Kniha mého srdce (TOP 12) - III. část

7. listopadu 2009 v 3:56 | Jarda, Šárka |  11/2009
... Jaroslav Hašek ...
a
  ... Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války ...
... Poslušně hlásím ...
"Každé zapírání ztěžuje přiznání a naopak." Josef Švejk
... "Jesus Maria, es stimmt nicht!" (Kadet Biegler při srážce s realitou) ...

... Bez Švejka a bez legrace ...

... Část životních osudů Švejka je soustředěna do příběhu jedné jediné setniny jednoho z více než čtyřiceti na frontu vypravených pochodových praporů jednoho c. a k. pěšího pluku, časově ohraničená zhruba osmi měsíci ve čtyři roky trvající válce. Pěší pluk č. 91 skutečně existoval, a války, jako ostatně všechny pluky, prapory a oddíly rakousko-uherského vojska, se aktivně zúčastnil od samého začátku až do konce. Dějiny tohoto pluku, narozdíl od jiných útvarů, po válce vydány nebyly, třebaže pokusy o přinejmenším dílčí zpracování existují. Vzpomínky pamětníků se objevovaly v různých sbornících a časopisech, novinách a dokonce i v rozhlase; útržky z válečných dějin vycházely (spolu s válečnými zápisky příslušníků budějovického zeměbranného pěšího pluku č. 29) od roku 1926 v Českých Budějovicích v sešitech (Böhmerwald´s Söhne im Felde) a ve formě periodického zpravodaje (Mitteilungen der "Böhmerwald´s Söhne im Felde"). Přehled o bojových akcích 73. pluku (Max Ritter von Hoen: Geschichte des ehemaligen Egerländer Infanterie-Regiments Nr. 73, Wien 1939). Celkový přehled pohybu 91. pluku na bojištích od Srpska až po Itálii podává příloha I. ke zprávě o činnosti pluku po vzniku ČSR, kterou si vyžádal generální inspektor čs. armády J. S. Machar (VHA, fond GI, karton 40, 44 5/1); ve Vojenském historickém archivu jsou uloženy i osobní spisy Čenka Sagnera a Rudolfa Lukase. Jsou tam i česky rukou psané Válečné dějiny č. a k. pěšího pluku č. 91, které končí slovy: "Kdo přeje sobě dalších informací neb zpráv něchť obrátí se na kapitána Lukase do čs. armády přijatého nebo on byl pověřen úkolu tomu by sepsal veškeré hystorie (je tam "y") pluku č. 91. Bohužel při státním převratu nedostalo se nám do Čech vše co pluku náleželo a ani deníky plukovní a záznamy, které již skorem provedeny byly." Jak vypadal takový jeden den na frontě, v době kdy nás Švejk vlastně již opouští a kdy se pluk probojoval až k Sogalu. Uvádíme bez jakýchkoliv úprav: "25.7. u Sogalu vše se shlukovalo k prudké srážce. Duch lidí i světa byl zatížen stoupajícím napětím. Oblohu zakryly těžké mraky. Celým prostorem dýchala předtucha katastrofálního výbuchu. Tajemná, zdrcující síla chvátala odkudsi zdaleka. Ve 4 hod. odpoledne vyraženo k útoku. Peklo opanovalo nebe i svět. Oheň na zemi i v oblacích. Nebylo k rozeznání co jest blesk a co ohnivý šleh střely, explose granátu či šrapnelu. Rána na ránu. Řval hrom a burácela děla. Běs zkázy výskal, skučel i vyl a spit rozkoší zlobného ničení proháněl se v chumlech zvířených mračen nad hlavami bijících se mass. Setnina za setninou opouštěla kryty a v řetězech pádila pekelnou bouří. Déšť bičoval a kule srážely. III. prapor prodělává těžké chvíle. Kadet v záloze Siegl František prvý skokem v před do otevřeného pole. Mužstvo za ním jako vzkypělý roj. "Ku předu hoši!" volá, ale smrtící kule přerve mu další povzbuzující slova. Ale "hoši" jdou přes jeho mrtvolu dále. Ale rozvážný velitel praporu Sagner poznává, že v tomto seslabeném stavu se svým praporem k Hurá přejíti nemůže a proto dává rozkaz zakopati se. Svobodník 5. polní setniny Matěj Taninger těžce raněn zůstává v rojovnici a bolestí zkřivenými ústy volá: "Hoši, nezapoměňte, že jste jedenadevadesátníci!" Stmívá se, tisíce ohníčků a ohnivých křivek prosvítá polotmou. Vlahý vzduch čpí kouřem požárů a střelného prachu." ...
... Foto: archiv autora ...
... Prababička strýčka Jaroslawa a tedy naše praprababička Olga se narodila v pátek 17. listopadu 1889 ve Štěpánově nad Svratkou (narodila se v témže roce, kdy na loveckém zámečku Mayerling nedaleko Vídně zemřel dne 30. ledna korunní princ Rudolf Habsburský, syn císaře a krále Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské-Sisi, respektive kdy se korunní princ Rudolf Habsburský, nejjasnější potomek nejstarší křesťanské a údajně "vyvolené" dynastie a budoucí císař z boží milosti a apoštolský král Uher, dopustil vraždy a následně spáchal sám sebevraždu a kdy se rovněž v hornorakouském městečku Braunau am Inn narodil dne 20. dubna Adolf Hitler, pozdější národně socialistický politik, diktáror a ideolog nacismu, který se dne 30. ledna 1933 v Německu chopil moci a jehož politické působení vyvolalo další světovou válku (tentokrát válka už pořadové číslo měla) ...
... Foto: archiv autora ...
... S pradědečkem-prapradědečkem Viktorem, rodákem z Brna strávila první společné vánoce v roce 1906 ...
... Foto: archiv autora ...
... Pradědeček-prapradědeček Viktor jí tehdy věnoval knížku vázanou v černé kůži a opatřenou řetízkem. Je to modlitební kniha a prababička-praprababička Olga ji měla celý svůj život. Mimo jiné pradědeček-prapradědeček Viktor do knihy vepsal i tohle: "K úpomince na naše první vánoce Tobě věnuje Tvůj Viktor. V Brně 24/12 1906," a na druhou stranu ještě napsal: "Jen pomocí Boží dosáhneš cíle tvého života, co nevěsta, manželka i matka. Povznes Tvůj duch a Tvoji duši k němu, on Tě neopustí. Viktor." Pradědeček-prapradědeček Viktor byl kapelníkem a mimo jiné hral i na svatbě belgické královny a po vypuknutí světové války, tehdy ještě pořadové číslo neměla, odešel na frontu a z fronty se domů již nikdy nevrátil a prababička-praprababička Olga zůstala sama doma se dvěmi malými dcerami. Na frontě tehdy padl i její bratr Jaroslav. Prababička-praprababička Olga se samozřejmě již pátku 17. listopadu 1989 nedožila, ale dožila se přesto, v poměrně dobrém zdraví, vysokého stáří a až do konce svého života měla zájem o to, co se děje doma i ve světě. Byla účastnicí událostí téměř celých tří čvrtin minulého století. Zemřela 30.10.1973 a pamatovala skutečně mnoho světových událostí, které se za dobu jejího života staly. Vlastně pamatovala všechny události, o kterých jsme zde hovořili. Doufejme, že jsme se jako Češi v roce 1989 již definitivně zbavili jařma kolektivistického panství a vrátili se opět zpět do skupiny zemí vyznávajících zásady evropské civilizace ...
... Zleva: fašismus, komunismus, nacismus. Nebrat ani jedno, ani druhé, ani třetí! ...
 ... Foto: archiv autora ...
... Humanismus - orientace na hodnotu člověka, jeho práva na štěstí, svobodu, osobní rozvoj a uplatnění; šířejí láska k člověku ...

... A všechny události od konce (první) druhé světové války do pátku 17. listopadu 1989? ...

... Nejsou předmětem našeho pojednání. Podle názoru strýčka Jaroslawa je poválečný (po roce 1918 i po roce 1945) vývoj Československa důsledkem událostí minulosti a v událostech minulosti lze především spatřovavat hlavní příčinu. Minulost nelze již zvrátit. Lze jen učinit vše pro to, aby se neopakovala, třeba zase v nějaké jiné podobě.. Učme se z historie! Nejsou to naše slova, nejsou to ani slova strýčka Jaroslawa a nejsou to slova ani pana profesora. Nevíme kdo je první řekl, ale víme jedno. Strýček Jaroslaw není milovníkem tlustých čar za žádnými událostmi minulosti, pokud se člověk s nimi bezezbytku nevypořádá! "Základy postavené na písku a domeček spadne.," tak to říká. "A kdo za to pak může?" Laskavý čtenář může spekulovat. My už to víme. Strýček Jaroslaw nám to řekl: "Učte se z historie. Jen tak zjistíte kdo jste, odkud přicházíte a kam jdete!" A ta skvělá myšlenka, ráj na Zemi? "Pěkná volovina. Pokud nemáte ráj ve svém srdci, nenajdete ho nikde na světě! "Nejsou to naše slova, jsou to slova strýčka Jaroslawa a ten je má od... To nám strýček Jaroslaw neřekl, nechává si to zatím jen pro sebe. Máme ale podezření a jsou tu určité indicie ...
 ... Buď je za tím pan Jan Amos Comenius z Nizozemí či někdo jiný ...
 ... Namísto toho hovořil strýček Jaroslaw o jakési  historické a právní kontinuitě. A pak ještě řekl ...
a
... Chytrému napověz a hloupého trkni! ...

... Jo, 30. leden 1889! Jo, 30. leden 1933! Aneb historka k zamyšlení ...

... Jak hluboko a na jak dlouho se "záhadná" smrt korunního prince Rudolfa v onen ponurý den 30. ledna 1889, ona "tragédie na lovekém zámečku v Mayerlingu" spojováná s mnoha asociacemi, vtiskla do hlav lidí, ukáže tato skutečná událost. Odehrála se po skončení celosvětového požáru, který ve své zločinecké posedlosti rozpoutal rodák z Horních Rakous, narozený necelé tři měsíce po smrti císařova syna ...
... Psal se 30. leden 1946. Několik zraněných válečných zajatců mrzlo v baráku, kde táhlo. Pohled jednoho z nich - pocházejícího z Čech, z Moravy či ze Slezska - padl na černou tabulku, na níž zajatci den co den křídou naškrábli datum. Jeho spoluvězňové byli ze severního Německa, jenom starý důstojník-major pocházel z Rakouska. Ten právě v místnosti nebyl. Zajatec - pocházející z Čech, z Moravy či ze Slezska - se odvážil pokusu: "Pánové," řekl, "až teď vejde major, zeptám se ho, jaké je dneska výročí. Přesně vím, co odpoví, ale to žádný z vás neuhodne!" Němci pohledli na tabulku s datem. "Jo, 30. leden, to se Hitler chopil moci!" Spoluvězeň - pocházející z Čech, z Moravy či ze Slezska - mávl rukou. "Ale kdepak, to dávno major zapomněl a ani ho to nezajímá. Řekne úplně jinou událost." Když se major objevil ve dveřích, spoluvězeň - pocházející z Čech, z Moravy či ze Slezska - ukázal na tabulku a poznamenal: "Památný den!" Major bez zaváhání odpověděl: "Jo, 30. leden. Mayerling! Korunní princ Rudolf..."

... A úplná tečka na závěr (nebo otazník?) ...

a

... Čtenářka jedněch z našich dnešních snad i na přitažlivosti zemské nezávislých novin si onehdy v dopise redakcí otištěném povzdychla: "Kdy už konečně přestaneme být národem Švejků!" Vážená paní, která Švejka pravděpodobně nečetla a nebude tudíž bohužel číst ani toto na internetu, ale přesto: nechť je ujištěna, že my bychom, já, moje sestra Šárka a snad i náš strýček Jaroslaw, zde rádi přispěli k naplnění jejího přání, ale co vlastně ta paní chce? Mohla by svou tužbu alespoň malinko vyjasnit? A když jsme u toho - proč jí víc vadí Švejkové? ...
a
  ... Než například nevymírající množství poručíků Dubů! ...
... Do jednoho z domů v této ulici se prababička-praprababička Olga a pradědeček-prapradědeček Viktor nastěhovali jako do novostavby a odkud odešel pradědeček-prapradědeček Viktor na frontu první světové války, aby se domů již nikdy nevrátil ...
... První osobní automobil, který přijel do této ulice, byl osobní automobil hraběnky Vranovské, majitelky textilních továren v Brně. Byla to tehdy velká událost. Chybějící domy po levé a pravé straně ulice byly zničeny bombardováním za druhé světové války ...
... A ještě pohled z druhé strany ulice ...
... Laurin & Klement ...
... Řekl bych, že to v ulici vypadá, jakoby se tu za sto let až tak mnoho nezměnilo ...
... Jednou jsem měl tu čest a byl jsem ve stolní společnosti osmdesátéhosedmého kosmonauta světa a současně prvního československého, ale současně i prvního evropského kosmonauta Vladimíra Remka. Vladimír Remek je vůbec první kosmonaut na světě z jiné země než bývalého SSSR a USA. Bylo to v Plzni v restauraci U Salzmannů. Ať je to, jak je to, ale Vladimír Remek je první člověk v Evropě, který viděl Zemi z vesmíru a ze shora nejsou vidět hranice. Ze shora jsou vidět i mnohé jiné zajímavé věci, o kterých se mnohému z nás nikdy ani nesnilo. Toto prvenství Vladimírovi Remkovi nevezme již nikdo na světě ...
... Když v roce 1978 do vesmíru Vladimír Remek vyletěl byl jsem zrovna ve Vyškově v nemocnici. Měl jsem těžký zápal plic, ale už mi tehdy bylo trochu lépe. Již jsem se pomalu zotavoval, ale v nemocnici jsem byl tehdy ještě téměř do konce dubna. Byl tam s námi, v nemocnici na pokoji, i jeden starý muž, úplný dědeček, velký vypravěč a velký pamětník. Sestřičky mu říkali "ležák" a lékaři ho tam nechávali, aby nemusel doma topit. Žil již sám a jeho dvě dcery... Nevím, jak to u nich bylo. Tehdy byly velké mrazy a dědovi se domů z nemocnice vůbec ani nechtělo. Tak moc se mu v nemocnici líbilo. Byla tam tehdy také velká legrace a vyprávěly se různé příběhy. Však to sami zřejmě znáte a víte jak to v takových případech v nemocnici chodí. Zvlášť, když se sejdou samí srandisti. Od tohoto starého muže jsem se tehdy mnoho dověděl i z historie ...
... Například o atentátu na rakouského spolkového kancléře Engelberta Dollfusse, ke kterému došlo 25. července 1934 ve Vídni. Atentátník Otto Planetta byl rodák z Vyškova. To jsem třeba tehdy vůbec nevěděl a právě tam, od tohoto muže, jsem se to dověděl. O čtyři roky později jsem měl možnost uplatnit tuto znalost i v praktickém životě. Výborně se mi tehdy získaná vědomost hodila ...
... Let se uskutečnil ve dnech 2.-10. března 1978 a doba letu byla celkem 190 hodin a 18 minut... Společně s velitelem kosmického letu Alexejem Gubarevem startovali na kosmické lodi Sojuz 28 a pak přestoupili na kosmickou loď Saljut 6...
... Poštovní známky s portréty, shora uvedených kosmonautů, jsou unikátní i v tom, že československé poštovní známky s portéty žijících osob (mimo hlavy státu) se dosud nevydávaly ...
... Pátek 17. listopadu 1989 ...
... Na shora uvedeném obrázku je zachycen poručík Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák alias student Vysoké školy báňské v Ostravě Milan Růžička alias student druhého ročníku matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze Martin Šmíd ...
... Ve světě se za sto let změnilo mnoho ...
... Dr. Engelbert Dollfuss ...
 (4.10.1892 Tening - 25.7.1934 Vídeň)
... Rakouský spolkový kancléř (20.5.1932 do 25.7.1934) a představitel pravicově koaliční vlády. Pro jeho malou výšku a způsob jeho vlády, respektive pro jeho politické názory se mu posměšně přezdívalo "Millimetternich". Dal Rakousku klerofašistickou ústavu, v únoru 1934 krvavě potlačil odboj vídeňských dělníků a byl zavražděn nacisty, kterí se pokoušeli o převrat a připojení Rakouska k třetí říši ...
... Vídeň 25. července 1934 ...
... Hietzinger Friedhof se nachází ve východní části Vídně ...
... V noci z 11. na 12. března 1938 do země napochodovaly jednotky Hitlerovy armády ...
a
... A Rakousko se stalo integrální součástí nacistické třetí říše ...
... Minulost nelze ignorovat! ...
  ... Zkreslovat, popírat, zamlčovat či ještě snad jinak znásilňovat ...
a
...Později se to vymstí a může to mít absolutně nešťastné důsledky ...
... Otto Planetta ...
[2.8.1899 Vyškov - 31.7.1934 Vídeň (poprava oběšením)]
  ... Vrah rakouského spolkového kancléře doktora Engelberta Dollfusse ...




TOPlist
 


Komentáře

1 Dr. Gerhard Wolff Dr. Gerhard Wolff | E-mail | 12. února 2011 v 22:40 | Reagovat

Suche: Max Ritter von Hoen - Geschichte des ehemaligen Egerländer Infanterieregimentes Nr. 73

Dr. Gerhard Wolff
D-99096   Erfurt
Grimmstrasse 76
Tel. +49-3613735659

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010