Poručík Dub

24. září 2009 v 16:45 | Milan Hodík, Pavel Landa |  09/2009
Adresa - poručíka Duba, jak ji sám udal, byla Smíchov, Královská 18. Adresa je údaj, který lidé uvádějí, aby se vědělo, kde se zdržují do té míry, že je tam lze najít. Pokud ovšem ten, kdo adresu sděluje, je natolik zodpovědný, že nepokytuje údaj scestný nebo rozporuplný; takových adres je kolem Švejka několik a jejich ověření je nejen obtížné, ale někdy i zcela nemožné.
Pátrání po bytostech leckdy bájných má v Praze tradici: E. E. Kisch hledal Golema, Miroslav Ivanov stopoval Lenina a Annu proletářku. Stává se ale, že tyto snahy mohou badatele zavést až do končin, kde se pobyt nevyplácí, a že lidé jinak věrohodní se ve snaze podpořit svou teorii uchýlí až k padělání, dokonce i k fantazii . Pokud by se i přes toto varování chtěl někdo vydat po stopách poručíka Duba, bude mu k užitku vědět, že Dub je bytost, o jejíž existenci se nelze přesvědčit,
Poprvé se objevuje ze zálohy povolaný poručík Dub při rozpravě o omylu s díly Ganghoferova románu. Byl v civilu gymnasiálním profesorem češtiny, v místě, kde vyučoval, patřil do trojlístku pitomců a mezků tvořeného kromě něj okresním hejtmanem a ředitelem gymnásia. Jeho sluha Kunert ho charakterizoval jako pěknou svini a údaj zpřesnil dodatkem, že je blbej jako hovno. Dub měl půlku stáří prďocha a blíže nespecifikovanou rodinu, která měla být v případě jeho úmrtí zpravena.
Pokud jde o adresu, Smíchov je dnes částí městského obvodu Praha 5, Královská třída se jmenuje Zborovská a dům s orientačním číslem 18 měl - a dosud má - popisné číslo 489. Nájemník, který by se jmenoval Dub, v adresářích z let 1907-1910 zaznamenám není, ledaže by tam byl v podnájmu čili jako šlóf, jak se tehdy říkalo. Jediný Dub na Smíchově byl Alois a je uveden jako majitel firmy "Výroba a výčep lihovin," jedním slovem kořalny, v tehdejší Kinského, dnes Štefánikově třídě.
Královská třída byla ulice tichá, jak zdůrazňujde i text pamětní desky instalované roku 1939 na domě v dnešní Zborovské třídě č. 38, čp. 601: "Zde 1897-1935 v tichu Smíchova své sídlo vytvořil Otakar Ostrčil, mistr české hudby." V Královské třídě bydleli většinou lepší lidé - školní inspektoři, profesoři universitní, gymnasiální i škol průmyslových, důstojníci a místodržitelští úředníci, tedy i několik okresních hejtmanů.
Orientační čísla byla od té doby změněna, jejich pořadí obráceno, takže dnes je číslo 18 tam, co bývalo číslo 52 a kde bydlel například PhDr. Zdeněk Nejedlý, tehdy ještě adjunkt archivu hudebního oddělení Zemského museam a také K. L. Kukla, chef redaktor a majitel časopisu Zoologická zahrada, expert zvěře a spisovatel, mimo jiné znalec mravního bahna Prahy a pořadatel spisu Zdroje hospodářského blahobytu.
Naopak číslem 52 ve Zborovské třídě je dnes obdařen dům čp. 489, tedy tehdejší číslo 18. Tabulka s tímto orientačním číslem ale na domě není; je to dům rohový a nemá vchod ze Zborovské, ale z Petřínské jako její číslo 5. V dome byl obchod se zbožím smíšeným a hostinec, zvláštní je, že tu někdy od roku 1910 bydlela Sojková Cecílie, učitelka III. obecné školy, označená současně jako majitelka domu jako spolumajitelka pak je uvedena rovněž učitelka Sojková, křestním jménem - a to je hodno pozornosti - Filipa. Dub totiž, jak známo, Švejkovi vyhrožoval, že se s ním sejde u Filipi, i když zjevně nemínil nějakou dámu, ale místo z historického zeměpisu.

(Z knihy Encyklopedie pro milovníky Švejka - s mnoha vyobrazeními II. díl - Academia 1999)

O autorech

MILAN HODÍK (1933), povoláním grafik a technický redaktor. Celý dosavadní život zvědavější na to, co bylo, než na to co je, nebo - v poslední době vzhledem k dosaženému věku - i na to, co bude.

PAVEL LANDA (1936), emeritní ministrant a saxofonista. Zaměstnán v různých novinách a časopisech, posléze zaměstnal sám sebe; od té doby prodlévá v archivech, knihovnách a muzeích.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010