje v byzantském slohu z roku 1898, v roce 1926 obložená šindelem a rozšířená o ochozy a zvonici. Před kaplí stojí bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje od Albína Poláška z roku 1931
Radhošť - 1129 m
Radhošť (1129 m) od severu. Pohled ...
z Kunčic pod Ondřejníkem.
Výhledy z Radhoště (1129 m)
Severozápad: Velký Javorník (918 m).
Severovýchod: Ondřejník (vlevo Frýdek-Místek a Ostrava)
Východ: Nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd - zleva: Lysá hora (1323 m), Smrk (1276 m), Kněhyně (1256 m), Čertův mlýn (1205 m) a vpravo Pustevny.
Jihovýchod: Rovnoběžná pásma Vsetínských vrch a Javorníků.
Pohled od Cyrilky do prosluněné kotliny na Trojanovice a Frenštát pod Radhoštěm
Kaple svatého Cyrila a Metoděje na Radhošti. Před kaplí stojí bronzové sousoší svatého Cyrila a Metoděje. Trasa mezi Pustevnami a Radhoštěm je nejfrektovanějším beskydským výšlapem. Ze sedla stoupáme k vyhlídkovému altánu Cyrilka a pokračujeme k soše Radegasta. Až na vrchol Radhoště to je 4,5 km. Můžeme se pohodlně vrátit (celkem 9 km) jako většina návštěvníků nebo lze po značené cestě sejít do Rožnova pod Radhoštěm.
Socha Radegasta
Dnešní plastika je kopií z roku 1998,
vytvořenou podle originálu pískovcové sochy od A. Poláška, zhotovené v roce 1929 v Americe.
Horský hotel Radegast se nachází v nadmořské výšce 1121 m těsně pod vrcholem hory Radhošť - click here
Letni koupaliště v Horních Pasekách u Rožnova pod Radhoštěm. Sportovní bazén o délce 25 m s osmi drahami, dále rekreační bazén 50 m, brouzdaliště pro děti se skluzavkou, vodní fotbal, kuželky a Gibon park-zábavní park.
My jsme Valaši - písnička
My sme muziganti staří Valaši,
hrajem a zpíváme po vlasti naší.
Hrajem a zpíváme dycky vesele
není už na světě takej kapele.
-
Ref: My sme Valaši, jedna rodina,
valaské hory sú naša otčina,
my sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
-
Hrajem a zpíváme, dyť to každý ví,
Že my sme sirotci po Pelárovi.
Tata nás opustil je to kopa let,
my po něm pěsničky máme jako květ.
-
Ref: My sme Valaši...

Až my vám přestanem zpívat pěsničky,
budete vzpomínat na nás, lidičky.
Až my sa budeme ubírati v dál,
(Lojzek) nám zahraje cestú na cimbál.
-
Ref: My sme Valaši...
Uvázali kozu - písnička
Uvázali kozu u tr tr tr u tr tr tr/
uvázali kozu u trna./
Ona sa jim v noci utr tr tr utr tr tr/
ona sa jim v noci utrhla. /
-
Ref: Vysoký jalovec, vysoký jako já,/
přeskoč ho má milá rovnýma nohama./
Já ho nepřeskočím, radši ho utrhnu,/
Na tebe synečku, radši zapomenu. /
-
Nad Seninkú hora zelelele zelelele/
nad Seninkú hora zelená. /
Zastřelil syneček jelelele jelelele/
zastřelil syneček jelena./
Ref: Vysoký jalovec ...
Vítajte u nás
Cimbálová muzika Radhošť - click here
Rádi Vám zahrajeme "na pěknů notečku" při některém z našich vystoupení, jak ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, nebo tam, kde si naši cimbálovku pozvete. Hrajeme k tanci i k poslechu. Jak sa u nás praví - na přání. Upřednostňujeme tradiční valašské písničky, ale s chutí Vám zahrajeme a zazpíváme lidovky z Čech, slovácké k vínu, nebo východoslovenské karičky. Cimbálová muzika Radhošť vystupuje převážně ve složení dvou melodických houslí, cimbálu, který dá za dva a dvou doprovodných nástrojů basy a kontrů (kontrabas a viola). Vše doprovázeno vícehlasým zpěvem. Při větších akcích doplňuje kapelu klarinet/zobcová flétna.
Chráněná krajinná oblast Beskydy - click here
Železniční trať 281 Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm a zpět - click here

Valašské Meziříčí (0)
Krhová (2)
Hrachovec (3)
Zášová (6)
Střítež nad Bečvou (8)
Zubří (10)
Rožnov pod Radhoštěm (13

Mapa železniční sítě České republiky - click here
Mapa železniční sítě Slovenské republiky - click here
Nonstop párty dne 2.10.2009 v City Clubu v Rožnově pod Radhoštěm - exkluzivně vystoupil Michal David - click here
Čtvrereček modrý
Čtvrereček modrý
Wallachian Kingdom - click here
Gustav Brom
vlastním jménem Gustav Frkal
(22.5.1921 Velké Leváre - 25.9.1995 Brno)
Orchestr, který založil zahájil profesionální karieru svým angažmá dne 15. června 1940 v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Tehdy asi nikdo nepředpokládal, že tato kapela bude hrát pod Bromovým vedením až do jeho smrti dne 25. září 1995. Za dobu své existence získala světové renomé. V šedesátých letech minulého století se zařadila podle amerických odborníků mezi deset nejlepších big bandů světa. S kapelou hostovaly největší hvězdy jazzu i popu - Maynard Fergusson, Dizz Gilespie, Dianna Ross and The Supremes, Ray Conniff, Ben Cramer, VOX, Bill Ramsey a další ...
Vladimír Valovič
(9.5.1945 Čáry)
Rokem 1995 ovšem existence tohoto tělesa neskončila. Pouze začala nová etapa jejího života s mírně pozměněným názvem pod vedením Vladimíra Valoviče z Bratislavy. Rázem se kapela stala mezinárodní, protože za své pulty se sjíždí muzikanti nejen z Prahy, Brna, Olomouce, Ostravy ale i z Bratislavy a odjinud ze zahraničí. Dobře rozjetý rychlík jede dál.
Od roku 1994 diriguje Orchestr Gustava Broma Vladimír Valovič, po smrti legendárneho dirigenta se stává i jeho uměleckým vedoucim (pod názvem Gustav Brom Big Band); s orchestrem účinkoval na mnohých jazzových setkáních doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Belgie, Česká republika...); v big bandu účinkují přední slovenští a čeští jazzoví muzikanti, napr. Matúš Jakabčic, Juraj Griglák, Juraj Bartoš, Štěpán Markovič, Rudolf Březina, Juraj Lehotský, M. Bárta, Pavel Pivarči, Berco Balogh... Od června 1940 do dnešního dne najdete jméno Gustava Broma na 576 hudebních nosičích domácích i zahraničních vydavatelů a nahrávky z prvních poválečných let se pomalu stávají sběratelským artiklem. Dnes toto těleso nabízí v plném lesku koncertní programy jazzové i populární hudby, ale i doprovodnou hudební složku pro plesy a programy zábavného typu.
Orchestr řízený Vladimírem Valovičem - click here
V letošním roce oslavuje orchestr výročí sedmdesát let let od svého založení. V průběhu bohaté historie prošlo jeho řadami velké množství muzikantů. I dnes přicházejí noví hráči, kteří zde získávají neocenitelné zkušenosti a zároveń udržují věčně mladého ducha kapely. Do programu se tak dostávají i moderní aranžmá a repertoár se neustále vyvíjí. Právě to je budoucnost orchestru Gustav Brom Big Band - vlajkové lodi České i Slovenské populární hudby.
Bolek Polívka
(31.7.1949 Vizovice)
Po vystudování JAMU Bolek Polívka spoluzaložil velmi úspěšné divadlo Husa na provázku, dále působil v pantomimě Borise Hybnera a Ctibora Turby. "Hybner a Ctibor si mě všimli na Festivalu amatérské pantomimy v Litvínově. Tak jsem se přišel podívat. Dýchalo to na mě tak zvláštní atmosférou. Stál jsem tam a tak se mi to líbilo, že jsem dostal taky chuť něco dělat," říká Bolek Polívka. - click here
a
Bolek Polívka soud, s Tomášem Harabišem, o Valašské království prohrál. Respektive prohrál soud o používání ochranné známky fiktivního Valašského království. Spor se datoval od roku 2002.
Tož vitajte na Valašsku
Pozdrav astronautovi
Jaromír Hnilička a Pavel Pácl
Ostrava 12. dubna 1961
zpívá Gustav Brom
Písnička o majoru Gagarinovi se ukázala být tím správným klíčem, nalezeným v pravou chvíli. Brána, kterou otevřela, vedla do celé Evropy.
"Dobrý den, majore Gagarine" - click here
Vzpomínka na Gustava Broma-velkého kapelníka.
Kluk u počítače pohyb. obr.
Věnováno synovi.
šipka do prava
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010