Moje žena Blažena - svatba 29.8.2009 - výklad jednoho snu aneb co tě zabije, to tě neposílí - dokončení příběhu

28. listopadu 2009 v 14:52 | strýček Samuel |  11/2009
Pana Maglia na hranicích nikdo nekontroloval a Franti měl doklady v pořádku.
a
a
Je-li statistika přesným součtem nepřesných cifer, musíme míti za to, že se ve světě skutečně denně koná 76 kongresů nejrůznějších druhů, od kongresů pěstitelů rybek druhu Scallaria až po kongres zastánců hypnózy a sugesce či sběratelů sloupkových hodin. Je však velice dobře možné, že onen chystaný kongres policejních pánů radů nebyl nikde ve statistice uveden, protože policejní páni radové nemilují hlahol novinářských článků, troubení večerníků a nemilují média vůbec; tito mužové dávají přednost tichu a nenápadnosti. Nicméně takový kongres se v Paříži chystal a pražské policejní ředitelství se ráčilo dotázati vyšších míst, zdali by nebylo vhodné, aby jej obeslalo. Česká republika byla členem NATO i Evropské unie, a to zavazovalo, a tak bylo nakonec rozhodnuto, po dlouhých tahanicích, jímž se říká úřední šetření, že by se kongresu pánů policejních radů v Paříži měl účastnit vedoucí oddělení vražd pan rada Vacátko. Trvalo to dlouho, protože mnoho z těch úředníků, jímž bylo podepsati definitivní schválení cesty, spolu s vyměřením diet, bylo toho názoru, že by do Francie, najmě pak do Paříže, měli jet spíše oni. O tomto byla přesvědčena i paní Marie Mazánková, vedoucí mzdové účtárny na policejním ředitelství. Na starostlivý dotaz pánů v detektývně odvětil proto pan rada: - No, jel bych rád, co by ne, on tam bude krvavel Wahl z Vídně a taky starej Gennap z Düsseldorfu, to se hned tak nevidí pohromadě, a přijedou i páni ze Scotland Yardu, kdyby člověk nečetl Sherlocka Holmese, ani by nevěřil, že opravdu jsou. Ale moje matka chtěla taky celý život na pouť do Lurd a nikdy se tam nedostala, přičemž určitě přišla do nebe. Takže chápete, pánové, že tam taky ani jet nemusím... A pan rada přešel k dennímu pořádku, vyslechnuv hlášení o osobách ve Velké Praze k včerejšímu datu pohřešovaných. Je velmi pravděpodobné, že choť pana rady zatím pro každý případ prala a žehlila manželovy košile a manžety že opatřila novými knoflíčky, protože Paříž je Paříž. Nuže, tolik o kongresu, který možná ani ve statistice uveden nebude...
a
Západní expres - sedmdesátá léta minulého století.
a
Bonjour monsieur. Hotel Grenelle Paris Tour Eiffel, s' il vous plait .
a
"Paříž je krásná," říkával pan rada. "Paris est jolie!" říkával Franti.
a
a
Hotel Suchý, později hotel Tichý tvořil nedílnou součást žižkovské historie pohostinství a hotelnictví. Pokud se nejednalo o "hodinové" hotely, využívali služeb hotelů za Rakouska hlavně obchodní cestující, nebo občané z okolních obcí, kteří si na Žižkově, středisku samostatného politického a soudního okresu, vyřizovali své úřední záležitosti. Nejstarším žižkovským hotelem je dnešní hotel Ariston. V roce 1889 jej vystavěl podnikatel staveb Holovský. Roku 1890 hotel koupil karlínský hostinský Jan Suchý. Po dvaceti letech změnil hotel Suchý své jméno na hotel Tichý. Jeho novým majitelem se totiž stal hostinský Vincenc Tichý, který v dvacátých letech přistavěl dvorní trakt s velkým sálem, který v minulosti žil bohatým společenským životem. Počátkem devadesátých let se v něm konaly schůze zastupitelstva městské části Prahy 3. V devadesátých letech minulého století byl hotel rekonstruován při zachování původní architektury historické části budovy.
a
Hotel Tichý, dnes opět hotel Ariston
a
Zcela však jistě v té statistice nebyl uveden onen kongres, který se v ten čas konal v Praze, a to v hotelu Ariston na Žižkově, kde se odjakživa scházela dobrá společnost, před válkou (první světovou) dokonce i anarchisti; za první republiky - kdy se politika uklidnila a policie vzala pod svůj dozor bolševiky - hotel Tichý se stal místem různých schůzí a tanečních věnečků, přičemž ani na chvíli neztratil svou dobrou pověst hodinového hotelu. Když sem dnes zcela neočekávaně vstoupil pan Lebovič z Krakova a když se usmál na hluboce skloněného pana vrchního Patejdla, blýsknuv svým neodolatelným zubem, v němž měl zasazený briliant, bylo o tom rozhodnuto. Na udivenou otázku vrchního Patejdla: - Že by bylo nějaké tóčo, pane Lebovič? odvětil: - Žádné tóčo, proše pana, bude tu kongres! Protože pak profese pana Leboviče byla známá jak panu Patejdlovi, tak i jiným osobnostem, bylo jasné, že to bude kongres nejnóblejších členů galérky, kasařů. Takže pohoštění má mít vyšší úroveň, jestli se nemýlím, špitl pan Patejdl. Ano, ale hlavně bude mít pracovní náplň, kuba i viržínka, a šampaňské, protože všistko druhé je svinstvo, panie Patejdle! usmál se opět pan Lebovič svým neodolatelným briliantem. A dámy? informoval se věcně pan vrchní, aby pak během jednání už nerušil. Nie, kobiety nie. A když, tak až potom ... Ale pro mě, panie Patejdlle, ojednejte Černou Máry. Privátně. Pan Patejdl se poté šel informovat k vrátnému, pod jakým jménem se pan Lebovič zapsal, a když spatřil, že pod svým vlastním, ustrnul: - Jo, tak tohle bude něco vážnýho. Pamatuj Ferdo, že přijedou ještě dva nebo tři takoví sekáči, jako je on! A šel hlásit panu řediteli Vincenci Tichému, vnukovi původního majitele hotelu Tichý, že je třeba objednat opravdu šampus a ne jej udělat narychlo z bílého vína, litr za dvacet korun v Delvitě v krabici a pár lžic cukru, což se dělává, když je kasařské tóčo, protože kasaři rádi pijou to, co má říz a ramuje správně žaludek, zesláblý vězeňskými praženkami. A policie? řekl tiše pan Vincenc Tichý, který musel být dobrý na obě strany. Hlásil se svým jménem, takže je na něj policie krátká. Týž den večer přicestoval pan Meyer z Vídně, jemuž se muselo běhat pro pivo s extra džbánkem k Procházkovům, protože jiné pivo nepil, ale dával tisíc korun spropitného, takže ho pivo stálo jako šampaňské a o to šlo. A taky se přihlásil na své jméno, přičemž jako zaměstnání uvedl: obchodník. Co bych za to dal, vzdychal pan vrchní Patejdl, kdybych tušil, oč jde! Tohle není samo sebou, na mou duši, on mně tu chybí už jenom ten černej Talián. Nechyběl dlouho; pan Maglio z Milána se dostavil ráno a hned si objednal na pokoj signorinu. Pan Patejdl lomil rukama a v duchu si říkal, že je v nebezpečí určitě korunní poklad svatováclavský, od něhož má, jak známo klíče sedm pánů, především pan arcibiskup Vlk. Dal vysmýčit zadní salónek a osobně dohlédl, jestli žebřík, jímž lze ze salónku přejít na střechu a zmizet ve vedlejším bloku, je v pořádku. Leč nebylo ho potřeba, kongresmani se chovali řádně a policie nezakročila, protože nebylo jednak proč a jednak neměla o ničem ani ponětí. Pan ředitel Vincenc Tichý, pan vrchní Patejdl i vrátný Ferda si oddychli, když kongres skončil a kongresmani odjeli. O tom, že byl pan Maglio z Milána v České republice a v hotelu Ariston v Praze na Žižkově, nevěděl téměř nikdo. Pan Maglio z Milána měl soudem vysloven desetiletý zákaz pobytu v České republice. To se v hotelu Ariston vědělo. A vědělo se rovněž, že stejný zákaz pobytu má pan Maglio, soudem v Grenoblu, vysloven i ve Francii. To věděli v hotelu Ariston snad všichni zaměstnanci, od panů inspektorů ze "Čtyřky". Páni inspektoři Bouše a Brůžek chodili do hotelu Ariston na pivo. A pan inspektor Mrázek se v tu, tu a tam také objevil. A pan rada Vacátko? ... Ten byl rodák přímo ze Žižkova. Nikdo nevěděl jakého přechodu do České republiky a z České republiky při své cestě pan Maglio použil. Vědělo se jen, že pan Maglio přijel osobním vozem, sám a bez řidiče. To bylo jediné, co bylo zcela jisté. Že byl pan Maglio v Praze se nakonec stejně provalilo. Černá Máry nemlčela a všechno vytroubila, včetně inkognita pana Maglia. Věděla to od pana Leboviče. Pan Lebovič nemlčel a v posteli promluvil.
a
Večer se Franti ubytoval v hotelu Grenelle Paris Tour Eiffel na 140, boulevard de Grenelle.
a
Pan rada se zapsal v tomto hotelu již dopoledne ...
a
... a právě odcházel na večerní procházku.
a
Pařížského policejního prefekta zdržel případ Ernest de Rossi a spol., respektive ...
a
a
Funes hitler
a
a
a
V hotelu Grenelle Paris Tour Eiffel se oba pánové zdrželi téměř do vánoc.
a
a
Před odjezdem z Paříže zašel pan rada do Louvru. Když stál před obrazem Mony Lisy, díval se pozorně na její úsměv. Vzpomněl v koutku srdce na slečnu Elsu v hotelu Grenelle Paris Tour Eiffel, na své zakolísání i prohlédnutí a řekl: "Řekl bych, že ta ženská se proto tak usmívá, že toho moc ví. Jo, člověk," pomyslel si pan rada, "vždycky musí vědět o něco víc než ti druzí, aby se mohl usmívat!"
a
V duši pana rady se rozklenula duha míru, a pan rada kráčel adventním podvečerem a na klobouk a na kabát se mu snážely lehké sněhové vločky.
a
Měl již vybráno a byl již rozhodnut. Hned zítra pro něj ke zlatníkovi zajde a ten náhrdelník s naušnicemi Márince hned koupí.
a
Jsou k němu i dvoje krásné pánské hodinky. No, nekupte to!
a
Pan rada a Franti se znali, ale bylo to štěstí či náhoda. Franti pana radu v Paříži tehdy nepotkal. Setkali se až později, ale Franti měl opět štěstí. Pan rada Frantiho neviděl.
a
"Stalo se to mezi Kařezem ...
a
a
Pan rada jel v Západním expresu z Paříže do Prahy a seděl v kupé u okna, po směru jízdy vlaku a Franti jel zrovna v onu dobu okolo do Prahy, v osobním voze. A seděl na místě spolujezdce. A za viaduktem směrem na Prahu, kde k tomu setkání došlo, je ostrá zatáčka vpravo a pak je ten železniční násep a vlak chvíli viděl. Pak železniční trať odbočuje doprava a po chvíli vlak mizí. Přes železniční zastávku Cerhovice, která je vlastně jen boudou v poli a od obce Cerhovice hodně vzdálená, vede pak železniční trať na Hořovice.
a
Šetřením bylo pouze zjištěno, že ještě téhož dne přijel ...
a
... Franti do Vyškova!
a
Pan rada vzpomněl na kongres policejních radů v Turíně, krásném městě Piemontu, na soutoku řek Dora Riparia a Pádu, na úpatí Alp ... Páni inspektoři - Bouše, Brůžek a Mrázek tomu rozuměli. Pan rada a jeho paní Márinka neměli děti ...
a
a
"Víte pánové," ozval se pan rada po chvíli. "On ten spisovatel, ten Jiří Marek, ten panečku lidem rozuměl. A, pánové, je dost možné, že ty jeho knihy byly přeloženy i do mnoha světových jazyků..." Pan inspektor Mrázek potáhl ze své dýmky a prohlásil: "Víte, pane rado, já myslím, že je to podobné jak s tou knihou toho spisovatele, toho Jaroslava Haška. Toho jeho Švejka zná v Praze snad každý a znají ho prý i ve Vídni. Říkal mi to nedávno pan Vilímek-pražský knihkupec." "Věci veselé i vážné, pane rado, obojí přece odnepaměti tvoří tu absurdní frašku, kterou je nám dáno žít," vložil se do hovoru pan inspektor Brůžek. "Nejsou to, pánové, moje slova. Jsou to slova profesora Hevelocha" dodal ještě pan inspektor Brůžek na vysvětlenou. "Víte pane rado," řekl pan inspektor Bouše. "Myslím, že by za tím mohl být skutečně profesor Heveloch. Zatím se to zcela vyloučit nedá. Uznávaný odborník doktor Vejvoda ho bude jistě znát. Však on ten Hašek se o něm, ve své knize, rovněž zmiňuje." "Pane rado," ozval se pan inspektor Mrázek. "Na případ té vraždy si vzpomínám. Bylo to na Moravě, krátce před světovou válkou. Případ se tehdy dostal až do Vídně a profesor Heveloch byl tehdy k tomuto případu povolán."
a
"Ano, to je pravda, pane rado,"  říká doktor Vejvoda.
a
a
Nějaký Jaroslav Roháček, z Velkého Meziříčí, měl pronajatou louku od pana hraběte Harracha. Malý, skrčený člověk, u kterého nějakou náhodou vykopali na té jeho pronajaté louce kostru a soudní lékaři uvedli, že kostra byla zavražděna nějakým tupým předmětem do hlavy před čtyřiceti lety.
a9f565f778_66683006_o2
a
Bazírovala na tom tehdy celá rakousko-uherská lékařská komise soudních znalců. Nájemci, inkriminované louky, tomu Roháčkovi, bylo tehdy dvacetdevět let. Prokázal to křestním listem, výtahem z matriky, domovským listem, školními vysvědčeními, vůdčím listem na motorová vozidla a snad ještě mnoha dalšími doklady a dokonce i svědeckou výpovědí jisté svědkyně Šmídové-porodní báby ve Velkém Meziříčí, která byla jeho porodu přítomna, ale nic mu to tehdy nebylo platné, byl nakonec odsouzen a proseděl ve vězení celou světovou válku a na soudní lékaře a na rakousko-uherskou společnost úplně zanevřel: Známý je jeho výrok z restaurace hotelu Horácko, ve Velkém Meziříčí po vyhlášení republiky Československé: ...
a
a
A ten Roháček, pane rado, to byla tehdy jen špička ledovce.
a
a
Doma už čekaly na pana radu další případy.
a
a
Ale to jsem odbočil, zpět k našemu příběhu ... Bylo již ráno, krátce po osmé hodině a ubíhající krajinu za oknem jsem již důvěrně znal. Jel jsem tudy mnohokrát. Byl to podivný sen. Trvalo hezkou chvíli, než jsem se ze svého "nočního" zážitku vzpamatoval. Ještě nikdy se mi nic takového nestalo. On to vlastně žádný "noční" zážitek nebyl. Stalo se to už nad ránem. Vlastně, a to v celém "případu" bylo jediné, co bylo objasněno a co bylo už teď zcela jisté, stalo se to ve dne. Druhý den jsem se zmínil o svém snu u oběda svému známému. Panu profesorovi. To jsem neměl dělat. Hned se toho chytil a nic neponechal náhodě. Hned se ptal, co jsem v Bologni dělal? Zda jsem nebyl nevyspalý? Hladový? "Byl jsem v Bologni na večeři se svým kolegou z university," to jsem panu profesorovi řekl. A zda jsem nebyl po alkoholové opici nebo pod vlivem léků? "Dvě piva jsem v Bologni po večeři měl," byla moje odpověď. "A léky?" hned chtěl vědět pan profesor. "Vzal jsem si prášek na spaní. Těsně před odjezdem z Bologne. Jel jsem sám v uzamčeném oddílu první třídy lůžkového vozu EN 234 Allegro Tosca, Bologne do Vídně. Cesta trvá deset hodin a dvě minuty. Co by se mi v nočním mezinárodním expresu mohlo přihodit?" byla moje odpověď. Na to pokrčil pan profesor rameny. "Je toho mnoho, co by se stát mohlo a zcela vyloučit se nedá vůbec nic. Ale, snad? Snad by se nic stát nemělo," byla jeho odpověď. A na všechny jeho další otázky jsem odpovídal záporně, nebyl jsem si vědom ničeho mimořádného. Nakonec mě profesor nepotěšil úvahou o tom, že v předchorobí schizofrenie, někdy i delší dobu před jejím zjevným začátkem se někdy objeví tzv. paragnomen - projevy, zážitky a chování, vybočující z rámce povahy dotyčné osoby. V tomto případě by... Tomu rozumí jen odborník, není to pro neodborníka. Neodborníkovi nepřísluší toto posuzovat. Pan profesor mě však potěšil, že schizofrenie nemusí po paragnomen vždy vypuknout a že může být izolovanou událostí. Zkrátka a dobře pan profesor se věci chytil a už ji nepustil. Nasadil na mě celý štáb svých odborníků a musel jsem absolvovat různá vyšetření a pan profesor si vypůjčil moji zdravotní dokumentaci. Snad od dětství ji měl. Nevím kde ji vzal. Všechno to doma po večerech prostudoval a sehnal si ještě další informace. A až si byl zcela jist, tak mě vyhledal a pak mi to řekl: "Jste zcela zdráv. Byl to stres, dlouhodobá a nadměrná zátěž neúnikového charakteru. Projevilo se to takhle. Byl to jen sen," byl jeho závěr. "A co alkohol, který jsem v Bologni požil a lék na spaní, který jsem si v Bologni vzal?" hned jsem se pana profesora ptal. "Nebyla zjištěna žádná příčinná souvislost," byla jeho odpověď. "Mohlo se to stát už i bez toho. Pokud by se nestalo tohle, mohlo se stát už něco jiného. Dobře to dopadlo," byla jeho odpověď. Pan profesor byl uznávaná a respektovaná kapacita ve svém oboru. Nejen ve Vídni, ale i ve světě. Jeho závěry byly stoprocentní. "Musíte vysadit. Dnes jsou již otevřené hranice. Jeďte za dětmi do České republiky a k příbuzným do Turína. Vemte si volno. Jeďte někam k moři. Třeba znovu do Itálie. Máte přece Itálii tak rád. Udělejte si volno, dovolenou," byla jeho odpověď. Pan profesor měl pravdu. Nakonec jsem to tak udělal. Rovnou z university jsem jel na letiště do Schwechatu a letěl do České republiky. Za dcerou a za synem. Neměl jsem u sebe vůbec nic. Jen cestovní doklady a platební kartu. A na účtě necelých padesáttisíc euro. Snad mi to bude v České republice stačit. Koupím si vše potřebné po cestě. Co jsem potřeboval, hned jsem si pak koupil v Praze-Ruzyni. Nebylo toho mnoho. Za tři dny jsem z Prahy letěl na týden do Turína a pak ještě na pár dní na Sardínii. Pardon, na Sardínii jsem vlastně neletěl. Na Sardínii jsem jel vlakem, z Turína dolů k moři, do Janova a pak trajektem, do Tórres. Viděl jsem západ i východ slunce na moři. Moc mi to tehdy pomohlo. Slunce, moře, vzduch, vůně mořských ryb, cibule, česneku, paprik, rajčat... Olivovníky a pínie. To bylo přesně to, co mi chybělo. Chyběla mi Itálie. Chyběl mi Turín a Sardínie. A já vůl jsem na to sám nepřišel. Potřeboval jsem k tomu celý tým celosvětově uznávaných odborníků. Nebyl by to pan profesor a odborník, kdyby to neřekl závěrem, bylo to zcela jasné, bylo to řečeno pro forma: "Ale na alkohol a na léky pozor!" Nebyl by to skutečně on, kdyby tohle neřekl: "Jste zdráv a příčina Vašeho problému byla jinde."
a
a
Sen je ochrana organismu. Ochrana duše. "V noci se duše ve snu vyblázní a přes den dá už pokoj. Pokoj vám všem po celý život," nejsou to moje slova. Jsou to slova pana profesora. Těžko jsem tomu mohl uvěřit, ale pak profesor byl zcela nezávislý odborník a věnoval mi nmoho svého pracovního i osobního času. Byly to jeho konečné závěry a závěry dalších odborníků. Co jsem mohl dělat? Vůbec nic. Musel jsem tomu uvěřit. Nic jiného mi taky nezbylo. Bylo to tak, musel jsem to sám nakonec uznat. Z počátku jsem měl za "zlé" panu profesorovi, že tolik odborníků do mého "případu" zatáhl. Co je komu do toho. Co je komu do mých snů. Nakonec jsem panu profesorovi odpustil. Myslel to se mnou dobře. Bylo to tak, musel jsem to sám nakonec uznat.
a
Pan profesor nalil dvě skleničky. Jen na přípitek. "Na zdraví!" a pak jsme si ťukli. Bylo to víno z České republiky. Rosa coeli. Frankovka. "Věci veselé i vážné. Obojí přece odnepaměti tvoří tu absurdní frašku, kterou je nám dáno žít." Nejsou to opět moje slova. Jsou to slova pana profesora.
a
Pěkný den, pěkné sny ...
1904da20fb_66828283_o2
... a klidný a pohodový čas akventu.
a
Odkazy:
a
Prof. MUDr. Antonín Heveroch
(19.1.1869 Minice - 2.3.1927 Praha)
Psychiatr a neurolog. Zakladatel a budovatel české psychiatrie.
a
"Byl to neobyčejně pořádný člověk. Na svém pracovním stole měl všechny psací potřeby pravidelně srovnány ke kolmici. Chodil rychle, často s rukama založenýma na zádech a hlavu měl schýlenou k jedné straně. Rád si zapálil cigaretu a po francouzském způsobu ji při mluvení nevyndával z úst," říká o téhle osobnosti jeho žák profesor Vondráček.
a
Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.
(23.2.1895 Praha - 10.5.1978 Praha)
Přední český psychiatr. Je autorem asi dvěstědvacetipěti studií a knih, z nichž zřejmě nejznámější je jeho práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti.
a
Pavel Hartl "Psychologický slovník" Vydal Jiří Budka - Praha 1993, 1. vydání
Stres (v psychologii) - nadměrná zátěž neúnikového druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k poruše adrenokortikálních funkcí a k psychosomatickým poruchám.
Biologickou reakcí na stres je adaptační syndrom, který zahrnuje tři stupně:
1. poplachovou reakci ve fázi šoku - obranné mechanismy začínají pracovat
2. stupeň odolnosti - dochází k adaptaci na zátěž
3. vyčerpání - projevující se selháním adaptivní reakce. Celkový důsledek tohoto syndromu se projevuje jako změna tělesných procesů, při nichž energetické zdroje normálně uchovávané jako rezervní se spotřebovávají pro takové funkce, jako je zažívání nebo anabolismus; jde o "boj těla za obnovu sebe samého," ukončení výdaje adaptační energie, která je spotřebována až k limitu
a
Jiří Marek Panoptikum Města pražského, Československý spisovatel, Praha 1979, vydání první. Ilustroval Kamil Lhoták.
V knize jsou tyto příběhy:
Funus
to nejsou jen pompes funébres, ale příběh bezmála dobrodružný, podle přísloví, že "není funus jako funus".
Děvče od vody
se mohlo stát hrdinkou vorařské písničky, kdyby se nestalo hrdinkou kriminální zápletky.
Balada hokynářská
má vše, co správná balada vyžaduje: spád, smutek i nebožtíka. Policie si však přeje, aby především měla pachatele.
Pan rada v Paříži
a
byl jenom krátce, nicméně dokázal, že česká rozšafnost není ani v mondénním světě k zahození.
Potkat anděla
se nepovede každý den, ale věříme-li, že lidé jsou v podstatě dobří, není to zase tak zcela nemožné.
Čaire, laková krabička na čaj
je věcička drobná leč krásná. Zatímco lidské srdce bývá veliké, leč proradné.
Letní přeháňka
čistí vzduch, ale promočí až na kůži, takže určit pachatele je pak velmi obtížné.
Atentát na ministerského předsedu
dokazuje, že víc záleží na tom, v jaké posteli člověk líhá, než na tom, zdali se něco opravdu stalo nebo ne..
a
a
Maxe jsem tehdy ještě neznal, respektive jsem s ním tehdy ještě o tomhle případu nehovořil, ale vím to zcela jistě: Zjištěno a prokázáno nebylo tehdy v trestním řízení vůbec nic, jak bylo později v přezkuném řízení, ve smyslu zákona č. 119/90 Sb. o soudní rehabilitaci, konstatováno Okresním soudem ve Vyškově o jedenáct let později a neprávem odsouzený mladý muž byl ostudné obžaloby, okresní prokurátorky ve Vyškově doktorky Pilátové, v roce 1994 zproštěn a zcela rehabilitován (okresní prokurátorka doktorka Pilátová v době jeho soudní rehabilitace již nežila, ale menší "problém" se i přesto tehdy ještě vyskytl). Řeknu vám jen to co vím ze svého informačního zdroje, ale není toho mnoho: V době kdy mladý muž do singl kupé nočního mezinárodního expresu  Roma-Termini - Wien-Südbahnhof na nádraží v Bologni nastupoval to již věděl. Pokud vše dopadne opět na výtečnou nepřijede druhý den ráno do Vídně jako italský občan inženýr Giorgio Bottini, ale jako rakouský občan profesor Georg Rohacek. Ke změně jeho identity došlo na italsko-rakouské hranici a vše se dělo na profesionální úrovni. A už jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti dodejme, že Franti Maglio při své zahraniční cestě použil celkem dvě osobní identity, respektive celkem dva cestovní pasy dvou evropských svobodných republik. Záleží jen na něm, zde ještě někdy k tomuhle další informace poskytne či snad je i zveřejní. Domnívám se, že tomu tak ale nebude!
a
www.brna.cz
Kromě jména a příjmení nebyly v jeho pase změněny žádné jeho osobní údaje. Rovněž shodná byla i fotografie. Potřebný počet fotografií byl zhotoven ve fotoateriéru zde, vpravo na obrázku.
a
a
Pokud jen trochu můžete, nechte si prosím shora uvedené informace jen pro sebe. Rodiče shora uvedeného muže o případu, který se odehrál v Brně a ve Vyškově, dodnes nic nevědí. Až poslední den se mladý muž ve Vídni svobodně rozhodl.
a
Buon viaggio! Glückliche Reise! Bon voyage! Good speed!
šipka do leva
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010