Vražda, nebo zabití?

29. prosince 2009 v 9:03 | Pavel |  12/2009

O zašpinění podlahy a nabité kozlici

Jako soudní znalec dobře vím, že za socialismu se u nás vraždilo, a to vůbec ne málo, jak by se mohlo dnešníma očima zdát. Je přirozené, že mě zajímaly vraždy manželské, kterých bylo v celé někdejší Československé republice nejméně sto za rok, což není zrovna malé číslo.
Vzpomínám na jeden takový případ manželské tragédie, uvedené v černé kronice takovým způsobem, že musel lidi opravdu naštvat.
Muž-myslivec se vrátil z lesa, pošlapal právě naleštěnou podlahu a lehl si na kanape. Manželka chtěla, aby špinavé šlápoty z podlahy utřel. Dlužno dodat, že údajně byli delší dobu v manželské krizi, nemluvili spolu. Muž odmítl uklidit špínu a žena mu začala nadávat. Řekla prý, že "jestli to okamžitě neutře, tak neví co s ním udělá". Na to on údajně prohlásil: "Tamhle jsou pušky, posluž si!" Netušil, že pronesl osudovou větu. Žena popadla jednu z nich, kozlici, namířila, stiskla spoušť a - zastřelila ho ...
Takto byla tragická událost vylíčena v místní černé kronice a samozřejmě zcela neprávem popudila veřejnost proti té ženě.
První chyba nastala, že myslivec měl doma nabitou zbraň, ale to se nás, soudních znalců v oboru psychiatrie, netýkalo. Další chyba byla, že muž ženu provokoval, to se nás však už trochu týkalo.
Žena se po tragédii nervově zhroutila. Při soudním přelíčení se zřejmě na radu advokáta hájila tvrzením, že jednala v "nekontrolovatelném afektu". Což není odborný termín. Afekt je buď zvládnutý nebo nezvládnutý.
Z posudků v místě bydliště i z pracovišť jednoznačně vyplývala, že šlo o velice spořádané občany. A protože žili na samotě, nevědělo se ani o jejich manželské roztržce. Časem se však zjistilo, že oba měli milence ...
Případ se tím hodně zkomplikoval.
Soud se tak dostal do svízelné situace. K zastřelení mohlo totiž dojít záměrně. Muž už nemohl vysvětlit, proč byla kozlice nabitá ... Náhle bylo patrné, že v soudním zákulisí není vůbec veselo, jak vcelku bylo běžné při jiných jednáních. Protože najednou nikdo nic pořádně nevěděl.
Existuje "afektová flash", kdy člověk jedná v ne zcela příčetném stavu, ale pro její uznání nebyly v tomto případě důvody. Stalo se předmětem celosvětové diskuse. jestli lze vůbec uznat, že člověk nezvládne afekt. Existuje totiž morální příkaz velící k tomu, aby člověk své afekty zvládal. Něco jiného je samozřejmě afekt u nemocného, ale tady žádná nemoc nebyla.
S kolegou Faltusem jsme řekli, že k činu došlo ve vypjatém afektu. Obžalované jsme přiznali "zmenšené ovládací schopnosti". Pro soud z toho vyplýval závěr, že dotyčná se ocitla ve stavu snížené příčetnosti.
Kulobroková kozlice Brno 802,3 r 12-76/7x65 - nová zbraň, pěkné dřevo
Bad Tölz im Winter
A pozor také na kuchyňské nože!
Fröhliche Weihnachten und glückliches neues Jahr 2010.
Der Kommissar Benno Berghammer
und Resi Berghammer

Mord am Rosenmontag

Masopustní ples je přehlídkou veselých masek. Pod jednou z nich se však tentokrát skrývá tvář vraha...
V Lázních Tölz vrcholí oslavy masopustu plesem, radostný rej masek se ale změní v děs, když kdosi převlečený za klauna probodne muže v kostýmu naftařského magnáta. Komisař Benno Berghammer má spoustu námětů k úvahám. Manželka oběti se údajně slavnosti nezúčastnila, onu noc strávila se svým milencem. Je to pravda? Navíc se na parketu pohyboval ještě jeden člověk ve stejné masce, jako měl zavražděný, a tomu zase někdo posílá výhrůžné anonymní dopisy.
Co když se pachatel dopustil osudného omylu?
Ende gut alles gut!
Auf Wiedersehen!

Pavel Kovář - MUDr. Plzák se zpovídá - slavní a slavné psychiatrické "případy" 1950-89
Vydalo nakladatelství EXIT, Praha 1993, I. vydání

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010