Causa IV - Stříbrný kapr

24. září 2009 v 15:33 | Jarmila Nová, Petr Nový, Jarda |  09/2009
Ačkoliv se u Marvanů po tři desetiletí nemalovalo, topilo se jen černým uhlím a jediným
přepychem byla karma na teplou vodu, při obědě muselo být všechno tak říkajíc "pintlich".
"Tak to bylo a tak to bude!" prohlásil pád domu.
Rodinné obědy byly vzácností, protože Marvan byl buď v divadle, nebo natáčel další film. Když se jednou slavnostně - protože se sešla celá rodina - podával smažený kapr, Marvan odstrčil svůj talíř se slovy: "Za takového pořádku já jísti
nehodlám.
A odešel do pokoje.
Márinka zbledla, ostatní se po sobě užasle podívali.
"Nemá rád kapra? Nerad vybírá kosti? Chtěl by radši snad rovnou lososa?" ptali se.
"Já nevím," řekla nešťastná Márinka. "Dala jsem přece stříbrné příbory, takové, jaké jsou určené k rybám. Ale co mu vadí...?"
Podívala se na stůl a rázem pochopila: zaměnila jeden příbor s druhým! Rychle je vyměnila a běžela do pokoje: "Jári, Jári, už je všechno v pořádku!"
Marvan přišel, prohlédl si stůl, snědl kapra, a když inkriminovaný příbor odložil, pravil: "To byl ale opravdu dobrej stříbrnej kapr!"

(Z knihy Rady rady Vacátka aneb Kuchařka nejen hříšných lidí města pražského Jaroslava Marvana s 333 recepty a 150 praktickými radami - Eminent Praha - 1999)


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010