Můj táta, můj strýček Jaroslaw, pan Riccardo, ing. Zdeněk Šmahel a Čestmír Koláček

13. října 2009 v 13:25 | Šárka |  10/2009
a
A jak to vlastně všechno bylo. V sobotu pozdě večer, druhý den kdy k tomu neštěstí, na nádraží Českých drah v Praze-Holešovicích, došlo měl můj táta podivný telefonní rozhovor: "Paolo, po telefonu ne! Jen osobně," řekl mému tátovi do telefónu, mě neznámý muž. Ještě v noci k nám pan Riccardo, tak jej můj táta v telefonním rozhovoru oslovoval, přišel a zouval se zrovna v předsíni, když se můj táta dověděl důvod jeho noční návštěvy.
Kufřík
"Paolo, Jarda je v nebezpečí. Snad i v ohrožení života. Nedá se to vyloučit. Jsou tu určité indicie." řekl tehdy pan Riccardo. V kufříku značky Attaché, který ing. Zdeněk Šmahel zanechal ve vlaku se našel velice výbušný obsah," uvedl pan Riccardo. Byly to tři kupní smlouvy, či tři privatizační projekty. Teď sama už nevím. (divadlo, elektrárna na hnědé uhlí a nějaká lokální trať železnice či tak nějak, není to zase tak důležité), dále zápis z tajného jednání v P., maskovaného jako oslava narozenin v širší rodině, včetně listiny s podpisy, na oslavě, zúčastněných osob. "Jsou to většinou samé Very Important Person," uvedl k tomu oné noci pan Riccardo. Můj táta nevěděl co to Very Important Person znamená, ale pan Riccardo mu to hned vysvětlil: "Paolo, to je když si například stáhneš trenýrky, necháš se vyfotit a dáš to do bulváru. Třeba do Blesku." Můj táta to hned pochopil, hned věděl, že jde o velmi důležité osoby. V kufříku ing. Zdeňka Šmahela byla i úhledně zabalená přiměřeně veliká bonboniéra, obsahující 10 svazků bankovek. Každý svazek 100 krát pětitisícová bankovka. Zkrátka pěkná sumička. Byla to radost ty tři muže při práci sledovat. Táta, strýček Jaroslaw a pan Riccardo samozřejmě nevěděli, že poslouchám ve vedlejším pokoji. Dveře z pokoje do obýváku byly přivřeny a všechno jsem onu noc vyslechla. Byla to jejich perfektní kooperace, jejich týmová sehranost, co jsem na mém tátovi, strýčkovi Jaroslawovi a panu Riccardovi obdivovala.
V kufříku ing. Zdeňka Šmahela byla i úhledně zabalená přiměřeně veliká bonboniéra...
Táta seděl u počítače a psal to, co mu pan Riccardo diktoval. Jen tu a tam se na něco zeptal a tiše pak všichni tři muži spolu hovořili. Když jeden hovořil, druhý ho nepřerušoval. Jen pozorně naslouchal. Nic neradil. Jako co a jak by měl udělat. A ani nenaznačoval, že ten druhý by snad mohl být nějaký blbeček, který tomu všemu houby rozumí. To už vůbec ne. Když skončili, tak písemnost hned vytiskli a můj strýček Jaroslaw ji ani nečetl a hned ji podepsal. Listinu nechali na stole v pokoji a šli si do kuchyně zakouřit a otevřeli si tam hned láhev koňaku, aby si připili na setkání a na zdraví po tolika letech. Vešla jsem do pokoje a vzala listinu ze stolu a hned si ji přečetla. Nevěřila jsem vlastním očím. Byl to policejní protokol. Můj strýček Jaroslaw, rasově čistý Čech , tento policejní protokol podepsal jako ing. Enrico Bottini, obchodník z Turína, Piazza della Consolata 5, majitel obchodního řetězce Bicerin a italský státní občan. Protokol s mým strýčkem Jaroslawem, měl teď v noci a v našem bytě, sepsat poručík Ladislav Dub. Výslechu, čtení protokolu a podpisu mého strýčka Jaroslawa měl být dokonce přítomen i krajský kriminální rada ing. JUDr. "Vacátko". Skutečné jméno zde uvádět nebudu (důvod jistě chápete). Ten byl ostatně na policejním protokolu již podepsán. Zkrátka krajský kriminální rada ing. JUDr. "Vacátko" byl pan Riccardo, který teď zrovna popíjel koňak a pokuřoval s mým tátou a s mým strýčkem Jaroslawem u nás doma v kuchyni.
a
Z obsahu protokolu, jsem se pak ještě navíc dověděla, že můj strýček Jaroslaw nepřicestoval z Vídně do Prahy dnes odpoledne vlakem EC 74 Zdeněk Šmahel v 17.29 hodin společně s ing. Zdeňkem Fibichem z Vídně, jak jsem se zpočátku domnívala, nýbrž sám a letadlem letecké společnosti British Airways dnes večer ve 21.45 hodin SEČ z Londýna. Z policejního protokolu bylo patrno, že můj strýček ing. Zdeňka Fibicha z Vídně nezná a nikdy se s ním nesešel. V protokolu byla věta: "Zdeňka Šmahela a ing. Zdeňka Fibicha neznám a nikdy jsem se s těmito osobami nesešel." A na každé stránce protokolu byla doložka: "Četl a souhlasí. Vypověděl jsem podle pravdy a nic jsem vědomě nezamlčel. Po přečtení prohlašuji, že nežádám žádných změn, úprav či jiných doplňků." A podpis mého strýčka Jaroslawa: Ing. Enrico Bottini, obchodník z Turína. A již jen z důvodu stručnosti a pro úplnost můj strýček Jaroslaw do policejního protokolu uvedl, že na londýnském letišti Heathrow, za letu z Londýna do Prahy a ani na letišti v Praze-Ruzyni se nevyskytly žádné problémy. Nestalo se nic mimořádného. Pro jistotu to bylo uvedeno v závorce i anglicky: ("O.K. No problem"). Přece jen se jednalo o výslech italského státního občana a obezřetnost při překladu byla v tomto případě jistě namístě. Výslechu pak u nás v bytě měla být přítomna i úřední překladatelka., z českého do italského jazyka. Z českého do italského, ne naopak. Jistá Marie Anna Baretti, bytem Dejvická 27, Praha 6. Tu budovu znám. Je tam divadlo Semafor. Teď v neděli jsme tam zrovna byli. Na koncertě Radka Tomáška. Seděli jsme v první řadě, sedadlo číslo 1 - 4. Já jsem seděla na sedadle číslo 3. Já vím, že to sem nepatří. Odvádí to jen pozornost. Ale já jen tak pro úplnost. Ale bych nezapomněla, byl to moc pěkný umělecký zážitek. Je to možné. Mohou tam být i byty. Nevím. Její podpis však na policejním protokolu chyběl. Asi protokol podepíše později a možná současně s poručíkem Ladislavem Dubem. Vyloučit to zcela nelze. Možná tomu tak bude, možná to bude jinak a možná tomu bude i naopak. Nevím. Pak jsem rychle musela z pokoje odejít. Můj táta, strýček Jaroslaw a pan Riccardo se vraceli z kuchyně. Z knihovny vytáhl můj táta pak dřevěnou krabičku se starými fotografiemi a z krabičky pak vytáhl jednu velkou fotografii. Fotografii jsem znala. Byl na ní můj táta a můj strýček Jaroslaw, když jim bylo dvanáct let a pak ještě tři asi stejně staří kluci. Fotografie byla z dětského tábora na Smrekovici ve Velké Fatře. Je na ní vidět srub, ve kterém kluci tehdy bydleli a v pozadí je vidět hora Rakytov. Pan Riccardo si fotografii prohlížel a pak řekl: "Tak tento kluk je Jurášek? " A ukázal prstem na kluka uprostřed. "Riccardo, je to už řada let a měli jsme tehdy všichni přezdívky. Je to tak. Je to Jurášek. Je to ing. Zdeněk Šmahel ze Slovácka. Snad z Hodonína, z Průšánek, Vacenovic, Rohatce či tam někde okolo. Byli jsme tehdy perfektní pětka, perfektně sehraný tým," řekl můj strýček Jaroslaw. "Už bych, kluci, Juráška nepoznal," řekl smutně pan Riccardo, "ale nikdy jsem na něho nezapomněl a často jsem si na něho vzpomněl. A tu fotografii snad mám někde doma, ale už jsem ji dlouho neviděl. Někde doma by se ta fotografie určitě našla." - A pak se to můj táta a můj strýček Jaroslaw dověděli. "Jurášek se přece narodil a žil v Hroznové Lhotě u Strážnice," řekl pan Riccardo. Bylo to tak. Můj táta i můj strýček Jaroslaw si hned vzpomněli. Jurášek byl skutečně z Hroznové Lhoty u Strážnice. Můj táta si dokonce vzpomněl kdy se Jurášek narodil. Bylo to 20. května. To má svátek Zbyšek. Podle toho si to pamatoval.
a
Na fotografii jsou: (zleva) můj táta, strýček Jaroslav, ing. Zdeněk Šmahel, pan Riccardo a pátý kluk je Čestmír Koláček ze Žiliny. Byl to taky tehdy velký kamarád, i když postavou byl asi nejmenší. Byla to absurdní situace a připomnělo mi to všechno jeden vtip, který mi kdysi vyprávěl můj strýček Jaroslaw:
a
Dva sousedi se přou, jsou ve sporu a nemůžou se dohodnout. "Lojzo," navrhne Jakub: "Půjdeme k rychtáři a ten ať náš spor rozhodne!" Jak se usnesli, tak i učinili. Rychtář sedí ve světnici u stolu a v rohu místnosti sedí jeho žena a snad něco vyšívá nebo štrikuje. Rychtář si zavolá nejdříve jednoho souseda, dejme tomu Lojzu, a vyslechne ho: "Lojzo máš úplnou pravdu... Je to tak. Je to tak jak říkáš." Lojza odchází a je spokojen. Pak si zavolá druhého souseda a rovněž ho vyslechne. Jakub mu vypoví vše naopak. Podle toho jak to vidí on. "Jakube máš úplnou pravdu... Je to tak. Je to tak jak říkáš." Jakub odchází a je spokojen. Rychtářova žena, která je všemu tomuto přítomna a vše vyslechne řekne pak svému muži: "Ale Matěji, Lojza i Jakub ti navykládali každý úplně něco jiného a ty jsi dal Lojzovi i Jakubovi za pravdu. Přece nemůžou mít oba dva pravdu? To snad nemůže být pravda?" Rychtář se na ni mile podívá a řekne: "Vidíš, Růženko, i ty máš pravdu.
a
V dřevěné krabičce byla ještě jedna fotografie, kterou pan Riccardo neměl, respektive kterou někam založil. Od táty jsem dostala za úkol ji naskenovat a panu Riccardovi emailem odeslat.
a
Je to tato fotografie, uložená rovněž v dřevěné krabičce. Nevím z jakého je roku. Vím jen, že je z Itálie. Zleva: Jurášek (Ing. Zdeněk Šmahel) a pan Riccardo-krajský kriminální rada ing. JUDr. "Vacátko". Není to skutečně pan kriminální rada Vacátko. Není a ani být nemůže. Pan rada Vacátko je přece smýšlená literální postava od A do Z od spisovatele Jiřího Marka a není to ani jeho filmový představitel. Herci Jaroslav Marvan a Jiří Adamíra dnes již přece nežijí. Je to jen přezdívka, která se vžila.
1eac8be53d_63996965_o2
"Je to tak," rezolutně prohlásila teta Blažena z Vrútek a nevěděla vůbec nic. Vůbec tomu nemohla rozumět. A její muž, strýc Samuel, který tomu všemu rozuměl, jí k tomu řekl: "Ale ovšem, Blaženko, ty to víš nejlíp." Dlouho nemohli mít děti, ale potom přece jen teta Blažena otěhotněla. Narodil se jim chlapeček. Jmenuje se Jáno.
a
A potom mi to táta řekl. Řekl mi proč můj strýček Jaroslaw odešel do Rakouska.

a
chování antisociální, uvědomované protispolečenské chování kriminálního charakteru protispolečenské chování, resp. jednání; zahrnuje veškeré protispolečenské jednání dané trestním řádem společnosti


a
chování asociální, nespolečenské chování, resp. jednání, které neodpovídá mravním normám dané společnosti, nedosahuje však ještě úrovně ničení společenských hodnot jako u chování antisociálního

a
Panoramatický pohled z vrcholu Rakytova:
východ - Nízké Tatry
jih - západ - jihozápadní část Velké Fatry
a
Panoramatický pohled z vrcholu Rakytova:
západ - Martinské hole a Malá Fatra
sever - severní část Velké Fatry
a
Část prázdnin strávil můj strýček Jaroslaw ještě u tety Blaženy a strýce Samuela ve Vrútkách. Neměl to ze Smrekovice do Vrútek daleko. Vlakem z Růžomberoku do Vrútek je to jen 36 km ...
a
Na fotografii s tetou Blaženou a svými slovenskými bratranci. Strýček Jaroslaw uprostřed. Druhý zleva bratranec Jáno-syn tety Blaženy a strýce Samuela. První zleva strýc Pavol, nejmladší bratr strýce Samuela.
a
Nejraději chodili kluci ve Vrútkách na letné kúpalisko. Z Vrútek domů cestoval strýček Jaroslaw s tetou Blaženou, strýcem Samuelem a s bratrancem Jánem. Poslední dny prázdnin strávili kluci v Praze.
a
V tomto městě můj strýček Jaroslaw dokončil povinnou školní docházku a středoškolské vzdělání zakončil maturitou.
a
Byl horký letní den kolem poledne 23. července. Strýček Jaroslav odložil pohlednici v kupé vlaku na stolek a vyhlédl z okna.
Rychlík Košice - Praha právě projížděl stanicí Bystřička.
a
"Proč?" položil si strýček Jaroslaw otázku a neznal odpověď.
a
Praděd 1492 m. Nejvyšší hora Moravy a Slezska.
a
Praděd z Ovčárny
a
Praděd v noci
Foto: Jiří Koranda
Lázně Jeseník - Bad Gräfenberg
a
Tato železniční stanice leží v nadmořské výšce 760 m. Vzhledem k horskému charakteru trati bývá zima častým svědkem souboje vlaků s přívaly sněhu., které občas způsobují dopravní problémy. K největším dopravním komplikacím došlo 26.11.1926, kdy napadlo takové množství sněhu, že rychlík nepřijel přes hodinové čekání do cílové stanice. Po delší době byl vlak nalezen, místo uváznutí vlaku bylo v zářezu pod železniční stanicí, kde byla souprava rychlíku postupně celá zaváta sněhem. Železniční trať byla tehdy dvoukolejná. Mimo lokomotivy nebylo téměř možné vlak najít. Na rychlíkových vozech ležela v zářezu více než metrová vrstva sněhu. Vykopávání vlaku ze sněhu zabralo celých 36 hodin. Cestujícím z vlaku, kteří zůstali uvězněni v této spoustě sněhu byl dopravovány teplé nápoje, jídlo a pokrývky.
a
Vincenz Priessnitz
(4.10.1799 Gräfenberg - 28.11.1851 Gräfenberg)
Slavný rodák mého strýčka Jaroslawa byl ženatý jedenkrát a se svojí ženou Žofií (Sofií), která ho přežila jen o tři roky měl celkem osm dětí. Dva syny a šest dcer. První syn Vincenz František záhy zemřel. Pak se narodily dcery Žofie, Terezie, Marie, Anna, Antonie a Karolína. Až v roce 1847 se manželům Priessnitzovým narodil vytoužený syn Vincenz Pavel, který se měl stát pokračovatelem rodinné tradice. Podmínkou, uvedenou v závěti, však bylo, aby se mladý Vincenz Pavel stal vodním lékařem, což se však nesplnilo. Syn Vincenz Pavel studoval sice ve Vídni, ale studium nedokončil a navíc ve svých 37 letech předčasně zemřel. Zdraví jeho otce Vincenze Priessnitze sláblo, a tak se snažil po dobu, než bude jeho malý syn schopný převzít vedení lázní, nalézt vhodného zástupce. Tím se nakonec stal dr. Josef Schindler, vlastník vodoléčebného ústavu Potočná v Jizerských horách. Lázně převzal v roce 1853 a stál v jejich čele třicetosm let. Až do roku 1909 vlastnili potomci Vincenze Priessnitze většinu nemovitého majetku. V roce 1918 zemřela dcera Anna, poslední dítě manželů Priessnitzových. Za života Vincetze Priessnitze byly lázně v rakouském Slezsku vyhledávaným místem. Jezdil sem císařský dvůr, generálové, příslušníci evropské šlechty, spisovatelé a básníci.
a
Německá úřednická čtvrť Beamtenheim v Brně.
Na Černá Pole, na Husovice, ale i na tuto část Brna má můj strýček Jaroslaw první krásné vzpomínky.
a
Mnoho času strávil strýček Jaroslaw i v nejstarším pro veřejnost přístupném městském sadu v Čechách a na Moravě.
a
Zde se můj strýček Jaroslaw zúčastnil významné rodinné události.
a
Foto: Pavel Vítek
Nové Syrovice. Zámek.
V této obci zahájil můj strýček Jaroslaw povinnou školní docházku. Významné místo v životě mého strýčka Jaroslava. V obci se dne 4.4.1790, v domě č. 48, narodil Johann Georg Grasel, legendami opředený raubíř habsburského mocnářství. Jistě každý zná nadávku: "Ty grázle!"
a
Johann Georg Grasel, jinak nazývaný také Haler, Frei, Niklo, Einer a velký Hans Jorg
(4.4.1790 Nové Syrovice - 31.1.1818 Vídeň)
a
Rozsudek nad tímto loupežníkem, jímž byl odsouzen k trestu smrti provazem, byl vynesen ve Vídni dne 28 ledna.1818.
a
Stěhovací vůz vyjel z Nových Syrovic ještě za světla, ...
... ale do Moravského Krumlova přijel již za tmy.
V tomto městě v povinné školní docházce, od soboty dne 4. října (tehdy byly soboty ještě pracovními dny, se zkrácenou pracovní dobou) můj strýček Jaroslaw pokračoval. V té době došlo ke dvěma významným světovým událostem. K prvnímu letu člověka do vesmíru a k atentátu na třicátéhopátého amerického prezidenta. Můj strýček Jaroslaw si tyto události dobře pamatuje. Významné místo v životě mého strýčka Jaroslawa.
a
Při vyslovení jména tohoto města se milovníkům umění jistě vybaví Slovanská epopej Alfonse Muchy. Tento monumentální cyklus dvaceti pláten mimořádných rozměrů daroval autor, rodák z blízkých Ivančic, hlavnímu městu Praze.
Slovanská epopej
To však pro něj nenašlo vhodné prostory a tak byly obrazy v roce 1963 umístěny na moravskokrumlovském zámku.
a
Ve městě zemřel dne 24.11.1571 Jan Blahoslav, významný český humanistický spisovatel, teolog, historik a biskup Jednoty bratrské.
Rok 1961
a
V této budově vyslechl dne 12. dubna 1961, ze školního rozhlasu-z úst ředitele základní devítileté školy pana Bureše, můj strýček Jaroslaw zprávu o prvním letu člověka do vesmíru.
78d95d1d82_57155984_o2
Jurij Alexejevič Gaganin odstartoval v 9 hodin a 6 minut SEČ a jedenkrát obletěl Zemi. Kosmická lod Vostok 1 letěla rychlostí dvacetsedmtisícčtyřista kilometrů za hodinu a oblet Země trval stoosmminut minut. Nejvzdálenější bod od Země, který kosmická loď Vostok 1 dosáhla, byl ve výšce třistadvacetsedmkilometrů.
a
Jurij Alexejevič Gagarin
(9.3.1934 - 27.3.1968)
Dne 27.3.1968 dopoledne odstartoval z vojenského letiště nedaleko Moskvy cvičný dvoumístný letoun MIG-15 s palubním číslem 18. Za jeho řízením seděl první kosmonaut světa Jurij Alexejevič Gagarin. Za 12 minut však letadlo zmizelo z obrazovek radarů. Co bylo příčinou téměř střemhlavého letu či spíše pádu letadla, při běžném cvičném letu, není snad objasněno dodnes. Letadlo bylo vyrobeno v podniku Aero Vodochody
G
Praha, pátek 28. dubna 1961. Pro strýčka Jaroslawa ta byl tehdy velký zážitek.
Washington - Bílý dům
Washington - Bílý dům ...
a
Americký prezident JFK těsně před atentátem projíždí městem v otevřeném kabrioletu-speciálně upravené limuzíně Lincoln Continental, typ 1961, s otevřenou střechou. Vypátraný a oficiálně uznaný odstřelovač-vrah Lee Harwey Oswald, který byl krátce poté sám zastřelen, způsobil výstřelem prezidentovi smrtelné zranění - poranění v pravé temporo-parietální krajině. Stalo se na Dealey Plaza ve 12.35 hodin místního času. Za mrtvého byl prezident JFK prohlášen o 25 minut později v místní Parklandské nemocnici.
a
Pohřeb JFK v pondělí 25.11.1963 se stal celosvětovou událostí a snad každý, kdo tuto událost zažil, si pamatuje co právě v ten okamžik dělal. Cestu JFK od washingtonského Kapitolu k Bílého domu a dále na Arlingtonský národní hřbitov ve Washingtonu sledovali v přímém televizním přenosu lidé po celém světě.
a
Rakev s tělesnými pozůstatky zavražděného prezidenta byla vezena na otevřeném voze taženém třemi páry koní. Za rakví byl veden osedlaný kůň bez jezdce.
a
Pomocí první telekomunikační družice Telstar se mohli čeští a slovenští televizní diváci poprvé setkat s obrazy přenášenými přes Atlatický oceán i v tehdejší Československé socialistické republice.
a
Hrob JFK na vojenském hřbitově Arlington National Cemetery ve Virginii.
a
JFK byl ztělesněním optimismu, s nímž lidé na Západě i Východě vstupovali z temných, stísněných padesátých let minulého století do let šedesátých. Symbol mládí, energie, úspěchu, zdravého rozumu, ale také naděje na společně sdílenou budoucnost. Není důležité, jestli tyto charakteristiky odpovídají skutečnosti, podstatné je, že lidé si s nimi JFK ztotožnili.
a
Zámek Velké Meziříčí ...
V tomto městě žili prarodiče mého strýčka Jaroslawa. Dědeček Pavel a babička Olga Marie. Dědeček se narodil 10.9.1898 - v den kdy byla v Ženevě zavražděna Alžběta Bavorská, jinak nazývaná také Sisi, manželka rakousko-uherského císaře a krále Františka Josefa I. a matka korunního prince Rudolfa - a babička Olga Marie se narodila 8.9. 1909, v době kdy probíhaly ve dnech 8.-9.9.1909 ve Velkém Meziříčí císařské manévry. Přítomen byl tehdy ve Velkém Meziříčí i rakousko-uherský císař a král František Josef I. a jeho host německý císař Vilém II. Oba bydleli na zámku, který tehdy patřil Františku hraběti Harrachovi. Dalším významným hostem byl následník trůnu František Ferdinand d'Este, který se za pobytu spřátelil s majiteli zámku. Císařských manevrů se zúčastnil i pan Leopold Lojka, pozdější osobní řidič Františka hraběte Harracha. Významné místo v životě mého strýčka Jaroslawa.
a
Sarajevo v neděli 28.6.1914 ...
Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, který se stal záminkou k rozpoutání první světové války. Osobní řidič Františka hraběte Harracha, majitele panství Velké Meziříčí, pan Leopold Lojka zahlédl, jak Gavrilo Princip vyběhl z kavárny, oběhl otevřený kabriolet značky Gräf & Stift, s vídeňským číslem A-II-118, a dvakrát vystřelil. Než dojeli do guvernérova paláce byli následník trůnu i kněžna mrtvi. Kněžna zemřela dříve než její manžel, byla zasažena do pravé strany podbřišku a příčinou smrti bylo vnitřní vykrvácení. Františka Ferdinanda zasáhla kulka do krku, proťala krční tepnu a uvízla v páteři. Princip se chtěl zastřelit, ale to se mu nepodařilo, rozkousl kapsli s kyanidem draselným, ale jed vůbec neúčinkoval. Byla to asi původně kyselina kyanovodíková, ta se mění a stává se časem úplně neúčinnou. Byl chycen a zbit tak, že se zprvu zdálo, že to nepřežije. Přežil však, byl souzen, odsouzen na doživotí a uvězněn v Terezíně. O jeho psychice mnoho nevíme. Dne 28.6. se v Srbsku připomíná výročí bitvy na Kosově poli, v níž byli Srbové poraženi Turky a upadli na řadu staletí do turecké poroby. Právě v tento den měl - v rámci své účasti na vojenských manévrech v Bosně - slavnostně přijet do Sarajeva následník trůnu František Ferdinand. Bosenských manévrů se následník trůnu účastnil se svou paní; vzal ji sebou, aby si alespoň trochu užila pocty, které jí byly ve Vídni odpírány jako pouhé rozené hraběnce Chotkové. Během manévrů byli manželé ubytováni v lázních Ilidža nedaleko Sarajeva, v hotelu Bosna. V neděli 28. 6. 1914 byl krásný letní den. Manželé se dobře vyspali a pak šli na mši do vedlejšího hotelového pokoje, který byl pro tento účel na jeden den upraven za osmdesáttisíc korun (cena malého velkostatku). Pak odjeli vlakem do Sarajeva. Co slyšel ve Velkém Meziříčí (od průvodce na zámku, od pana faráře a od místní porodní báby paní Šmídové z Dalimilovy ulice, jejíž syn byl středoškolským profesorem na gymnáziu ve Velkém Meziříčí) můj strýček Jaroslaw: "František hrabě Harrach-majitel panství ve Velkém Meziříčí a pobočník následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho osobní řidič pan Leopold Lojka, rodák z Telče, který později žil a zemřel v Brně, prý přijeli do Sarajeva po vlastní ose. Automobilem Františka hraběte Harracha, ve kterém byl zavražděn v Sarajevu v neděli 28. června 1914 následník trůnu František Ferdinand," řekli shora uvedení pamětníci této světové události. Můj strýček Jaroslaw byl tehdy touto informací velice udiven, překvapen a zaskočen. Bylo mu tehdy patnáct-šestnáct let.
a
Otevřený kabriolet Františka hraběte Harracha značky Gräf & Stift s vídeňským číslem A-II-118, ve kterém byl zavražděn v Sarajevu v neděli 28.6.1914 následník trůnu František Ferdinand d'Este se svojí paní-kněžnou Žofií, je dnes vystaven ve Vojenském historickém muzeu ve Vídni.
František Maria Alfred hrabě Harrach, majitel panství Velké Meziříčí a pobočník následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este
(26.7.1870 Traunkirchen - 14.5.1937 Jihlava)
a
Z tátovy sbírky pohlednic a fotografií jsem mnoho vyčetla! Jak jinak bych to všechno věděla? Myslím, že to byl tátův pěkný koníček. Jako kluk sbírat staré i nové pohlednice.
a
Byl krásný večer prvního letního dne, třetí den po maturitě. Strýček Jaroslaw vyšel z kupé na chodbičku, zapálil si cigaretu a otevřel okno. Expres Slovenská strela projížděl otevřenou krajinou kolem Čebína. "Proč?" položil si strýček Jaroslaw otázku a neznal odpověď.
a
Onoho 23. července 1981 byl již od rána horký letní den a k žádnému útoku na veřejného činitele či jiného zloducha nedošlo.
a
Natož ještě se zbraní v ruce! Nebylo to tak, bylo to naopak!

Odkazy:

knížečka druhá
Pavel Hartl "Psychologický slovník" - Vydal Jiří Budka - Praha 1993 - 1. vydání


a
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010