Narozeniny tety Jitky, strýček Martin a ing. František Kočka ze Žižkova

4. prosince 2009 v 13:10 | Šárka |  12/2009
a

Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr!

aa

A zítra chodí Mikuláš!

20091204 Šárka
Po odchodu mého strýčka Martina od dráhy, je to už pěkná řada let, nastoupil na jeho místo u dráhy pan inženýr František Kočka ze Žižkova, který se kdysi přiženil do Olomouce a pracoval na Správě střední dráhy v Olomouci a pak se zase, po mnoha letech, vrátil do Prahy a bydlí, je to už pěkná řada let, opět v Praze na Žižkově, kde se rovněž narodil. Pan inženýr Kočka je už důchodce, vdovec a je nejméně o generaci starší než můj strýček Martin. Strýček Martin říká, že pan inženýr Kočka vždy uměl a umí dodnes velice precizně formulovat myšlenky. Třeba říká: "Je nutné dávat pořád pozor na to, aby poctivý člověk se nejevil jako blb, a lempl jako frajer," to se prý dříve dělo, v tom prý byla problematika dřívější doby. Zřejmě myslel dobu ještě za starého režimu. Tu dobu si už tak moc nepamatuji. A možná jsem ji tehdy také prožívala jinak. V tom to asi bude. Byla jsem ještě moc mladá, respektive ještě moc malá. "Poctivý člověk byl prý totiž čím dál víc považován za blbejšího ...," říká pan inženýr Kočka, který prý byl až do roku 1968 komunistou, protože pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče přišli do Prahy odněkud ze Žďáru nad Sázavou nebo Velkého Meziříčí či Bystřice nad Pernštejnem, ale pak pochopil, že ani komunismus není to pravé ořechové a definitivně se s touto ideologií rozešel. Potvrzuje to i jeho oblíbený výrok: "Život je skandál a když si člověk občas myslí, že se mu něco podařilo, tak posléze zjistí, že je to blamáž ..."
Strýček Martin má pana inženýra Kočku rád, protože pan inženýr Kočka je nejen dobrý a spolehlivý kamarád, ale je i velký srandista a rovněž se zná s kdekým. Zná různé inženýry, doktory, umělce, podnikatele i politiky, všemožných oborů, ... zkrátka, jak říkám, zná kdekoho. Říkala mi teta Jitka co tuhle, pan inženýr Kočka, jí a strýčkovi Martinovi vyvedl. Bylo to minulý měsíc. Ještě to ani měsíc není. Pan inženýr Kočka nesmí teď tetě Jitce vůbec přijít na oči. Teta Jitka je na pana inženýra Františka Kočku tak naštvaná, že si to snad ani neumí představit ten, který ji při tom přímo nevidí a vyjadřuje se o něm s despektem a s opovržením, no úplná hrůza, prý je ještě horší než ten Franta Kocourek z Brna, co dnes již nežije.

Bylo to takhle:

20091204 Šárka
Moje teta Jitka je starší sestra mé matky Šárky a narodila se 11. listopadu a bylo to tedy zrovna v předvečer jejích narozenin. A to jí prý vadilo nejvíc. Má je na svatého Martina. To má zrovna i její muž, můj strýček Martin, jmeniny. Teta vlastní a provozuje kavárnu s cukrárnou a právě tam, ve své kavárně a cukrárně, měla v úmyslu uspořádat při této příležitosti rodinnou oslavu. Ve středu 11. listopadu odpoledne. Ráno v úterý 10. listopadu říkala strýčkovi Martinovi, kladla mu to přímo na srdce a strýček Martin se dušoval. Jako že jo, že přijde domů včas. Doslova prý měla strýčkovi Martinovi říci: "Martine, příjď prosím dnes dřív domů, ať mě s tou přípravou na tu oslavu trochu vypomůžeš! Nevím už kam dřív skočit a kam dřív zajet a kde mi vůbec hlava stojí." S kavárnou i s cukrárnou jsou totiž velké starosti, když chcete, aby to všechno dobře fungovalo. A teď navíc ještě k tomu ta rodinná oslava. To si umím i já představit. Bylo to mnoho starostí. Zkrátka strýček tetě Jitce ráno slíbil, že přijde nejpozději ve čtyři hodiny odpoledne. Nakonec se v práci ale ještě musel chvíli zdržet, zavolal si ho ředitel. Neseděly jim nějaké údaje. Bylo nutné to okamžitě vyřešit. Bylo šestnáct hodin, když chtěl strýček Martin z kanceláře odejít, šel si do své kanceláře už jen pro věci. Ředitel také odcházel a čekal jen na něho, chtěli jít společně. Už měl strýček Martin, ve své kanceláři, klobouk na hlavě. A právě v tom okamžiku se to stalo. Někdo zaklepal na dveře. Byl to pan inženýr František Kočka ze Žižkova. Přišel strýčka Martina navštívit. Věděl, že má strýček Martin zítra jmeniny. Nikdy nezapomněl. Ale strýček je v pracovní době nikdy neslavil a byl rád, že se i tentokrát v práci na jeho jmeniny nějak zapomnělo. Byli všichni v obrovském pracovním zatížení, zkrátka ve stresu. Strýček Martin měl oslavu v práci naplánovanou až na pátek odpoledne. Až pak chtěl se svými spolupracovníky posedět. Pan inženýr Kočka vstoupil do kanceláře a v náručí samé delikalikatesy: uherák, čabajku, obložené chlebíčky, olejovky, uzeného tuňáka, lososa, makrelu, pivo, víno, pálenku a kdoví co ještě ... A povídá: "Hele Martine, seš ještě mladej kluk, tak se koukej pořádně najíst!" Sedli si tedy do zasedačky. Ředitel, jak jsem již řekla, byl právě na odchodu. Pojedli, popili, pobesedovali a bylo krátce po dvacátédruhé hodině, když z kanceláře odcházeli do kavárny. Uklizečka na chodbě se podívala zrovna v tu chvíli na hodiny. To si umím představit. Musel to být doma pro strýčka Martina pěkný vilagoš. Znám tetu Jitku a vím co dovede. Muselo to být zřejmě pro strýčka Martina zdrcující. Mobil nechal strýček Martin ve své kanceláři. Nebral si jej sebou do zasedačky a nakonec jej v kanceláři zapomněl a domů přišel bez mobilu. Ten tam pak i s pevnou telefonní linkou pěkně vyzváněl, ale do zasedačky nikdo nevolal a na vrátnici tetě Jitce do telefonu řekli, že v budově už nikdo dávno není. Ale to ještě nebyl konec této příhody. Ráno přišel strýček Martin do své kanceláře a ještě si ani klobouk z hlavy nesundal a už tam byla bufetářka a chtěla tisícšestsetkorun za to včerejší občerstvení, pro které si pan inženýr Karpíšek, tak se můj strýček Martin jmenuje, poslal včera odpoledne toho pána do kantýny ... Strýček Martin už tuhle příhodu panu inženýrovi Kočkovi dávno odpustil, je to již také řada dní. Pan inženýr Kočka strýčka Martina vlastně svým způsobem obohatil. Svojí moudrostí: "Blbec si dá vždy sakramentský pozor na chytrého, aby ho chytrý nepředešel." To se strýčkovi Martinovi velmi líbilo. Bylo to jakoby ze života. "A potom," řekl strýček Martin: "Franta, ten starej podvodník, lišák a kamarád ze Žižkova, ten mě téměř osm hodin tak náramně bavil, že jsem chvílemi nemohl ani dech popadnout, mohl jsem se téměř smíchy zadusit a málem jsem se svíjel po podlaze. Za těch šestnáctset korun to stálo zcela rozhodně a nic bych na tom neměnil. Jsem šťastný, že Franta Kočka za mnou vůbec přišel ..." Zkrátka můj strýček Martin se vlastně vůbec na pana inženýra Kočku nezlobil, za to co mu provedl, a vůbec ničeho nelitoval. Ba, právě naopak. Byl rád a tvářil se spokojeně. Horší je to teď s tetou Jitkou. Ta se zatvrdila. Asi to chce ještě nějaký čas, než na to zapomene. Teta Jitka mi přímo řekla: "Šárko, tvůj strýček Martin je ještě horší, než tvůj otec a můj bratr Pavel!" Zpočátku jsem nevěděla co tím teta Jitka myslí, ale pak jsem to pochopila. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec mi to došlo. Byla v tom její žárlivost. Teta Jitka žárlila na sbírku pohlednic svého bratra Pavla, mého otce. Jsem o tom přesvědčena. Jinak si to vysvětlit neumím. Nešlo přece vůbec o nic. Nakonec se i tohle vysvětlilo. Teta Jitka tu pohlednici viděla naposledy ... ? No je to už pěkná řada let ...! Dávno zapomněla co je na ní uvedeno. Zkrátka si to všechno popletla. Den kavárenských povalečů byl 10. října, tedy už před měsícem. A nebylo to v úterý, ale bylo to v sobotu. A to, jak známo, je volný den. Ale vždy tomu tak nebylo. Kdysi to bylo i jinak a sobota bývala dnem pracovním! Je to už pěkná řada let! Nemělo by se na to zapomínat! Můj strýček Martin ... ? A můj táta ...? Kavárenští povaleči ...? To snad ne! To teta Jitka přehnala! Myslím, že nejvíc svého času v kavárně stráví právě ona, a že je to právě strýček Martin, který vše řídí a organizuje. Který se o kavárnu s cukrárnou stará. Tohle ji ale říct nikdy nemůžu ...! Vím to. Je to totiž pravda tak hrozná, že ji moje teta Jitka nikdy nepřizná!
20091204 Povaleči

Kulíkovu kávu neznám. Vím o ní jen ze shora uvedené pohlednice. Znám jen tohoto Kulíka:

20091204 Pešek
Cesta do hlubin študákovy duše - československý film z roku 1939
 Režie: Martin Frič
a
Hrají: Jindřich Plachta, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, František Kreuzmann st., Jarmila Holmová, Ludvík Veverka, František Vnouček, Karel Veverka, Ferenc Futurista, Vojta Novák, Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský st., R. A. Strejka, Zbyšek Olšovský, František Filipovský, Jana Ebertová, Vilém Pruner, Karel Hošek, Blažena Slavíčková, Bolek Prchal, Ella Nollová, Gustav Hilmar, Marie Blažková, Zvonimir Rogoz, Josef Kemr, Libuše Rogozová, Antonín Jirsa, Vladimír Salač Děj je poskládán z celé řady epizod, které během jednoho školního roku prožívají septimáni. Jejich pojítkem je příběh profesora přírodopisu Matulky, starého mládence a věčného suplenta, který si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit tu poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se kluci vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entymologické sbírky je vylákán ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka.
20091204 Sněhulák
20091204 Šárka
Já jsem ono úterý 10. listopadu tetě Jitce vypomohla. I pro mě to bylo užitečné. Naučila jsem se péct martinskou husu a krůtu podle jejího receptu. Krůtu upeču doma letos na vánoce. A našla jsem, u tety Jitky v knihovně, i starý školní almanach. Ale o tom zase někdy jindy.

Pěkný den.
20091204 Krůta

Nadívaná krůta (na vánoce) - opsáno od tety Jitky

Potřebujeme:

Krůtu, 1/2 kg hovězího a 1/2 kg vepřového mletého masa, asi 1/2 kg mletých oříšků, 5 stroužků česneku, hrst majoránky, sůl, hořčici, 2 vajíčka, vývar (třeba z masoxu)

Postup:

Nejdříve si připravíme nádivku tak, že smícháme oba druhy mletého masa, osolíme, opepříme a okořeníme. Přidáme tam majoránku, hořčici, utřený česnek a pak to, co rádi, třeba grilovací koření nebo něco pikantnějšího, ale to už není nutné. Do masové hmoty vpravíme dvě syrová vejce a teď přichází kouzlo! Místo strouhánky zahustíme nádivku mletými ořechy a těmi nešetříme. Když má nádivka žádanou konzistenci, napěchujeme ji do krůty, kterou jsme předem uvnitř vytřeli česnekem, osolíme a můžeme péct. Během pečení poléváme sósem, který jsme si vytvořili z vývaru přidáním koření - to už je na fantazii, protože důležitý je vnitřek. Správně připravená krůta musí být pečená čtyři až pět hodin, proto vždycky začínám o den dříve. Ideální je na to Štědrý den večer, když je člověk nacpaný kaprem a nevadí mu vůně pečení. Takže to si odpeču ty tři hodiny a pětadvacátého, kdy se stejně vstává později, ji jenom zapnu - pak má po další hodině už tu správnou chuť.
20091204 Tip
Náš tip!
20091204 Pralinky
Rychlé rumové pralinky.
20091204 Svatý Martin
Svatý Martin
Je patronem: vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, rukavičkářů, kloboučníků, hlasatelů, hoteliérů, mlynářů, kartáčníků, bednářů, vinařů, pastýřů, hostinských, cestujících, chudáků a žebráků, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus, proti vyrážce, hadímu uštknutí a růži, za úrodu na polích.
20091204 Zimní krajina
3da7ea2e26_64028095_o2



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010