Josef Hlinomaz - zajímavé a co jsem nevěděl

7. října 2009 v 15:44 | Jiří Benada |  10/2009
a"Taky kdysi visel obraz císaře pána," ozval se opět po chvíli civilní strážník Bretschneider "právě tam, kde teď visí zrcadlo." "Jo, to mají pravdu," odpověděl hostinský hospody U kalicha Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu," byla jeho slova.
a
"To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?" vysvětlil Palivec ještě.
Josef Hlinovaz
  (9.10.1914  Praha - 8.8.1978 Split)
 Herec, novinář, ilustrátor a významný naivní malíř
a
www.wayfaring.info
Jeho život předčasně skončil při dovolené ve Splitu, kde podlehl záchvatu srdeční mrtvice. V nedožitých šedesátičtyřech letech mu doslova "puklo" srdce.
a
www.televize.cz
Sto dvacet rolí, žádná hlavní, ale přesto je Hlinomazova korpulentní postava a kulatá tvář s věčně nasupeným výrazem, který se dokáže změnit v dobrosrdečný úsměv, velmi dobře známá. Podobně jako Jiří Lír či Eman Fiala patří Josef Hlinomaz ke komikům epizodních vedlejších rolí, na malém prostoru ale dokázal vytvořit figurku těžko někým jiným napodobitelnou. Celý život dělil svůj zájem mezi herectví a malování, původně šel studovat kreslení, ale přešel na dramatickou konzervatoř. Označoval se za "surneonaivistu," maloval v rousseauovském stylu, v hraní se inspiroval groteskami. Dokázal perfektně pracovat s vlastní tváří a také jeho chrčivý hlas působil už sám o sobě komicky. Poprvé hrál ve filmu v roce 1949, z padesátých let minulého století je nejznámější hostinský Palivec z Dobrého vojáka Švejka (1956), v následujícím filmu Poslušně hlásím hrál šikovatele Vaňka. Hlinomaz byl stálým hercem režiséra Oldřicha Lipského, v jeho snímcích vytvořil své nejlepší postavy.
a
V Limonádovém Joeovi (1964) byl jedním z členů bandy, hrůzným pistolníkem Grimpem, který žere vlastní klobouk. Ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, (1970) byl Gogo, odborník na hu-hu koktejl, ve Slaměném klobouku (1971) ztělesnil zprvu ochotného, ale posléze nasupeného tapetáře Boufona, v Jáchymě, hoď ho do stroje! (1974) hrál nemilosrdného zřízence psychiatrické kliniky. Hlinomazova komika působila navenec poněkud obhrouble, vždy byla ale taková drsnost namístě, protože dynamizovala a ozvláštňovala celek. Za Hlinomazovým živelným projevem se skrývala racionální úvaha nad zvolenými prostředky.
a
Inteligenci a smysl pro poetičnost dokládají i jeho obrazy nebo vtipné ilustrace k Poláčkově knize Bylo nás pět. Známý je i jeho obraz Proletáři všech zemí, polibte mi prdel!
a
Nejvíce se mi tento herec líbí v roli hostinského Palivce ve filmu Dobrý voják Švejk.
a
A v roli účetního šikovatele Vaňka ve filmu Poslušně hlásím.
a
Jan Vaněk
(23.5.1888 Praha-Žižkov - 25.8.1927 Kralupy nad Vltavou)
Shora uvedený muž je předlohou literární postavy účetního šikovatele Vaňka v románu Jaroslava Haška. Jaroslav Hašek se s Janem Vaňkem seznámil v roce 1915 ve sběrném taboře v Mostu nad Litavou. Jan Vaněk, který se vyučil drogistou (a po vyučení pracoval jako příručí v drogerii Josefa Kysely v Jungmannově ulici v Kralupech nad Vltavou) zakoupil v roce 1913  od lékárníka Pacovského dům na Palackého náměsti číslo 95 v Kralupech nad Vltavou a spojil lékárnu s drogerií ve velký drogistický závod. Po vypuknutí světové války v roce 1914 narukoval Jan Vaněk na vojnu.
a
Jan Vaněk vojnu přežil a vrátil se domů do Kralup nad Vltavou, kde pak dál vedl svůj závod. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. A jak vidíme na shora uvedeném obrázku drogerie je v domě v Kralupech nad Vltavou dodnes.
a
 Tahle shora uvedená informace není dostatečně ověřena.
a
PhDr. Radko Pytlík
(8.10.1928 Praha)
"Typický rakouský ulejvák a přítel všech podobných ulejváků. Podobně jako větsina týlových poddůstojníků a důstojníků pamatuje při zásobování především na vlastní prospěch. Jaroslav Hašek, který byl přidělen k rotnímu štábu se takhle s Janem Vaňkem důvěrně pak seznámil. Pomáhal mu totiž v kanceláři a brzy se stal pro Jana Vaňka téměř nepostradatelnou osobou," charakterizuje Jana Vaňka známý haškolog doktor Radko Pytlík.
a
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Rukopis románu autora Jaroslava Haška.
a
To, že Jan Vaněk byl skutečně materialistou v Kralupech nad Vltavou potvrzuje Adresář Rebubliky československé pro průmysl, obchod a zemědělství, který vydala firma Rudolf Mosse (IV. vydání, 1931). V tomto adresáři kupodivu adresy chybí, ale je tam číslo telefonu (č. 111). Naopak v telefonním seznamu na léta 1930-1931 (jediný svazek pro celou republiku) je u drogisty Vaňka ještě doplněné popisné číslo (č. 95). S hercem Josefem Hlinomazem jsem měl tu čest se jednou v životě setkat. osobně. Bylo to v březnu 1974 v divadle Pod Lampou v Plzni. Seděli jsme tehdy v divadelní šatně a čekali na pana Hlinomaze, který se cestou z Prahy do Plzně opozdil. Pan Hlinomaz konečně do divadla dorazil a vstoupil do šatny s nasupeným výrazem ve tváři. Myslel si, že si stačí ještě cestou z Prahy koupit někde cigarety. Už to ale z časových důvodů nestihl. Měl jsem u sebe ještě jednu nenačatou krabičku cigaret značky Sparta, a tak jsem mu ji věnoval. Jeho nasupený výraz tváře se skutečně v tomto okamžiku změnil v dobrosrdečný úsměv. Po představení jsme poseděli ještě chvíli v divadle, pan Hlinomaz nás bavil a pak odjel domů. Jak se tehdy představení jmenovalo už nevím. Vím jen, že tam hrál Jan Zajíc, Petr Jančařík a pak do divadla přišel Vladimír Vřež, tehdejší člen činohry divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni a šli jsme do divadelního klubu. Tehdy byl v Goethově ulici, v budově Malého divadla.
Jaroslav Hašek je nejen geniální spisovatel.
 Ale i geniální  zakladatel strany mírného pokroku v mezích zákona.
Zasedání výkonného výboru strany mírného pokroku v mezích zákona (zakladatel strany v klobouku).
a
Budova Komerční banky v Plzni, době záplav, v úterý 13. srpna 2002
a
Dnes je budova dávno stržena a na jejím místě stojí objekt Komerční banky. Na setkání s panem Josefem Hlinomazem jsem však nikdy nezapomněl a jsem rád, že jsem se s panem hostinským Palivcem a panem účetním šikovatelem Vaňkem mohl, byť jen, ve svém životě, na krátký okamžik, osobně setkat a být v jeho společnosti.
a
Tohle je zajímavé a to jsem nevěděl:
a
Paní Anna Dvořáková, provdaná Bajerová, narozená v roce 1925 (nevím, zda ještě dnes žije) je vnučkou Antonína Dvořáka (1841-1904) a vydala toto sdědectví:
a
Z knihy Potomci slavných žijí mezi námi, z pasáže Mohla být zastřelena gestapem: Dvořákova vnučka paní Anička Dvořáková, provdaná Bajerová, bydlela od narození i s bratrem Antonínem na Vysoké. Aby to neměla daleko do školy, koupil tatínek Otakar Dvořák vilku v Příbrami, která se také, jako ta na Vysoké jmenovala Rusalka. Byla bez vody a kanalizace, proto dali udělat studnu. Když se však v blízském okolí obnovovala těžba uranu, odčerpali vodu ze zatopených důlních prostor a voda se ztratila. Museli se odstěhovat pod Svatou Horu v Příbrami. Ve vile Rusalka už mnoho let nikdo nebydlí, dům chátrá. Okna i dveře jsou zatlučeny prkny a dům je doslova v objetí ohromného nadzemního potrubí. "Je to smutný pohled," dodává s nostalgií paní Anička Bajerová. "Na Příbram mám hodně vzpomínek, učil mě profesor Hlinomaz, který byl i ředitelem Dívčí obchodní školy. Do Prahy jsem se odstěhovala až v roce 1949." Paní Anna otevírá malou krabičku s drobnostmi po svém dědečkovi. "Tady je cvikr, pečetítko, kartáček na vousy a násadka na pero. Někdo totiž vypozoroval, že se dědeček při psaní drbe rád za uchem, a proto mu daroval tento opracovaný samorost jako dlouhou násadku, na konci rozdvojenou. A pak tu mám opravdu unikátní věc: dědečkovu předplatní tramvajenku na první pololetí roku 1904 v ozdobném modrém obalu s fotografií. Ani ji celou nevyužil, protože v květnu toho roku zemřel. Prohlíželi jsme si ještě spoustu fotografií na stolku, když paní Anička otevřela skříňku, v níž byla pečlivě uspořádaná rodinná alba:
a
"A tady je památníček, vzpomínka na moje mládí! Tady mám podepsané všechny své spolužáky z příbramského gymnázia. Patřila jsem totiž do třídy, podle níž psal Jan Drda Vyšší princip, který byl také zfilmován. Ve filmu to bylo trochu jinak. Ve skutečnosti se to odehrálo v kvartě. Za heydrichiády vyšel v novinách článek s Hitlerem na první straně. Toník Stočes to vytrhl a řekl: "Ten sem nepatří!" Spolužák Červenka to řekl někomu kdo měl styky s gestapem. Všem nám šlo tehdy o život. Nakonec zatkli a v Táboře popravili Toníka Stočese, jeho otce (měl v Příbrami řeznictví) a ředitele gymnázia. Celou naši třídu pak rozprášili do různých škol. Udavač nemohl být po válce souzen, protože to provedl jako nezletilý. Tento zrzavý, hlavně u děvčat ve třídě neoblíbený, zakomplexovaný náboženský fanatik, musel nastoupit na práci do lesa na Šumavu. A jak říkám, boží mlýny melou pomalu, ale... při kácení stromů jeden z prvních na něj spadl a zabil ho. Možná stojí za zmínku, že popravený Toník Stočes měl dvě sestry: Jiřinu - ta si vzala herce Josefa Hlinomaze - a Růženu, která se vdala za skladatele, dirigenta a operního režiséra Václava Kašlíka..."
a
Vyšší princip
Film, Československo, 1960
Režie Jiří Krejčík
a

čtvrereček modrý

čtvrereček modrý
a
Zemřel v náručí moře. Jak žil, tak odešel.
a
 www.super.cz
Miroslav Horníček napsal: "Odešel způsobem sobě vlastním: zaplaval si v jugoslávském moři, lehl si na otoman, zapálil si doutník, dal si sklenku koňaku a usnul. Je ve svých obrazech..."
Odkazy:
Andrej Halada - 77 českých filmových komiků
Brána s.r.o., Praha
Praha 1999, vydání první
a
Václav Filip, Libuše Štědrá - Potomci slavných žijí mezi námi (co bylo i nebylo v televizním seriálu). Vydalo Ottovo nakladatelství Praha s.r.o., Táborská 31, Praha v roce 2000 v divizi Cesty, nakladatelství a vydavatelství, jako 451. publikaci.
TT nahoru - tohle pužít
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010