Tento blog pravděpodobně porušuje Podmínky.

Návštěva Regensburgu, elektrický vláček v cukrárně a vzpomínka na dětství

14. prosince 2009 v 13:51 | František Kočka |  12/2009
a
Tu vzpomínku ve mně vyvolala paní Jitka svým nápadem.
a
www.utaty.cz
Železná Ruda
Umístit jezdící elektrický vláček do své cukrárny. Bylo to takhle a bylo to někdy touto dobou na počátku padesátých let minulého století. Večer k nám domů přišel Aleš s Markem, myslím, že ani synové hraběte by nebyli přijati s větší slávou. Aleš u nás už byl, ale Marek u nás byl poprvé, protože byl tak trochu na svůj věk přece jen malý a styděl se ukazovat, protože už chodíl do třetí třídy. Když zazvonili, šli jsme všichni otevřít. Můj spolužák Pavel nepřišel, protože jeho otec se ještě nevrátil ze služební cesty do Berouna a on přijít nemohl, onemocněla mu zrovna matka a nechtěl ji nechat doma samotnou. Moje matka hned u dveří oba kluky políbila, otec ji pak Marka představil slovy: "Tak tady ho máš našeho velkého a odvážného hrdinu, není to jen hodný chlapec, je také čestný a šlechetný." A Marek sklonil svou hlavu a potajnu se na mně pousmál. Marek měl na hlavě úplně stejnou rádiovku jako Aleš, dobře si to pamatuji, a byl šťastný, protože jeho otec se po dvou letech vrátil z Ameriky, a již pět dní pracoval na hlavním nádraží. Do svého zahradnictví se pan Cyril, Markův otec, už nevrátil. V jeho zahradnictví již dva roky šéfoval, bývalý pošťák a spolupracovník Geheime Staatspolizei, komunista Drábek. Markův otec pracoval nyní na hlavním nádraží jako koloťuk a doma se pustil hned do opravy starých pendlovek, kterou před dvěmi lety započal a nedokončil. Oprava hodin byla jeho záliba. Marka chtěl mít neustále u sebe, aby mu při práci dělal společníka a měl velkou radost, že kluka zase po tak dlouhé době vidí, a že jsou zase spolu. Však na syna celé dva roky vzpomínal. Marek nevěděl, nikdo mu to tehdy ani neřekl, že jeho otec se právě vrátil z tábora nucených prací. Pustili jsme se do hraní. Vyndal jsem všechny své věci. Marek byl nadmíru okouzlen mým mechanickým vláčkem, který se, když byl natažen, sám pohyboval. Nikdy nic takového neviděl. Očima jen hltal ty červené a žluté vagonky. Dal jsem mu klíček k natahování a on si klekl a nezdvihl již hlavu. Nikdy jsem ho neviděl tak spokojeného. Rukama nás odstrkoval, abychom snad nezastavili mašinku. A potom bral vozíky do ruky a s náramnou opatrností je opět stavěl za sebe, jako by byly ze skla. Pořád měl strach, že je dechem zamlží, a tak je leštil, přitom si je prohlížel ze shora i zdola a sám pro sebe se usmíval. My všichni jsme nad ním stáli a dívali se na něho. Koukal jsem na jeho hlavu, ale nic jsem neviděl. Vlasy mu už dorostly. Byla to pěkná rána od šutru a druhý šutr mu málem vyrazil oko, ale rány se již zhojily, však byl také více než dva měsíce hospitalizován. Od svého otce-lékaře, jsem věděl co taková rána může způsobit i co může způsobit nečekaná rána pěstí do obličeje. Naštěstí to s Markem dobře dopadlo. Byla to památka na poslední válku kluků ze Žižkova s kluky z Vinohrad, před více než dvěma měsíci. Marek si všiml, že si jeho makovici prohlížím a řekl: "Kdybych to býval byl věděl, tak bych tam nechodil ... " Byl jsem už rozhodnut. Dám mu ten vlak, ale musím se ještě zeptat svého otce. V tu chvíli jsem ucítil, jak mi někdo do ruky strká papírek. Podíval jsem se něj, psal ho tužkou můj otec. Stálo tam: "Markovi se líbí tvůj vlak. On žádné hračky nemá. Srdce ti nic neříká?" Hned jsem oběma rukama uchopil lokomotivu a vagony a dal jsem mu to všechno do náručí se slovy: "Vezmi si to, je to tvoje." Nechápavě se na mne zadíval. "Je to tvoje." řekl jsem znovu, "daruji ti to." Hned se podíval na mého otce a na mou matku a ještě udivenější se mě zeptal: "Ale proč?" Můj otec mu odpověděl: "Franta ti to daruje, protože je tvůj přítel a protože tě má rád ... a aby oslavil návrat tvého otce ..." Marek bojácně vyhrkl: "A to si to smím odnést domů?" "Ale ovšem," odpověděli jsme všichni. Moje matka mu pomohla uložit vlak do papírové krabice od margarínu a Marek byl již i s krabicí ve dveřích a stejně se ještě neodvažoval odejít. Byl tak šťastný! Má matka nakonec zastrčila Markovi do knoflíkové dírky jeho bundy kytičku, že to posílá jeho matce. A Marek jí řekl: "Děkuji, paní Kočková." Bradu měl sice stále skloněnou k hrudi, ale v očích mu zářila celá jeho velká, odvážná, čestná a šlechetná duše. "Některý den," řekl mi pak Marek, "přijď k nám domů, abys viděl, jak můj otec opravuje hodiny. Dám ti křečka." Křeček se jmenoval Ferda.

Ale proč to vlastně povídám?

Paní Jitka a její můž Martin jezdívají každý rok touto dobou do Regensburgu k nejstarší sestře paní Jitky, paní Daně, která se tam, je to už řada let, vdala. Při cestě tam se paní Jitka s Martinem zastaviliv Železné Rudě v cukrárně Cafe Charlotte. Možná tu cukrárnu znáte. Jezdí tam pod stropem elektrický vlaček. Pořád dokola, myslím, že po celé místnosti. Paní Jitce se to tak zalíbilo, že v Regensburgu podobný elektrický vláček hned pro svoji cukrárnu koupila. Bude to milé překvapení pro její malé zákazníky a lákadlo pro hosty k návštěvě jejího podniku. Tak to řekla a tak se to vlastně všechno stalo: Paní Jitka se už na mě nezlobí, že jsem na její narozeniny zdržel jejího muže Martina a Martin přišel tehdy domů o půlnoci, místo ve čtyři hodiny odpoledne. Zkrátka mi paní Jitka zavolala a řekla mi do telefónu: "Podívejte se pane inženýre, vy už jste v důchodu a celý život jste byl u dráhy. Moc bych vás prosila, zda byste si čas nemohl udělat ... " No zkrátka, zda bych ji nepomohl ten její elektický vláček v její cukrárně nainstalovat. Od první adventní neděle tam už vláček jezdí a je tam i vánoční výzdoba. Když jsem viděl ty rozzářené dětské oči, vzpomněl jsem si na papírovou krabici od margarínu a na Marka. Myslím, že to byl dobrý nápad paní Jitky. Teď, nedávno, mi volala. Náštěvnost cukrárny se prý podstatně zvýšila ... Zkrátka a dobře, řekla mi do telefonu: "Podívejte se pane inženýre, vy už jste v důchodu, máte jistě dost času a vaše dcera je vyučená cukrářka ... Vy tomu všemu dobře rozumíte!" Zkrátka paní Jitka mě chtěla požádat, zda bych ji v cukrárně, teď před vánocemi nějak nevypomohl. Nevím jak to paní Jitka myslela, nikdy jsem dorty nepekl, nikoho neobsluhoval a sladké mít nemusím. Musím se odpoledne zeptat jejího muže. Paní Jitce jsem do telefonu, zatím předběžně a zcela nezávazně, řekl: "Velice rád bych vám paní Jitko vyhověl, již ze staré známosti a dlouholetého přátelství s vaším mužem Martinem, ale jsem teď zrovna v takové časové tísni, že nevím kam dřív skočit, kam dřív zajet a kde mi hlava vůbec stojí. Teď odpoledne jdu za vaším mužem do kanceláře a jdeme na jedno ke Zlatému Tygrovi. Jsme již smluveni. A pak? Pak jedu hned do Olomouce. Mám tam staré přátele. A z Olomouce jedu pak hned do Brna a na vánoce jsem už ve Vídni. Nevím vlastně ani jak to všechno stihnu," povídám paní Jitce do telefónu.
a
a
a
Kalamita
film režisérky Věry Chytilové z roku 1981
Hlavní hrdina filmu Honza Dostál, v podání Bolka Polívky, neví co s životem, pořád se mu zdá, že nic nemá cenu, chce, aby začal konečně žít. A tak opouští vysokou školu a stává se po vzoru rodinné tradice železničářem.
a
Celý jeho život je kalamita, ale ta sněhová přichází až s první samostatnou jízdou. Film se natáčel v Kořenově, Smržovke, Liberci, v Dolním Polubném ...
www.albico.cz
... a na železniční trati Kořenov - Harrachov.
a
"Slušivá" rádiovka Bolka Polívky ...
a
... v reklamě na paštiku Májka mi připomíná ...
a
kamarády Aleše a Marka.
a
Provoz tramvají ovládaných klasickým kontrolérem byl v Praze ukončen v noci 9. na 10. května 1974.
a
Žižkov
a
www.ceskydomov.cz
Vrch Vítkov
a
čtvereček modrý
a
čtvereček modrý
a
čtvereček modrý
a
a
www.zelpage.cz
Zřejmě díky nepozornosti strojvedoucího došlo v pátek 10. dubna 2009 kolem 12:30 hodin v Brně- Horních Heršpicích k neobvyklému incidentu, kdy pendolino projelo návěst 'Stůj' a zkomplikovalo tak provoz v brněnském uzlu. Média si události všimla až včera na základě výpovědi svědka na internetu, načež ji potvrdily i samotné České dráhy. Vlak SC 14 Bedřich Smetana z Vídně do Prahy měl při vjezdu do stanice Brno-Horní Heršpice návěst 'Výstraha'. Podle ní měl strojvedoucí poznat, že do brněnského uzlu zatím nemůže vjet a má se připravit na zastavení před dalším oddílem. Narušení zabezpečení vlakových cest si vyžádalo sérii zpoždění a odřeknutí postiženého spoje ve zbytku trasy. Strojvedoucí na signál včas nereagoval a v okamžiku, kdy začal brzdit, již bylo pozdě. Brzdící souprava 680.002 minula odjezdové návěstidlo L2 v poloze 'Stůj' a zastavila asi až o padesát metrů dál. Ve stejnou dobu, kdy pendolino vjelo až na výhybky za návěstidlem, přijížděl ze stanice Brno- hlavní nádraží EC 275 Sovan  jedoucí do Bratislavy. Mluvčí Drážní inspekce Zdeněk Neusar říká, že pendolino v Brně-Horních Heršpicích skutečně projelo odjezdové návěstidlo v poloze 'Stůj', do vlakové cesty protijedoucí soupravy ale nevjelo. Zabezpečovací zařízení na nepovolenou jízdu reagovalo okamžitou změnou znaku návěstidla pro protijedoucí vlak do Bratislavy. Jeho strojvedoucí tak měl proti sobě návěst 'Stůj' a včas zastavil. Následně byl vlaku EC 275 Slovan umožněn vjezd do stanice Brno-Horní Heršpice. "Vlak SC 14 Bedřich Smetana brzdil před návěstí stůj ve stanici Brno- Horní Heršpice, ale bohužel neubrzdil a projel návěst 'Stůj' o zhruba padesátšest  metrů," potvrzuje mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský s tím, že ke srážce vlaků nemohlo dojít. Zatímco vlak EC 275 Slovan pokračoval v cestě do Bratislavy s asi dvacetiminutovým zpožděním, cestující z odřeknutého SC 14 Bedřich Smetana museli počkat na jiný spoj. Strojvedoucí, který situaci zřejmě zavinil, musel být vystřídán. Brněnský železniční uzel zažívá smolné období. Od začátku dubna tohoto roku jde už o třetí mimořádnou událost s důsledky na další provoz. Již 1. dubna a opět 4. dubna zde při posunu k nástupištím vykolejila část soupravy vlaku EC 71 Gustav Mahler. Vinu na nehodách na sebe vzájemně svalují České dráhy a Správa železniční dopravní cesty.
a

S cejchem zákona číslo 231/1948 Sb.

a
www.palmirotogliatti.it
Zleva:
čtvereček modrý
Karl Heinrich Marx
(5.5.1818 Trevír - 14.3.1883 Londýn)
čtvereček modrý
Fridrich Engels
(28.11.1820 Barmen, nyní Wuppertal - 5.8.1895 Londýn)
čtvereček modrý
Vladimír Iljič Uljanov-Lenin
(22.4.1870 Simbirsk, nyní Uljanovsk - 21.1.1924)
čtvereček modrý
Josif Vissarionovič Džugašvili-Stalin
(21.12.1879 Gori - 5.3.1953)

Druhá polovina čtyřicátých a první polovina padesátých let minulého století - prezidenti Československé republiky od 2. dubna 1945 do 13. listopadu 1957:

a
Prof. PhDr. JUDr. Eduard (tak je pokřtěn) Beneš
(28.5.1884 Kožlany - 3.9.1948 Sezimovo Ústí)
Ve funkci:
2.4.1945 - 7.6.1948
a
Klement Gottwald
(23.11.1896 Dědice u Vyškova (!)- 14.3.1953 Praha)
Ve funkci:
14.6.1948 - 14.3.1953
a
Antonín Zápotocký
(19.12.1884 Zákolany - 13.11.1957 Praha)
Ve funkci:
 21.3.1953 - 13.11.1957
a
www.nezapomente.cz
Josif Vissarionovič Stalin - pomník v Praze na Letné
ve své době největší skupinové sousoší v Evropě. Stavba byla zahájena dne 22.12.1949 a pomník byl odhalen dne 1.5.1955 pod heslem "Svému osvoboditeli - československý lid". V měsíci listopadu 1962 byl pomník odstraněn.
a
www.euroskop.cz
Tábor nucených prací Vojna
Dne 6. října 1948 schválilo Národní shromáždění republiky Československé zákon číslo 231 na ochranu lidově demokratické republiky a zákon číslo 232 o státním soudu. Na této skutečnosti by nebylo nic výjimečného, pokud by právě na základě zákona číslo 231 a zákona č. 232 neputovaly v následujících dvou letech rozhodnutím státních soudů do kriminálů a na popraviště. Přesná čísla už asi historici nikdy nezjistí, ale odsouzených bylo přes čtvrt miliónu, popravených skoro dvě stě padesát a přinejmenším šest desítek lidí přišlo o život bez soudu. Trestní sazby se pohybovaly od osmi dnů až po trest smrti, peněžité sankce dosahovaly v krajním případě pěti miliónů korun a možná byla také například konfiskace majetku. Stovky lidí zahynuly v důsledku nelidského zacházení ve věznicích a lágrech, na následky úrazů anebo po dobře mířené střele, když se pokusili o útěk. Předkladatelem návrhu zákona č. 231 v Národním shromáždění byl tehdy komunistický poslanec a pracovník aparátu Komunistické strany Československa Jiří Hájek. O třicet let později podepíše Chartu 77 a stane se jedním z jejích prvních mluvčích.
a
www.metropolislive.com

Ve jménu proklamovaných zítřků ...

262 500 občanů uvězněno ve 180 táborech nucených prací

100 000 občanů odvlečeno KGB do Sovětského svazu

4 000 občanů zemřelo v komunistických táborech

247 občanů popraveno po politických procesech

a

Zákon č. 231/1948 Sb.

ze dne 6. října 1948

na ochranu lidově demokratické republiky

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon má celkem pět hlav a sedmdesátdva paragrafů. Tento zákon podepsali:

Gottwald
Dr. John
Zápotocký
Široký, tiež za mninistra Dr. Clementisa
Fierlinger
Dr. Ševčík, tiež za ministra Dr. Šrobára
arm. gen. Svoboda
Dr. Gregor
Nosek
Dr. Dolanský
Dr Nejedlý
Erban
Plojhar
Ing. Jankovcová
Dr. Čepička
Kopecký
Kliment
Ďuriš
Krajčíř
Petr
Dr. Ing. Šlechta
Dr. Neumann
a
img.ihned.cz
vykřičník 48

Takhle to tehdy fungovalo:

" Den, měsíc, rok (zkrátka datum)

Bezpečnostní referent ONV v ...

Z příkazu krajského akčního výboru Vás žádám, abyste do dvou dnů vyžádali ode všech MNV v našem okrese seznamy státně a politických nespolehlivých osob. Tyto seznamy nechť jsou pořízeny trojmo a nám předány.

Dvouletce zdar!

A kulaté razítko Okresního akčního výboru v ..."
a
Věnováno Martinovi, synovi mého kamaráda Marka Karpíška.
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010