Ještě jednou na plzeňské lékařské fakultě UK v Praze - "studentská máma".

26. listopadu 2009 v 14:52 | Markéta Čekanová-Jindrová, Šárka |  11/2009
a
Plzeňská lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

S cejchem zákona č. 231/48 Sb.

Dcera plukovníka Ladislava Nedbala, paní Olga Nedbalová, později Stiborová a ještě později... Paní Olga si nepřeje, aby bylo uváděno celé její jméno... A my její důvody chápeme...

Její životní příběh:

Paní Olga byla zatčena spolu s otcem 24. listopadu 1949. Za vinu jí bylo kladeno, že vlastního otce neudala. "Zač? Dodnes nevím," krčí šedovlasá a příjemná žena rameny. "Snad si mysleli, že nám doma otec svěřuje bůhvíco. Ale spíš potřebovali jen nový monstrproces." Doma v Klatovech zanechala paní Olga půlročního syna Ladislava a na tři roky zamířila vyměnit jeho milou společnost za cely v Písku a v Mladé Boleslavi. Ze skláren v Pardubicích se pokusila o útěk. Po deseti dnech skrývání ji ale chytili a z každý den dostala další rok. Za mřížemi, které jí doslova a do písmene vzaly život, strávila od dvaceti let deset a půl roku. Tatínka, který přežil německý koncentrák, umlátili v Leopoldově. Když se to dozvěděla jeho žena, ranila ji mrtvice a dál se nemohla starat o vnouče. Jeho výchovu převzala teta paní Olgy. Bohužel, ne nadlouho. Školní výlet na Hlubokou skončil tragicky: chlapec se utopil. "Nepustili mě z vězení ani na jeho pohřeb," pláče ještě dnes stará žena. Žena, která nikdy neslyšela své dítě říct máma, nepomáhala synovi s prvními krůčky a nebylo jí dopřáno nikdy vidět jeho rozzářené oči před vánočním stromečkem. "Byla jsem mladá, podmínky v kriminále jsem snášela přece jen lépe," mluví paní Olga už trochu klidněji. "I když nejhorší bylo vyšetřování. Tam mě mlátili hrozně. Ve vězení jsme dělaly práce, které pro lidi v civilu nebyly. Třeba jsme kopaly kanály. Největší oporou nám všem byly jeptišky, kterých s námi sedělo několik. V těch nejtěžších chvílích moc pomohly i mně," říká. Peklo pro mladou ženu skončilo v roce 1960 amnestií. Záhy se však ukázalo, že ji čekají další nepříjemnosti. "V Klatovech jsme měli dům, do kterého mě nechtěli pustit. Bydleli v něm komunisté. Nějaký čas jsem bydlela u tety. Pak mi někdo poradil, abych napsala na ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa), že mi pomohou," vzpomíná. Neměla co ztratit, a tak napsala. "Představte si, že přijeli, udělali v Klatovech cirkus a úřady mi musely v našem domě dát jednu místnost," líčí překvapivý zvrat. Pak se konečně na třicetiletou ženu, která měla zážitky hodné několika starců, usmálo štěstí. Seznámila se se svým druhým manželem, s nímž odešla nejprve do Chebu a později do Plzně. V Klatovech byla zaměstnána v koželužně, kde prala kůže v louhu. V Chebu našla práci u divadla a v Plzni vedla bufet na lékařské fakultě. "Byla jsem mezi studenty a bylo mi moc dobře," rozzáří se oči paní Olgy. "Když neměli peníze, dala jsem jim zadarmo kafe nebo čokoládu ke zkoušce." Občas se šla za někoho i přimluvit k některému zkoušejícímu a páni docenti na ni dali. "Studenti se mi svěřovali jako mámě," usmívá se žena, která pravý obsah toho slova vlastně nepoznala.
a

Josif Vissarionovič Džugašvili-Stalin

(21.12.1879 Gori - 5.3.1953 dača nedaleko Moskvy, ve 21 hodin 50 minut)

Když se zpráva o jeho smrti bleskurychle rozšířila po celé zemi, bylo nápadné, že se nikde neprojevila pravá radost. Kult osobnosti tohoto muže se vyšplhal do tak závratné výše, že k této pozemské a zároveň božské bytosti vzhlíželi straníci z nejhlubšího přesvědčení a ostatní lid přinejmenším alespoň z uctivého strachu. Pro lid byl očividně alespoň "symbolem pořádku". Podle toho byly také pocity obyvatelstva rozdílné a protikladné. Mnozí byli ohromeni a jiní - ačkoliv se to zdá nemožné s ohledem na nelidské zločiny, které tento muž spáchal, - v ulicích plakali. Po smutečních obřadech bylo tělo tohoto muže přeneseno do mauzolea na Rudém náměstí v Moskvě, kde měl po staletí ležet nabalzamován vedle Vladimíra Iljiče Lenina. Nikdo nepočítal s tím, že již brzy, po nemilosdrném odhalení nepředstavitelných zločinů, které tento člověk spáchal, bude tento muž-modla - "svržen z piedestalu" a jeho mumie již večer 31. října 1961 odstraněna z mauzolea. Za neomezeného vládnutí tohoto muže zemřelo na následky válek, hladomorů a dalších nepřestavitelných zvěrstev v Sovětském svazu na čyřicet miliónů osob.

Ale zpět k příběhu paní Olgy...

a
Paní Olga, tehdy Stiborová, se snažila rozsudku bránit. Marně. Měla udat vlastního otce, "věděla, ale nepověděla". Polehčující okolnost neexistovala, a to i přes to, že zákon číslo 231/48 Sb. říká, že člověk není povinen oznámit "trestný čin", pokud by tak vystavil nebezpečí sebe nebo osobu blízskou. V jiných paragrafech zase tento zákon připouští, že člověk může chránit přímé příbuzné.

Ze zamítnutého odvolání paní Olgy:

a
"Toto napadá výroky o vině i trestu a vytýká též porušení ustanovení o řízení, které by mohlo míti vliv na tyto výroky. Neprávem.
Odvolatelka má za to, že bezdůvodně zjistil soud první stolice její vědomí o velezrádné činnosti jejího otce obžalovaného Ladislava Nedbala a že tedy neprávem byla uznána vinou zločinem neoznámení trestného činu podle § 35, odst. 2 zák. č. 231/48 Sb.
Odvolatelce sice polehčuje její zachovalost a že jednala s ohledem na otce. Na druhé straně však jí přitěžuje, že věděla o velikém nebezpečí spojeném s velezrádnou činností jejího otce pro stát a nezakročila. Je tudíž trest jí přiměřený její vině.
Její odvolání jeko neopodstatněné bylo proto ve smyslu § 102, odst. 2 zák. č. 319/48 Sb. zamítnuto."
a

Výběr z titulů tohoto muže:

Velký vůdce
Velký vůdce sovětského lidu
Velký mistr smělých revolučních rozhodnutí a pronikavých změn
Velký kormidelník
Velký stratég revoluce
Velký přítel dětí
Velký přítel žen
Velký přítel potapěčů a běžců na dlouhé trati
Velký přítel kolchozníků
Velký přítel umělců
Velký génius všech dob a národů
Otec, vůdce, přítel a učitel

Ale opět zpět k příběhu paní Olgy...

Dne 6. října 1948 schválilo Národní shromáždění republiky Československé zákon číslo 231 na ochranu lidově demokratické republiky a zákon číslo 232 o státním soudu. Na této skutečnosti by nebylo nic výjimečného, pokud by právě na základě zákona číslo 231 a zákona č. 232 neputovaly v následujících dvou letech rozhodnutím státních soudů do kriminálů a na popraviště ...
a
Přesná čísla už asi historici nikdy nezjistí, ale odsouzených bylo přes čtvrt miliónu, popravených skoro dvě stě padesát a přinejmenším šest desítek lidí přišlo o život bez soudu. Trestní sazby se pohybovaly od osmi dnů až po trest smrti, peněžité sankce dosahovaly v krajním případě pěti miliónů korun a možná byla také například konfiskace majetku. Stovky lidí zahynuly v důsledku nelidského zacházení ve věznicích a lágrech, na následky úrazů anebo po dobře mířené střele, když se pokusili o útěk. Předkladatelem návrhu zákona č. 231 v Národním shromáždění byl tehdy komunistický poslanec a pracovník aparátu Komunistické strany Československa Jiří Hájek. O třicet let později podepíše Chartu 77 a stane se jedním z jejích prvních mluvčích.
a
Jiří Hájek
(6.6.1913 Krhanice u Benešova - 22.10.1993 Praha)
československý politik a diplomat, ministr zahraničí v době takzvaného pražského jara, který v srpnu 1968 protestoval v OSN proti sovětské invazi a později se stal  mluvčím již shora uvedené Charty 77.
a

Na památku těch, kteří trpěli ve jménu proklamovaných zítřků:

a

262 500 politických vězňů ve 180 táborech

100 000 občanů odvlečených KGB do Sovětského svazu

4 000 politických vězňů, kteří v komunistických táborech zemřeli

247 popravených po politických procesech

a
Komunismus je pro člověka zcela nevhodný nehumánní režim. Je uskutečnitelný snad jen v "nebi", kde jej nepotřebují nebo v "pekle", kde jej asi již mají! Laskavý čtenář může, ale také nemusí s mým názorem souhlasit!
a

Josif Vissarionovič Stalin - pomník v Praze

ve své době největší skupinové sousoší v Evropě. Stavba byla zahájena dne 22.12.1949 a pomník byl odhalen dne 1.5.1955 pod heslem "Svému osvoboditeli - československý lid".
Pražané tomuto pomníku říkali výstižně "fronta na maso".
a

Takhle to tehdy fungovalo:

" Den, měsíc, rok (zkrátka datum)

Bezpečnostní referent ONV v ...

Z příkazu krajského akčního výboru Vás žádám, abyste do dvou dnů vyžádali ode všech MNV v našem okrese seznamy státně a politických nespolehlivých osob. Tyto seznamy nechť jsou pořízeny trojmo a nám předány.

Dvouletce zdar!

A kulaté razítko Okresního akčního výboru v ..."
a
O devět dní později, dne 14.3.1953, zemřel v Praze i Klement Gottwald. Toho už známe a víme kdo to byl. Shora uvedení muži se odhalení pomníku tedy již nedožili. V měsíci listopadu 1962 byl pomník odstraněn.
a
a
Jezte ovoce. Je dobré a zdravé!
a
Pijte slivovice. Je dobrá a zdravá!
a
Plukovník Luboš Hruška
(20.7.1927 - 30.6.2007)
 zakladatel a tvůrce Meditační zahrady v Plzni-Doudlevcích
a

Meditační zahrada s památníkem obětem zla

a
Ilustrační obrázek k oné nehumánní době!

Zákon č. 231/1948 Sb.

ze dne 6. října 1948

na ochranu lidově demokratické republiky

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon má celkem pět hlav a sedmdesátdva paragrafů. Tento zákon podepsali:

Gottwald
Dr. John
Zápotocký
Široký, tiež za mninistra Dr. Clementisa
Fierlinger
Dr. Ševčík, tiež za ministra Dr. Šrobára
arm. gen. Svoboda
Dr. Gregor
Nosek
Dr. Dolanský
Dr Nejedlý
Erban
Plojhar
Ing. Jankovcová
Dr. Čepička
Kopecký
Kliment
Ďuriš
Krajčíř
Petr
Dr. Ing. Šlechta
Dr. Neumann
a
a

Alexej Čepička - Z vojína generálem - související video

a

Dnes již "historie"? Snad ano! Komunisté jsou milovníci tlustých čar. Tlustá čára a zase znovu a pořád dokola a o "ničem". O "ničem"? Ne, o nenávisti a nesnášenlivosti.

a
Nejvýše postavený člověk má však být sám o sobě spravedlivým
a přece člověkem.
Tato úloha je proto nejtěžší ze všech;
ano, nedá se zcela vyřešit:
z tak křivého dřeva, jako je to, z nějž je vytvořen člověk
nemůže být vytesáno nic rovného.
Příroda nám ukládá, abychom se k této ideji jen přibližovali.
Immanuel Kant,
Myšlenky k všeobecným dějinám ve světoobčanském smyslu, 1784

Odkazy:

Markéta Čekanová-Jindrová - S Cejchem zákona 231
Vydáno s finanční podporou Plzeňského kraje a Advokátní kanceláře Svejkovský, Kabelková, v.o.s., vydal Miloslav Krist, rok vydání 2008, vydání první
Archivní materiály a fotografie laskavě zapůjčili hrdinové příběhů a jejich rodiny, Archiv Ministerstva vnitra České republiky, Miloslav Krist a David Koura
Ostatní fotografie:
Markéta Čekanová-Jindrová, Roman Abušinov a Václav Trantina
Věž smrti - repro materiály KPV
Doplňující informace:
Muzeum III. Odboje Příbram
III. Odboj v Československu z pohledu hodnot EPP-ED (J. a S. Kratochvil a kol.)
Tajný prostor Jáchymov (K. Kaplan a V. Pacl)
Se štítem a na štítě (K. Lešanovský)

Anton Neumayer - Diktátoři v zrcadle medicíny
Z německého vydání "Diktatoren im Spiegel der Medizin" přeložila Hana Slavíčková
Vydalo nakladatelství Jan Vašut, Vítkova 10, Praha 8
Vydáno v roce 1999, české vydání první

www.totalita.cz
www.kpv-cr.cz
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010