Pan rada Vacátko

22. září 2009 v 20:57 | Jiří Marek, junior, Jarda |  09/2009
Mortparta
Pan rada Vacátko v podání herce Jaroslava Marvana.
Pan rada Vacátko ( v knize Jiřího Marka, ve filmovém zpracování, po smrti herce Jaroslava Marvana, pan rada Korejs) v podání herce Jiřího Adamíry.
a
a
www.vinoperina.cz
4ce2683672_63262328_o2
"Vlastně to všechno začalo také takhle, u vína," zadumaně pronesl Jiří Marek junior a vytáhl špunt ze sedmičky veltlínu pocházejícího z vlastních vinic. "Táta velmi rád popíjel víno s prvorepublikovým soudničkářema přítelem Františkem Gelem. Scházeli se v tátově azylu na hausbótu na Slapech a právě tady mu František začal vyprávět více nebo méně krvavé příběhy, které jako novinář zpracovával. Táta mu naslouchal a potom je zkusil sepsat po svém. To znamenalo, že reálie případů ustoupily do pozadí a táta si vyhrával především s vykreslením charakterů postaviček, které v příbězích vystupovaly, bavil se s dialogy, které mezi sebou vedly, zkrátka maximálně popustil uzdu svému vypravěčskému talentu i fantazii.
a
www.sharkan.net
a
www.levnepruvodce.cz
a
a
a
Znojemsko
Právě tady u dobrého vína se zrodil základ pozdějších televizních seriálů Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského a čtyř dalších samostatných filmů s toutéž tematikou." Jiří Marek (vlastním jménem Josef Jiří Puchwein) se narodil v době, kdy se schylovalo k první světové válce. V šedesátých letech minulého století, kdy se rodil námět Hříšných lidí, už měl za sebou kariéru učitele, úspěšného novináře v Lidových novinách, spisovatele, a dokonce ředitele Státního filmu. Povídky o mordech začal psát v době, kdy na vysoké škole vychovával novou generaci novinářů, mimo jiné také po boku Františka Gela. Ten byl také prvním kritikem prvních tří povídek Jiřího Marka. Po pravdě řečeno, byl zklamán. Markovy verze se značně lišily od těch původních, které se skutečně staly; marně v nich hledal pravidla klasické detektivky, příběhy ani nedočetl. Za tři týdny se na hausbótu objevil znovu a vyžadoval trojici příběhů ještě jednou. "Víš, vrtalo mně hlavou, jak to vlastně v tvém podání dopadlo, tak mi to ukaž! "Marek ukázal, Gel dočetl a vzal autora na milost. Tvůrčí dýchánky u skleničky vína mohly pokračovat. Podtrženo a sečteno: v letech 1968 až 1979 vyšly tři sbírky kriminálních povídek - Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí a konečně Panoptikum města pražského.

Průkopník seriálu

První sbírku si ještě v rukopisu přečetl režisér Jiří Sequens, který tehdy hledal vhodnou filmovou látku. Prvorepublikové příběhy mu okamžitě učarovaly, slovo dalo slovo a bylo rozhodnuto: bude se točit! Pro filmové zpracování v letech 1966 až 1967 bylo vybráno třináct příběhů z první Markovy sbírky. "Pokud se pamatuji, byl to v podstatě první seriál podle dnešních měřítek, který tehdejší Československá televize vyrobila, a to přesto, že každý díl má svůj konec, nenavazuje na další," vzpomíná Jiří Marek junior. "Třináct dílů měl proto, aby na obrazovkách vydržel právě celé jedno čtvrtletí. Už tehdy se točilo poměrně moderně - postavila se určitá dekorace a v ní se natočily scény do několika dílů, aby se šetřily náklady. V tehdejší liberální době se vedla jednání s americkým distributorem, který měl o Hříšné lidi zájem, ale protože byl seriál černobílý, neměl šanci uspět na americkém trhu. U nás se dostal na obrazovky v roce 1968."

Rada Vacátko nikdy nežil

Jedním z důvodů, proč seriál uspěl tehdy a proč i dnešní opakování oslovilo řadu diváků, je herecký výkon Jaroslava Marvana v hlavní roli rady Vacátka. Kdo vlastně byl předobrazem pana rady? "Nikdo," odpovídá Jiří Marek junior. "Postavu rady Vacátka si táta vymyslel od A do Z. A víte, co je ještě zajímavé? V knihách ani ve scénářích nenajdete jeho křestní jméno. Táta mu je prostě nedal, a tak v souladu s prvorepublikovými tradicemi oslovování zůstalo pouze u rady Vacátka. "Jiří Marek ale přesto nepsal jen tak od stolu. Přestože vzor pro postavu slavného šéfa "čtyřky" neexistoval, spisovatel si při rozvíjení příběhů polidšťoval radu právě do osoby Jaroslava Marvana. Také proto měl Jiří Sequens při obsazování této role snazší práci. Atmosféru "čtyřky" Jiří Marek nasál při cestě z Dobříše do Prahy, kdy náhodou svezl stopem už penzionovaného detektiva radu Bubníka. Právě ten poskytl Jiřímu Markovi některé detaily z práce kriminální policie. Postavu rady Vacátka se autorovi podařilo vykreslit tak důvěryhodně, že řada lidí v něm poznávala někoho úplně jiného. Spisovateli se přihlásili příbuzní policejního rady Vaňáska, kteří se mylně domnívali, že postava byla napsaná podle něj. Byl to jeden z posledních policajtů staré doby a jeho rodina nemohla uvěřit, že jej Jiří Marek vůbec neznal. Jindy zase přišly do televize dopisy, ve kterých se divák rozčiloval, že přesně tak vystupoval místní policajt, který kolaboroval s Němci; a spisovatel měl zase o zábavu postaráno. Musel jít a vysvětlovat, že skutečně nikdo takový neexistoval, že podobnost s jinou osobou je čistě náhodná.

Pražské panoptikum

Po televizním úspěchu Hříšných lidí se logicky zrodila myšlenka ve slibném projektu pokračovat. Jiří Marek - teď už ve spolupráci se synem Jiřím Markem juniorem - připravil ke z filmování dalších deset hodinových dílů. Původně se měly natáčet od roku 1976, ale téma se tehdejší televizi nejevilo jako nejvhodnější, a tak se napsané scénáře musely nechat deset let uležet. Za tu dobu se hodně změnilo. Jaroslav Marvan v roce 1974 zemřel, a tak policejního radu ztělesnil Jiří Adamíra, režií nového seriálu Panoptikum města pražského byl pověřen Antonín Moskalyk. Děj nové série se začíná odvíjet právě na pohřbu starého dobrého rady Vacátka - a "čtyřka" šlape dál. Jiří Marek stál také u zrodu scénářů samostatných filmů z dílny Jiřího Sequense, jakými byly Partie krásného dragouna, Pěnička a Paraplíčko, Vražda v hotelu Excelsior nebo Smrt černého krále. Úspěch všech těchto děl přičítá po letech Jiří Marek junior především neobyčejnému vypravěčskému talentu svého otce a hluboké moudrosti, se kterou nazíral i morbidní trestné činy, v nichž figurovala sekera nebo kladivo. Jeho příběhy dokázaly vystihnout náš národní naturel a odrážet prvky lidové moudrosti - snad i proto nám ani jeden padouch, kterými se to ve Hříšných lidech jen hemží, nepřipadá vysloveně protivný. Jiří Marek někdy sám připisoval svůj vypravěčský talent vinařské tradici své rodiny, ve které se historky předávaly z generace na generaci a jejich pointy se ústním podáním stále zdokonalovaly. Jeho předkové se dali vystopovat půl tisíciletí zpátky na česko-rakouském pomezí na dnešním Znojemsku. A sem ke kořenům se po mnoha letech vrátil i Jiří Marek junior. Což o to, víno má dobré, ale na otázku, zda jej vinný mok ještě jednou inspiruje k podobným výkonům, na kterých se po boku otce podílel, jen zapráská knírem a mnohoznačně odvětí: "Tož uvidíme!"
a
 www.hotelehrlich.cz
Bartolomějská ulice spojuje ulice Karolíny Světlé s ulicí Na Perštýně. Je dlouhá přibližně  dvěstětřicet metrů. Název ulice Bartolomějská je užíván od poloviny osmnáctého století a je odvozen od kostela svatého Bartoloměje, který zde stával v letech 1726-1731. Původní název ulice byl Benátská a to podle stejnojmenného veřejného domu, který byl v ulici provozován. Název domu byl zase odvozen od italských Benátek, neb až do těchto míst sahala voda Vltavy a lokalita tak připomínala jejich prostředí. V roce 1372 založil Jan Milíč na místě veřejného domu školu pro kazatele a útulek pro kající se ženy. Komplex se nazýval Nový Jeruzalém a jeho centrem byla kaple Máří Magdalény. Ulice se v této době jmenovala Nový Jeruzalém nebo též V Jeruzalémě. Ve druhé polovině sedmnáctého století zde jezuité vybudovali konvikt, mezi dnešními ulicemi Bartolomějskou a Konviktskou, který sloužil jako internát pro syny bohatých šlechticů. Ulici se v tomto období říkalo Horní Konviktská. V období kriminálních příběhu pana rady Vacátka zde bylo Policejní ředitelství, takzvaná "Čtyřka" - IV. oddělení (veřejná bezpečnost, mravnostní policie, policejní věznice, ztráty a nálezy a Všeobecná kriminální ústředna).
Vacátko - Bart.
www.atlasceska.cz
Bartolomějská ulice je spojena se souběžnou Konviktskou ulicí průchodem. Klenby mezi domy v průchodu dávají místu romantický ráz.
Vacátko - Bartolomějská - pamětní deska
www.atlasceska.cz
Pamětní deska na počest odboje proti německým okupantům.
a
 www.atlasceska.cz
Jedna z nejznámějších budov v Bartolomějské ulici. Dříve sídlo policie. Dnes zde sídlí Uřad na vyšetřování zločinů komunismu.
a
Jiří Marek
prozaik, novinář, scénarista a duchovní otec pana rady Vacátka
(30.5.1914 Praha - 10.12.1994 Praha)
Původním jménem Josef Jiří Puchwein, jméno Jiří Marek, pod nímž publikoval již v roce 1937, užíval v občanském životě od roku 1946. Studoval krátce na pražském Jiráskově gymnáziu a poté na klasickém gymnáziu v Písku, kde v roce 1933 maturoval. Již jako student se v Písku účastnil studentského kulturního dění, jako oktaván podnikl prázdninovou cestu na Podkarpatskou Rus, z níž vytěžil náměty pro první, časopisecky publikovaný román Lidé z Poljany (1937). Po maturitě se přihlásil do abiturientského kurzu při obchodní akademii v Praze (1933), literární zájmy ho však téměř okamžitě přivedly ke studiu češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1933 byl členem redakční rady Studentského časopisu, působil v levicově orientovaném Spolku posluchačů filozofie a po dobu jejího krátkého trvání i ve skupině mladých autorů Kov, vedené Ladislavem Maršíčkem (hlásil se k ní například i Jan Drda). Po absolutoriu (1939) vyučoval na gymnáziích ve Strakonicích (1939-1940) a Náchodě (1943-1944) a na učitelských ústavech v Soběslavi (1940-1943, 1944-1945) a v Praze (1945-1946), kde již zůstal natrvalo. V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa. V roce 1946 působil po půlroční vojenské službě krátce jako osvětový inspektor, V letech 1947-1948 opět vyučoval na gymnáziu v Praze-Michli. V letech 1948-1950 byl z podnětu Jana Drdy redaktorem Lidových novin, v letech 1951-1952 pobýval na stavbě Nové huti Klementa Gottwalda, v letech 1952 byl krátce redaktorem Rudého práva a v témže roce se stal šéfredaktorem Světa sovětů. V letech 1954-1959 působil ve funkci ústředního ředitele Československého státního filmu, v letech 1959-1960 se věnoval literární činnosti. V letech 1949-1963 byl členem Ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, z toho v období 1949-1953 vedoucím jeho filmové sekce. V padesátých a šedesátých letech minulého století podnikl mnoho zahraničních cest, které mu poskytly řadu podnětů k žurnalistické i literární tvorbě (od roku 1950 např. cestoval několikrát po SSSR a evropských státech, v roce 1955 navštívil Indonésii a USA, v roce 1956 a v roce 1965 Čínu). V roce 1960 se stal odborným asistentem a posléze docentem (1961) a vedoucím katedry české literatury na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, pozdější Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (1964-1966 zde byl děkanem). V roce 1972 přešel v hodnosti docenta na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Vědeckou hodnost CSc. obdržel v roce 1974 prací Příspěvek k sociologii kultury 1945-1968. Po odchodu do penze (1982) se věnoval literární tvorbě.
a
www.blesk.cz
Ať je to, jak je to, ale literární postava spisovatele Jiřího Marka, pan kriminální rada Vacátko, v podání herce Jaroslava Marvana je skvělý.
Rada Vac8tko auto
 www.blesk.cz
Pan rada Vacátko a páni inspektoři Brůžek a Bouše.
Pohled na Žižkov
Praha-Žižkov - rodiště herce Jaroslava Marvana
a
Jaroslav Marvan
(11.12.1901 Praha - 21.5.1974 Praha)
"Někdo si snad myslí, že jsem přehnaný pedant. Pedanství je určitě nepříjemné pro okolí takového člověka. Ale můžu říci s čistým svědomím, že jsem úplně stejný na sebe jako na okolí, jde-li o povinnosti. Vím vždycky, že musím přijít všude včas, podle dispozic, jež mi ukládají smlouvy a produkční pracovníci, a že musím být vždy perfektně připravený ... Kdybych neudělal maximum pro roli, kterou zrovna vytvářím, musel bych sám sobě položit nepříjemnou otázku: "Proč jsi ten úkol bral, když ho teď chceš odflinknout?"
(Herec Jaroslav Marvan na počátku sedmdesátých let minulého století)
a
Rada Vac8tko
Herec Jaroslav Marvan (1901) se svojí dcerou Alenkou (1960)
a
Eva Viktorová, Marie Formáčková - Osudová láska Jaroslav Marvan, utajený otec aneb příběh téměř detektivní
Vydalo nakladatelství Formát, Svatopluk Štefl ve spolupráci s nakladatelstvím Tevis Praha
Vydání první,
Praha 2004
5
a
Člověka kancelářského a úřednického poznal herec Jaroslav Marvan nejen v rodinném prostředí, v otcově příkladu, setkával se s ním nejen v zaměstnání, ale měl ho do značné míry sám v sobě. Marvan byl vždy přesný, pečlivý, maximálně zodpovědný a připravený, lpěl na minutové přesnosti a k jeho povahovým rysům patřil i konzervatismus. Nerad měnil návyky, věci v jeho bytě musely být vždy na obvyklém místě. Rozhodně si nepotrpěl na výstřelky, i v oblékání preferoval decentnost, nežil bohémským životem a v manželce Marii měl silnou oporu.
Ovšem úředník bývá mnohdy člověkem dvou tváří, jekyllovské a hydeovské - tak není divu, že solidní a cnostný Jaroslav Marvan měl i nemanželské dítě-dceru Alenu. Což ovšem dokazuje zpětně to, že Marvan nebyl a jakožto člověk umělecky nadaný ani nemohl být nějakým kancelářským sucharem. Vyrostl v Praze na Žižkově, byl tedy ovlivněn tamním prostředím bohatým na každodenní lidský kontakt, poznal nejen striktní svět, ale také barvité prostředí lidí z ulice. To se mu hodilo především po druhé světové válce, kdy na rozdíl od předválečných sekčních šéfů hrál najednou lidové postavy dělnickorolnického původu.
a
www.blesk.cz
Josef Vaňásek
(1.11.1877-8.2.1938)
V roce 1914 byl přeložen do Plzně, kde vedl expozituru státní policie v Bolevci. Tady ho zastihl 25. května 1917 výbuch zdejší největší rakousko-uherské muniční továrny. Na rozloze 60 hektarů stálo za ostnatým plotem 57 budov a v nich pracovalo na 3000 lidí. Výbuch dělostřelecké munice způsobil zranění 650 lidem, přes 200 pracovníků zahynulo. Boleveckou tragédii vyšetřoval právě Vaňásek. Jak píše publicista František Gel ve svém vzpomínkovém článku dne 9. února 1938: ... už tam se osvědčil jako muž spravedlivý, lidský a neohrožený, když se postavil vůči nátlaku vídeňského ministerstva a proti rozkazu rakouského hlavního stanu a prokázal, že bolevecká katastrofa nebyla způsobena sabotáží. Zachránil desítky nevinných lidí před žalářováním a skupinu nařčených před smrtí. Okolnost, že se zneužívání omamných prostředků po první světové válce rpušířilo téměř po celém světě, byla příčinou, že otázku nezákonného obchodu s omamnými prostředky zařadil na program svého jednání také III. Mezinárodní policejní kongres, který se konal ve dnech 25.-30. září 1930 v Antverpách. Rebubliku Československou na tomto kongresu zastupoval vládní rada Josef Vaňásek. Při policejním ředitelství v Praze totiž v té době již fungovala Ústředna pro potírání obchodu s omamnými prostředky v Československé republice (byla zřízena oběžníkem ministerstva vnitra č. 49860 ze dne 22. září 1928). A od prvních let existence řešila desítky případů. Světové dějiny boje policistů s drogovým nebezpečím jsou ještě starší. V roce 1909 se například díky americké iniciativě sešla v Šanghaji první mezinárodní komise opiová. Samotná Praha byla zasažena až v roce 1929, kdy vzrušily československou veřejnost zprávy o množících se případech podomního obchodu kokainem, přiváženým nevěstkami z Berlína. Je co děkovat bdělosti kompetentních úřadů republiky Československé, že majíce v našem opiovém zákoně oporu, zasáhly dříve, než by bylo pozdě. Dění v tehdejší době popisuje Karel Ladislav Kukla ve své publikaci "Pražské bahno - typy a figurky staré Prahy".
Rada Vac8tko man6elka Pavla
www.blesk.cz
I vládní rada Josef Vaňásek měl ve své manželce Pavle silnou oporu.
a
www.blesk.cz
Paní radovou Vacátkovou divák ve filmovém zpracovnání kriminálních příběhu nespatří.
a
magazin.modely.biz
Západní expres (Ex 250/251) Praha - Paříž počátkem sedmdesátých let minulého století.

Z knihy:

Je-li statistika přesným součtem nepřesných cifer, musíme míti za to, že se ve světě skutečně denně koná 76 kongresů nejrůznějších druhů, od kongresů pěstitelů rybek druhu Scallaria až po kongres zastánců hypnózy a sugesce či sběratelů sloupkových hodin. Je však velice dobře možné, že onen chystaný kongres policejních pánů radů nebyl nikde ve statistice uveden, protože policejní páni radové nemilují hlahol novinářských článků, troubení večerníků a nemilují média vůbec; tito mužové dávají přednost tichu a nenápadnosti. Nicméně takový kongres se v Paříži chystal a pražské policejní ředitelství se ráčilo dotázati vyšších míst, zdali by nebylo vhodné, aby jej obeslalo. Česká republika byla členem NATO i Evropské unie, a to zavazovalo, a tak bylo nakonec rozhodnuto, po dlouhých tahanicích, jímž se říká úřední šetření, že by se kongresu pánů policejních radů v Paříži měl účastnit vedoucí oddělení vražd pan rada Vacátko. Trvalo to dlouho, protože mnoho z těch úředníků, jímž bylo podepsati definitivní schválení cesty, spolu s vyměřením diet, bylo toho názoru, že by do Francie, najmě pak do Paříže, měli jet spíše oni. O tomto byla přesvědčena i paní Marie Mazánková, vedoucí mzdové účtárny na policejním ředitelství. Na starostlivý dotaz pánů v detektývně odvětil proto pan rada: - No, jel bych rád, co by ne, on tam bude krvavel Wahl z Vídně a taky starej Gennap z Düsseldorfu, to se hned tak nevidí pohromadě, a přijedou i páni ze Scotland Yardu, kdyby člověk nečetl Sherlocka Holmese, ani by nevěřil, že opravdu jsou. Ale moje matka chtěla taky celý život na pouť do Lurd a nikdy se tam nedostala, přičemž určitě přišla do nebe. Takže chápete, pánové, že tam taky ani jet nemusím... A pan rada přešel k dennímu pořádku, vyslechnuv hlášení o osobách ve Velké Praze k včerejšímu datu pohřešovaných.
a
Je velmi pravděpodobné, že choť pana rady zatím pro každý případ prala a žehlila manželovy košile a manžety že opatřila novými knoflíčky, protože Paříž je Paříž. Nuže, tolik o kongresu, který možná ani ve statistice uveden nebude...
Jiří Marek
Panoptikum Města pražského
Ilustroval Kamil Lhoták
Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1979
Vydání první
Třetí kniha z třídílné série autora Jiřího Marka.
Příběhy:
Funus
Děvče od vody
Balada hokynářská
a

Pan rada v Paříži

Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě - v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací.  V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu. To se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastupovaném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě. Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu - a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová.
Loko
Potkat anděla
Čaire, laková krabička na čaj
Letní přeháňka
Atentát na ministerského předsedu
a
www.ceskatelevize.cz
Herec Jiří Adamíra nahradil herce Jaroslava Marvana.
a
www.filmovamista.cz
Na kongres pánů policejních radů do Paříže jede ve filmovém zpracování pan rada Korejs.
a
www.filmovamista.cz
Západní expres Praha - Paříž odjel z prvního nástupiště.
a
a
zpravy.idnes.cz
Vládní rada Josef Vaňásek
a
zpravy.idnes.cz
a
zpravy.idnes.cz
"Byl to takový vysoký, statný pán, na své podřízené nesmírně přísný, ale spravedlivý. Na Smíchově měl dceru a syna. Syn byl právníkem. A pan vladní rada? Žil jako všichni ostatní, chodil na kartičky, hrával kulečník ... Ale byl to člověk, který žil celou duší pro policii. Býval ve službě od časného rána a mnohdy i do noci."
a
www.osobnosti.net
Zajímavou vzpomínku měl i jeho filmový představitel Jaroslav Marvan. V knize "Nejen o sobě" vzpomíná, jak na natáčení příběhů o hříšných lidech chodil i syn pana vladního rady Vaňáska, Josef. Ten Jaroslavovi Marvanovi řekl, že v jeho intonaci slyší a v jeho gestikulaci cítí vlastního tátu. Jak Jaroslav Marvan tehdy podotkl, byl to pro něj skutečný kompliment. Jaroslav Marvan v knize připomněl ještě jednu vzpomínku. Do televize docházely dopisy, které se snažily vládního radu Vaňáska obvinit, že v době okupace vystupoval proti židům.
a
 www.ahaonline.cz
Jaroslav Marvan nechtěl být na veřejnosti neustále předmětem zájmu okolí a proto se maskoval tmavými brýlemi a kloboukem. Jednou (byl s tehdy ještě svojí  malou dcerou Alenkou na pouti) v době kdy se jeho dcera Alenka točila kdesi na kolotoči a byla pod dozorem synovce jeho ženy Marie a dalších přítomných osob, procházel se její otec na kraji nedalekého lesíka.
a
www.investles.cz
Jedna již starší paní, zřejmě jeho veliká obdivovatelka, postávala nedaleko a pak se osmělila. Přistoupila k němu a velice zvořile se zeptala. Asi takhle: "Promiňte pane, neráčíte být Mistr Jaroslav Marvan?" Herec si narazil klobouk ještě více do čela a odpověl paní poněkud nevrle: "Ne, neráčím!" rychle se otočil a odcházel. Nevím zda to  můžu  vůbec napsat, ale budiž. Jeho obvivovatelka to samozřejmě už slyšet nemohla, když ještě dodal: "... bábo!"
a
aplikace.mvcr.cz
Jednalo o lživé a nepravdivé obvinění. Vládní rada Josef Vaňásek zemřel dřív, než vůbec Němci přišli. Když vládní rada Josef Vaňásek zemřel, četa policistů stála u jeho hrobu čestnou stráž. Jeho pohřbu byli účastni nejen jeho nejbližší ale i detektivové, kteří s ním sloužili. Tenkrát mu koupili starý pomník a dali tam skleněnou desku. Ta byla zubem času částečně zničena, o hrob se nikdo nestaral.
a
aplikace.mvcr.cz
Deska byla vyměněna a dne 31. října 2006 proběhl u hrobu vladního rady Josefa Vaňáska pietní akt. Ten připravila skupina příznivců policejní historie složená z pražských policistů a také Národní protidrogová centrála služby kriminální policie a vyšetřování, která převzala nad hrobem patronát.
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010