Petr Šipikal

21. prosince 2009 v 20:46 | Jarda |  12/2009

Motto:

"Kdykoliv usedám na židli předpokládám, že se židle pode mnou zhroutí, já spadnu na zem a příšerně si natluču. Kdykoliv se tak nestane, jsem příjemně překvapen!"
Petr Šipikal

Řidiče kamionu, který v Plzni pobodal dva mladíky, soud osvobodil

Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ve středu osvobodil jednatřicetiletého řidiče kamionu z Plzně Petra Šipikala, kterého letos v červnu poslal plzeňský soud na dvanáct let za mříže za pokus vraždy. Šipikal v březnu 2007 u plzeňského Klubu 21 po předchozí potyčce pobodal dva mladíky ve věku dvacet a dvacetšest let. Oba potom v nemocnici bojovali o život. "Došli jsme k závěru, že se jednalo o nutnou obranu," vysvětlil Deníku soudu předseda senátu vrchního soudu Jiří Lněnička. Celý incident nastartovala noční bitka u dnes již neexistujícího stánku s kuřaty na Americké třídě v Plzni. Tam se Šipikal pohádal s několika osobami a pak došlo ke rvačce, ze které vyšel obžalovaný jako poražený. Za osobami, které mu natloukly, pak se zkrvavenou bradou běžel ke Klubu 21, kde se stala tragédie. Podle Šipikala tam na něj někdo volal, jestli nechce zbít ještě víc. Muž proto zavolal policii, což potvrzuje výpis telefonních hovorů. Skupina čtyř mladíků jej pak napadla, a Šipikal proto vytáhl nůž, aby se ubrátil. Dvacetiletého muže zasáhl do hrudníku a do břicha, jeho o šest let staršího známého přímo do srdce, což si vyžádalo okamžitou operaci. Nožem pak zaútočil ještě na dalšího muže. "On byl napadený, a mohl předpokládat, že je ohrožený. Podle nás nejednal nad rámec mezí nutné obrany," vysvětlil nynější rozhodnutí soudu Lněnička. Plzeňský soud však viděl právě Šipikala jako útočníka, uvěřil svědectvím poškozených a jmenovanému vyměřil trest ve výši dvanáct let ve věznici s ostrahou. Dvacetiletý mladík vypověděl, že šel kouřit před Klub 21 a najednou zahlédl muže, který chvíli předtím urážel jeho přítelkyni u stánku s kuřaty. Tím mužem byl Šipikal. "Smál se a pořád nás provokoval. Pak vytáhl nůž a bodl mě. To samé udělal i s mým známým," vysvětloval mladík, který měl zranění v oblasti břicha a hrudníku. (Plzeňský deník, 26.11.2009, Miroslava Vejvodová).
Incident se odehrál 3. března 2007 u tohoto stánku. Opilý řidič kamionu Petr Šipikal se kolem páté hodiny ráno podle spisu dostal do konfliktu se skupinou lidí u stánku s kuřaty na Americké třídě. Po incidentu se rozešli, ale Šipikal se je pak vydal hledat k nedalekému Klubu 21. Zde se strhla další potyčka, při které bodl dva muže nožem do hrudníku, dalšího řízl do lýtka. Pobodaní podle spisu nezemřeli jen díky rychlému zákroku lékařů. Šipikal u plzeňského soudu tvrdil, že se jen bránil útoku. Vrchní soud mu dnes dal za pravdu. Podle předsedy odvolacího senátu Jiřího Lněničky je sice zřejmé, že se skutek stal, šlo ale o nutnou obranu. "Jeho jednání není trestným činem, a proto jsme jej obžaloby zprostili," uvedl Lněnička. Šipikala podle vrchního soudu útočníci zbili již u stánku s kuřaty. Muž navíc o napadení telefonicky informoval policii. Když se nedočkal hlídky, zamířil ke klubu. Následovala další potyčka, před kterou Šipikal podle závěrů vrchního soudu mladíky varoval, že u sebe má nůž. "Riziko toho, že dojde ke zranění, nese útočník," uvedl dnes předseda odvolacího senátu. "Nelze po něm vyžadovat, aby se nechal dále bít, aby si nechal dále ubližovat," řekl Lněnička s tím, že se muž cítil důvodně v ohrožení. Žalobkyně při své závěrečné řeči navrhla vrchnímu soudu, aby Šipikalovo odvolání zamítl. Incident u stánku s kuřaty podle státní zástupkyně sám vyvolal, druhé potyčce podle ní předcházela slovní rozepře s mužem, kterého pak bodl. Šipikal se poté podle státní zástupkyně i plzeňského soudu pokusil uprchnout, při útěku jej ale dostihli další dva muži, napadli jej, a on je také poranil nožem. Plzeňský krajský soud se případem zabýval dvakrát.
Tento muž bydlel svého času, v době natáčení filmu v okolí města, v Plzni a v Klubu 21, ve svém volném čase, dokonce vařil v kuchyni. Byla to jeho záliba. To co se stalo Petru Šipikalovi, mohlo by se stát každému. Pravda, kdo se nechá zabít, tak tomu se to zřejmě nestane. Vlastně je to již teď zcela jisté. Nebude mít již žádné starosti. Bude mít již klid a vyhne se již všemu. Francouzský herec Gerard Depardieu by se s těmi čtyřmi zřejmě taky nijak nemazlil. Myslím, že by jim dal přes držku! A možná, vyloučit se nedá vůbec nic, mohl by být úplně ve stejné situaci. Jako Petr Šipikal. Otázkou je jak by žalobkyně hovořila, pokud by to byla právě ona, kdo by byl útočníky napaden a Šipikal by proti útočníkům zasáhl v její prospěch, aby útok na ni odvrátil. Nechci této paní žalobkyni nijak sahat do svědomí a o případu vím pouze z médií. Nejsem do případu nijak zasvěcen. Možná by byl Šipikal u paní žalobkyně hrdina. Vyloučit se to zatím zcela nedá. Šipikal měl v podstatě šťěstí. Možná to zní poněkud krutě a cynicky. Ale trest smrti mu už skutečně nehrozil a žalobkyní ani nebyla, například některá rychlokvaška z právní oblasti, tak jak tomu bylo například v padesátých letech minulého století v Československu. Například některá rychlokvaška z Prešova či z Chomutova. Myslím, že lze říci, že případem se zabývali odborníci, ale každý to viděl z jiného úhlu pohledu. V každém případě si myslím, že je to dobrá zpráva. Pokud by se skutečně něco podobného přihodilo muži na shora uvedené fotografii, před několika lety v Plzni, věděli by to nejen v Paříži a ve Franciii, ale věděli by to po celém světě. Nevím, zda by to byla pro českou, v tomhle případu plzeňskou, justici sláva či ostuda.
Nesedat! Rezervováno pro právnickou fakultu Západočeské univerzity!

Rigorosum!

Rigorosum - (lat.) přísná doktorská zkouška na univerzitách

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010