Silvestrovské odpoledne na letišti ve Wiener Neustadtu

31. prosince 2009 v 15:20 | Jaroslaw |  12/2009
Rakousko má tři řiditelné vzducholodě, osmnáct vzducholodí, které se řídit nedají, a pět aeroplánů. To jest moc Rakouska ve vzduchu. Dobrého vojáka Švejka dali k oddělení aeroplánů, aby sloužil ku cti a ozdobě tohoto nového oddílu vojenského. Zprvu vytahoval na vojenském letišti aeroplány z hangáru a čistil kovové součástky terpentýnem a vídeňským vápnem.
Sloužil tedy u aeroplánů od piky. A jako důstojnému kurátovi v Tridentu čistil pečlivě koně, tak zde pracoval s chutí na aeroplánech, kartáčoval plochy, jako by hřebelcoval koně, a v hodnosti desátníka vodil hlídat hangáry hlídky, které poučoval: "Lítat se musí, a proto, kdo by chtěl ukrást aeroplán, každého zastřelte."
Asi za čtvrnáct dní dělal cestujícího. To jest asi velmi nebezpečné povýšení.
Zatěžoval aeroplán a lítal s důstojníky. Dobrý voják Švejk se však nebál. S úsměvem vyletěl do vzduchu a pokorně a uctivě díval se na důstojníka řídícího letadlo a salutoval, když viděl před sebou vyšší šarže, pohybující se po letišti.
A když někde spadli a rozbili aeroplán, tu první vždy z trosek vylezl dobrý voják Švejk, a pomáhaje důstojníkovi na nohy, hlásil: "Poslušně hlásím, že jsme spadli a že jsme živi a zdrávi."
Byl to příjemný společník. Jednoho dne vyletěl s důstojníkem Herzigem, a když se octli ve výšce 826 metrů, přestal motor fungovat.
"Poslušně hlásím, že nám došel benzín," ozval se vzadu za důstojníkem příjemný hlas Švejkův, "já, poslušně prosím zapomněl dolejt nádržku." A za chvíli nato: "Poslušně hlásím, že padáme do Dunaje."
A když vynořily se za chvíli jejich hlavy z rozčeřených, zelenavých vod Dunaje, řekl voják Švejk, plavaje za důstojníkem ke břehu: "Poslušně hlásím, že jsme dnes udělali výškový rekord."
Bylo před velkými slavnostními vzlety vojenskými na letišti u Vídeňského Nového Města. Prohlíželi aeroplány, zkoušeli motory a konali poslední přípravné práce ku vzletu.
Poručík Herzig hodlal vzlétnout se Švejkem na Wrightově dvojplošníku, ku kterému byl přimontován přístroj Morrissonův, pomocí kterého lze vzletět bez rozjezdu.
Byli zde vojenští zástupci cizích mocností.
O Herzigův aeroplán velice se zajímal rumunský major Gregorescu, který posadil se dovnitř a prohlížel páky a kormidla.
Dobrý voják Švejk na rozkaz poručíkův spustil motor, vrtule se otáčela, Švejk s velikým zájmem upravoval, sedě vedle zvědavého rumunského majora, drátěné lano spojující výškové zadní kormidlo a počínal si tak rozšaftně, že shodil majorovi s hlavy čepici.
Poručík Herzig se dopálil: "Švejku, vy osle jeden, leťte ke všem čertům."
"Zum Befehl, Herr Leutnant," zvolal Švejk, chopil se výškového kormidla a páky přístroje Morrissonova a aeroplán vznesl se od země s daleko slyšitelnými pravidelnými výbuchy výborného motoru.
20, 100, 300, 450 metrů ve výšce směrem k jihozápadu, k bílým Alpám, rychlostí 150 km za hodinu.
Ubohý rumunský major vzpamatoval se nad Alpami, nad kterými letěli ve výšce takové, že mohl jasně pod sebou rozeznávati přírodní krásy, sněžná pole, propasti, zírající přísně a hrozivě na něho.
"Co se to děje?" pravil, koktaje strachy.
"Letíme dle rozkazu, poslušně prosím," odpověděl uctivě dobrý voják Švejk, "pan poručík rozkázal: 'Leťte ke všem čertům,' tak letíme, poslušně prosím."
"A kde, kde se spustíme?" tázal se drkotaje zuby zvědaný rumunský major Gregorescu.
"Poslušně prosím, že nevím, kde spadneme. Letím podle rozkazu a dovedu jen nahoru, dolů neumím, my jsme to nikdy nepotřebovali s panem poručíkem. Když jsme byli ve výšce, tak jsme spadli sami od sebe."
Přístroj ukazující výšku udával 1860 metrů. Major křečovitě se držel tyčí a křičel rumunsky "Deu, deu, bože, bože", a dobrý voják Švejk, pracuje obratně s kormidlem, zpíval nad Alpami, přes které letěli: "Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu, prachsakra, pročpak ne, až já přijdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju." Major se hlasitě modlil rumunsky a klel strašlivě, kdežto čistým mrazivým vzduchem ozýval se dále jasný hlas dobrého vojáka Švejka: "Ten šáteček, cos mi dala, ten já nosit nebudu, prachsakra, pročpak ne, až já půjdu k svému regimentu, kvér s ním pucovat budu, prachsakra, pročpak ne."
Pod nimi zuřila sněhová bouře.
S vytřeštěnýma očima díval se major před sebe a sípavým hlasem se tázal: "Kdypak to skončí?"
"Rozhodnopádně," odpověděl dobrý voják Švejk, "alespoň my jsme vždycky s panem poručíkem někam spadli."
Byli někde nad Švýcary a letěli k jihu. "Jen strpení, poslušně prosím," pronesl dobrý voják Švejk, "až nám dojde benzín, tak musíme spadnout."
"Kde to jsme?"
"Nad nějakou vodou, poslušně prosím, moc vody je to, asi spadnem do moře."
Major Gregorescu omdlel a zaklínoval své tlusté břicho do tyčí, takže pevně vězel v kovové konstrukci. A nad Středozemním mořem zpíval si dobrý voják Švejk: "Kdo chce býti veliký, musí jísti knedlíky, ty vojanský knedlíky, jako hlava veliký, ajn, cvaj."
A dál si zpíval dobrý voják Švejk nad těmi obrovskými plochami moře ve výši jednoho tisíce mětrů: "Mašíruje Grenewil Prašnou bránou na špacír ..."
Mořský vzduch probudil majora ze mdloby. Podíval se do té příšerné hloubky, a zpozorovav moře, zvolal "Diu, diu" a omdlel poznovu.
Letěli nocí a letěli pořád. Najednou dobrý voják Švejk zatřásl majorem a řekl dobrácky: "Poslušně hlásím, že letíme dolů, ale nějak volně."
Klouzavým letem snesl se aeroplán, kterému došel benzín, do palmového háje u Tripolisu v Africe.
A dobrý voják Švejk, pomáhaje majorovi z aeroplánu, zasalutoval a řekl: "Poslušně hlásím, že je vše v pořádku."
Byl to světový rekord, jejž dokázal dobrý voják Švejk, který přeletěl Alpy, jižní Evropu, Středozemní moře a snesl se v Africe.
Major, vida kolem sebe palmy, dal Švejkovi dva pohlavky, které přijal dobrý voják Švejk s úsměvem, neboť konal jen svou povinnost, když mu řekl poručík Herzig: "Leťte ke všem čertům!"
Co se stalo dál, o tom těžko povídat, poněvadž bylo by snad velice nepříjemné pro ministerstvo vojenství, které jistě zapře, že by nyní u Tripolisu spadl rakouský aeroplán, neboť tím octli bychom se před velkou mezinárodní zápletkou.

Odkaz:
Dobrý voják Švejk působí u aeroplánů
1911
Ubohý rumunský major vzpamatoval se nad Alpami, nad kterými letěli ve výšce takové, že mohl jasně pod sebou rozeznávati přírodní krásy, sněžná pole, propasti, zírající přísně a hrozivě na něho.
"Kde to jsme?"
"Nad nějakou vodou, poslušně prosím, moc vody je to, asi spadnem do moře."
Major Gregorescu omdlel a zaklínoval své tlusté břicho do tyčí, takže pevně vězel v kovové konstrukci. A nad Středozemním mořem zpíval si dobrý voják Švejk: "Kdo chce býti veliký, musí jísti knedlíky, ty vojanský knedlíky, jako hlava veliký, ajn, cvaj."
Klouzavým letem snesl se aeroplán, kterému došel benzín, do palmového háje u Tripolisu v Africe.
A dobrý voják Švejk, pomáhaje majorovi z aeroplánu, zasalutoval a řekl:
"Poslušně hlásím, že je vše v pořádku."
Byl to světový rekord, jejž dokázal dobrý voják Švejk, který přeletěl Alpy, jižní Evropu, Středozemní moře a snesl se v Africe.
První večer nového roku 1911 zastihl dobrého vojáka Švejka a majora Gregorescu na břehu Středozemního moře.
"Že jsem raději neseděl na prdeli v důstojnickém kasinu na letišti ve Wiener Neustadtu, že jsem do toho letadla vůbec lez!" prohlásil major Gregorescu na pláži naštvaně.
Co na tohle mohl dobrý voják Švejk majorovi říci? Pokrčil jen rameny. "Dobře ti tak, pitomče," pomyslil si. Ale nic neřekl. Nechal si to pro sebe.
"Po bitvě je každý generálem!" pomyslel si ještě.
Co se dělo v Lybii pak, o tom těžko vyprávět. Nikdo by tomu stejně nevěřil. Ještě by si někdo mohl myslet, že si dobrý voják Švejk a major Gregorescu vymýšlejí pohádky. Ale bylo to tak. Lybijská děvčata byla veselá, ale každému nedala. Jen tomu, kdo si řek'. Zkrátka, dobrý voják Švejk i major Gregorescu na tenhle společný vojenský prožitek rádi vzpomínají. Major Gregorescu v důstojnickém kasinu a dobrý voják Švejk zase jinde.
Dejme závěrem slovo majorovi, ať se sám vyjádří: "Majore jaké to bylo v Lybii?"
"Vojenské tajemství!," je jeho odpověď, ale jako by to major Gregorescu řek'!
P.S. Návštěva v Lybii nezůstala bez následků. Dobrý voják Švejk má v Lybii syna a major Gregorescu dvojčata. Děvče a chlapce. Děti se narodili přesně. To máme deset lunárních měsíců, každý po dvacetiosmi dnech, což znamená devět kalendářních měsíců, tedy čtyřicet týdnů. Rok 1911 nebyl přestupný. To je také dobré vědět, chceme-li přesně počítat. Skutečně je to tak! Lybijská děvčata byla veselá a každému nedala. Jen tomu, kdo si řek'
Možná, že je to ale v Africe jinak. A pak! Dobrý voják Švejk a major Gregorescu otcovství přiznat nemohli, i kdyby chtěli, oni přece v inkriminované době v Lybii nebyli.
desátník Josef Švejk
major Gregorescu na letišti v Bukurešti
Jaroslav Hašek - Oslí historie aneb Vojenské články do čítánek
Vydalo Naše vojsko, nakladatelství a distribuce knih, n. p. v Praze
Vyšlo jako prémiový svazek 2. ročníku Knihovny vojáka z povolání
Praha 1982
Náklad 6000 výtisků
Zdarma
PF 2010
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010