Pražský Sherlock Holmes

18. září 2009 v 9:27 | Eduard Bass |  09/2009
Budova na nároží, postavená roku 1869 je České vysoké učení technické na Karlově náměstí v Praze. Samotný objekt adaptoval dvě již odsvěcené církevní stavby, barokní kostel sv. Jana Boromejského, v jehož chrámové lodi byla zřízena posluchárna a dům emeritních kněží. Zatímco budova emeritních kněží stále slouží potřebám školy, byl kostel vrácen bohoslužebným účelům, přidělen české pravoslavné církvi a v roce 1942 vešel do dějin statečným odporem, který zde kladlo sedm parašutistů, kteří vykonali atentát na Reinharda Heydricha.
Hned vedle stojí funkcionalistický dům zvaný podle svého předchůdce Černý pivovar, který dostal své jméno ani ne tak proto, že by se zde vařilo černé pivo, jako spíše podle načernalé barvy fasády onoho domu. Dodnes ho upomíná domovní znamení ve formě reliéfu lva a nápisu Černý pivovar.
a
Mařena přijela do Prahy do služby. Ráno ji pán vyvedl z domu v Hopfenštokově ulici, ukázal jí, kde je řezník, kde pekař, zavedl ji na Karlovo náměstí, prošel s ní parkem a ukázal jí Černý pivovar, kam bude chodit pro pivo. Mařena kývla, že si to všechno bude pamatovat, šťastně ráno nakoupila a šťastně i v poledne trefila do Černého pivovaru. Ale sotva vzala džbánek s pivem, zabřinkla venku na náměstí muzika. S Mařenou to trhlo. Vyběhla na chodník a dívala se jako vyjevená. Shora se valily proudy lidí, muzika vyhrávala, že jí to nohama škubalo. A všechny ty davy se nesly pěkně v taktu, jen se to houpalo. Mařena byla jako omámená. Jakživa něco tak pěkného neslyšela. Ale už se celý ten příval vojáků a civilistů dostal až před Černý pivovar. A najednou vzal někdo Mařenu pod paží. "Mařenko, pojďte s námi!" vykřikl neznámý, a protože ji ten mladík znal, ačkoliv se zaboha nemohla rozpomenout, odkud, podlehla strhujícímu proudu, stiskla pevně džbánek a šla. A trumpety se smály, činely břinkaly a buben jako by si pochvaloval každé vykročení; a všechen ten radostný rytmus nesl Mařenu jako ve snách. Teprve když dohráli třetí kousek, prolétlo jí hlavou: páni čekají na pivo! Zamrazilo ji, vytrhla se svému průvodci, prodrala se tlačenicí ven a počkala, až celý průvod prošel. Pomalu se rozhlédla kolem, ale bylo jí úzko. Před ní stála nějaká vysoká věž, kolem byly samé ohromné paláce, nastavené řady tramvají se rozjížděly všemi směry, hřměly po kolejnicích, zvonily, automobily houkaly, pískaly, mečely, drožkáři křičeli, lidé se hrnuli sem a tam, všechno pospíchalo, ujíždělo, kvapilo, jen Mařena byla tu se svým džbánečkem, opuštěná, neznámá v neznámém. Najednou padla na ni z toho všeho spěchu a z těch velikých budov hrozná úzkost. Točila se vpravo i vlevo, ale kudy přišla, nevěděla. Jen cítila víc a více, že se dá do pláče, do strašlivého breku, aby se ti lidé nad ní smilovali a dovedli ji k pánům. A jak už natahovala moldánky, někdo jí zezadu oslovil: "Copak tu hledáte panenko, copak?"
Ohlédla se, za ní stál policajt. Veliký, silný, červené tváře.
"Já - nemohu trefit domů," vyrazila Mařena, "šla jsem kousíček docela maličký kousíček s muzikou a teď se tu nevyznám."
"A kdepak bydlíte?"
"Já - já nevím, jak se to jmenuje."
"Jak dlouho jste v Praze?"
"První den."
"A kde jste byla pro pivo?"
"Já nevím."
Mařeně se hrnuly slzy po tvářích. Policajt se díval na ni zamyšlem.
Najednou dostal nápad.
"Ukažte sem to pivo!"
Vzal džbánek, odfoukl zbytek pěny, podíval se do něho, čichl si rozvážně a nasadiv k ústům, pomalu učinil doušek. Pak si jazykem protřel patro, aby odborně prozkoumal chuť, a náhle se obrátil k Mařeně.
"U Primasů?"
Mařena zavrtěla hlavou. Tak se ten pivovar nejmenoval. Strážník učinil nový doušek, znovu jej vychutnával.
"U Šenfloků?"
"Ne, jináč."
"Saprlot, tohle je zvláštní," poznamenal strážník a znovu se napil. "To přece není od Fleků?"
"Ne, to se jmenovalo jinak."
Teď už byl i strážník se svým geniálním nápadem v koncích. Zvedl počtvrté džbánek, ale vtom kdosi rozhořčeně zahoukl:
"Že se nestydíte! V pravé poledne pít na ulici pivo! To jste ve službě! To si nemůžete zajít někam do domu?"
Policajt sebou trhl, srazil paty, levici se džbánkem přirazil, pravici vznesl k čapce. Pan revírní!
"Poslušně hlásím, pane revírní, já ne pro žízeň. Tuhle holka zabloudila a nevíme, odkud je. Tak snad podle piva..."
Revírní inspektor zabořil oči nejprve na strážníka, pak na Mařenu, pak na džbánek. Vysvětlili mu znovu, co se stalo. Bručel a mručel, blýskal očima po lidech, kteří se už kolem kupili, ale co platno, něco se stát muselo!
"Půjčte sem ten džbánek!" zavrčel konečně na strážníka.
Ten mu jej uctivě podal a pan revírní, nedbaje zvědavců, zvedl džbánek a řádně si přihnul. Pak džbán spustil, díval se chvilku kamsi za Prašnou bránu, pak se oblízl, zatáhl za knír a povídal dobrácky:
"Nedělejte moc řečí a ukažte holce cestu. Tohle je Černý pivovar."

knížečka
Z knihy "Dvojí pátrání" - Magnet, n. p., Praha - rok vydání není v knize uveden. Kniha vyšla zřejmě počátkem sedmdesátých let minulého století


Odkazy:








16
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010